ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Stroupežnický Ladislav (*06.01.1850 - †11.08.1892)

­­­­

Naši furianti (2)

JEDNÁNÍ PRVNÍ

Výstup druhý
VÁCLAV, VERUNKA (z pravé strany). Předešlí.

VÁCLAV (nese kosu).
VERUNKA (nese hrábě).
VÁCLAV: Víš, Verunko, já letos časně z jara vybral v Dubině hnízdo kosů a jednoho samečka jsem pro tebe naučil hvízdat písničku.
VERUNKA (radostně a rychle): Kosa? Pro mě? - Písničku? Ale jdi! A jakou?
VÁCLAV (teskně): Inu, víš, nu - tu zamilovanou písničku mýho nebožtíka bratra Josefa, co pad v bitvě u Náchoda - víš tu "V kvetoucím věku svoji mladosti..
VERUNKA (zpívá):
V kvetoucím věku svoji mladosti
zbaven všechněch svobod
i vši radosti, -
neb stav vojanský
ten na mě čekal...
(Vřele a srdečně.) Vidíš, Václave, kdys slyším tuhle písničku, jakobych viděla před sebou tvýho nebožtíka bratra Josefa, když tu byl v uniformě na felabu. A když potom přišlo od ouřadu, že v tej vojně pad, tak jsem měla hroznou lítost.
VÁCLAV (smutně): Inu, milá Verunko, když my si u nás doma na to vzpomeneme...
VERUNKA: Nu ale, Václave, tys udělal bratrovi krásnou památku. Založil jsi z jeho podílu při radotickém záduší fundací na dvě mše do roka, na den jeho narození a na den bitvy u Náchoda, a potom jsi dal postavit krásnej, kamenej kříž na rozcestí u našich polí. A když tak člověk čte ten nápis na kříži: (Ukazuje prstem) "Na památku Josefa Dubskýho, který padl roku šedesátým šestým v bitvě u Náchoda, po stavil jeho bratr Václav Dubský. - Pomodlete se za jeho duši" - když to tak člověk čte, to si hned pomyslí: Inu, tenhle Václav je jistě ňákej dobrej člověk... No a potom tenkrát, víš, když radotickej pan farář ten kříž světil a držel tu řeč o tvé lásce bratrské, tenkrát jsem tak usedavě plakala a řekla jsem si: Tenhle Václav má dobrý srdce, toho bych chtěla jednou za muže.
VÁCLAV (srdečně): A vidíš, Verunko, já tě tenkrát viděl plakat a taky jsem si hned pomyslil, že máš dobrý srdce! A od tý doby mi kolikrát napadlo: až se budeš chtít jednou oženit, jinou si nebudeš namlouvat, než Verunku.
VERUNKA (radostně): No a vidíš, dočkali jsme se toho. (Spěšně a tím se prozradí.) Naši staří nemají nic proti tomu.
VÁCLAV (rychle a žertem): A jak pak ty to víš?
VERUNKA (rozpačitě): Já už s naší pajmámou o tom mluvila.
VÁCLAV: A jdi! - Ale, abych ti pravdu řek' - já už s naší pajmámou taky.
VERUNKA: Ty taky?
VÁCLAV (vezme Verunku za ruce radostně): I bodejť. A poněvadž máme oba pěkný živobytí, budeme spolu šťastni, (šetmě.) Nu a víš, Verunko - nadělí-li nám pámbíček (poněkud rozpačitě) víš - taky ještě tak něco maličkého...
VERUNKA (ostýchavě klopí oči, ale přece srdečně): No víš - Václave - to já myslím - že nám pámbu jistě nadělí -
VÁCLAV (radostně a srdečně): I moje zlatá, zlatá Verunko, to bysme měli za živa na zemi nebe -
VERUNKA: Ale Teď, Václave, s pánem bohem, musím domu. Tu máš svou kazajku. Dobrou noc!...
VÁCLAV (srdečně): Dobrou noc, má zlatá Verunko, dobrou noc... (Tiskne jí ruce.)
VERUNKA (odběhne do statku v pozadí nalevo).
VÁCLAV (srdečně a prostě, ale jadrně). Já mám tu holku rád, že bych pro ni do ohně skočil! (Odchází k Bláhovi a Habršperkovi.)

Výstup třetí
HABRŠPERK a BLÁHA (na lávce). V pozadí MARKÝTKA a Tobiáš. V hovoru s nimi SUMBALKA, DUBSKÁ a houf jiných žen, které kupují dřevěné nádobí... BUŠEK a DUBSKÝ přicházejí s pravé strany. EHRMANN objeví se u kovárny a mluví s kovářem.

BUŠEK (ukazuje za Václavem a Verunkou): No, jářku, Filipe, sluší jim to, co?
DUBSKÝ: Tuze pěkně.
BUŠEK: No, já si myslím, že si hnedle plácnem a řeknem, dej pámbu štěstí.
DUBSKÝ: To já myslím taky, ale - (Rozpacitě.) Vidíš, Jakube, já nevím, jak bych ti to řekl - neměj mi to za zlý, ale jedno mě na tebe vždycky mordsky dopaluje.
BUŠEK: No tak co?
DUBSKÝ: No, nehněvej se, ale to tvé pytlačení! Zase prej jsi koupil novou flintu, kterou ti dohodil žid Marek.
BUŠEK (rozmrzen): Ale, prosím tě, Filipe, jaký pak pytlačení? Já mám svý grunty u panskýho lesa a když se ta panská potvora zaječí celej rok na nich pase a já si někdy k podzimku na ni počkám a zastřelím ji - jaký pak je to hřích?
DUBSKÝ: Inu hřích - jaký pak hřích, zabit panskýho zajíce! Ale panští fořti na tebe žalovali u žandarmerie a četníci dávají pořád pozor, každou chvíli jsou tu z čistá jasna. A kdyby tě jednou dopadli a měli na to svědka... No, tys předci prvním radním v obci- - -
BUŠEK (hodí mkou): I, bodejť, já jsem tak hloupej...
DUBSKÝ: Inu, Jakube, všeho do času - Nu a tak, moc-li bys dal Verunce?...
BUŠEK: Napřed řekni ty, co dáš Václavovi. (Spatří Ehrmanna.) Hej, jářku, Marku, pojďte sem - smlouváme se tu o Verunku a Václava -
EHRMANN (přistoupí úlisné): Phámbu dej dobrý večer...
DUBSKÝ: No víš, já mám v naši vesnici dva grunty; popustím Václavovi ten větší a na menším budu do smrti hospodařit a dám z něj svýmu pantátovi Petrovi vejminěk. - A moc-li bys dal ty Verunce přínosu?
BUŠEK: Já mám pro ní v píseckej záložně sedům tisíc zlatejch. (k Ehrmannovi.) To je předci pěknej peníz, co?
EHRMANN: Pámbůh ví, to je tuze pěkný peníz.
DUBSKÝ (k Ehrmannovi): No ale na takový dva grunty, na kterejch není v knihách ani groše dluhu -.to není tak moc.
EHRMANN (obojetně - krče rameny): Inu, ovšem, na takový dva grunty- -
DUBSKÝ: No - Jakube - na osum bys nešel?
BUŠEK: To nemůžu. Na mou duši ne! Víš, že mám ještě kluka, to bych ho o tisíc zlatejch okrad.
DUBSKÝ (váhavé a jako sklamán): No, já si to tak představoval na těch osum tisíc. - No ale víš co - přidej ten pár koní, co jsi koupil onehdy o píseckým jarmárce- - - (Podává mu ruku.)
BUŠEK (vzdorovitě): A vidíš, Filipe, to neudělám! (K Ehrmannovi.) To jistě, Marku, uznáte, že udělat nemůžu.
EHRMANN (obojetně a potutelně): Inu, to ovšem pantáta nemůže.
DUBSKÝ (dosti ostře): Cože, Marku? ten pár koní že by nemohl přidat?
EHRMANN (k Dubskému obojetně - krče rameny): Inu, pantáto, moh by, kdyby chtěl.
BUŠEK (vzdorovitě): A vidíš, to já zrovna neudělám.
DUBSKÝ. A vidíš, to já taky ne!...

(Mezi touto poslední řečí odejdou všichni tři ke kovárně, kdež se dají do řeči s kovářem a usadí se pod přístřeškem. - BLÁHA a Habršperk sedí před chalupou a hovoříce, kouří z dýmek. Habšperk leští pár vysokých bot, které jsou naraženy na deskách.)

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 04.05.2011

   
­­­­

Diskuse k úryvku
Ladislav Stroupežnický - Naši furianti (2)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­