Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

X.

Snad na sta jich sedělo uprostřed náměstí kol prázdných stolů
(byl slavnostní večer a jejich bůh zažehal po nebi síru)
a zraky jich s oblohy šilhaly pokradmu k radnici dolů...
oh, v městě si chytili biskupa pro jeho zuřivou víru.

Oh, chytili tlustého biskupa, jídával boha prý svého
a posílal proti nim lancknechty, posměšně tupil jich víru -
dnes slavnostní chystají večer si z biskupa, z biskupa ctného,
a jejich bůh k hodu jim zažehá po nebi dusivou síru.

Tak ztrnule seděli hladoví uprostřed náměstí spolu
a zraky jich dychtivě šilhaly k radnici od prázdných stolů.

XI.

Již před týdnem spravoval koženou zástěru ohlodanou...
dnes čekal, až zajde jen ospalý měsíc a lancknechti usnou -
když zašel a usnuli - osedlal vychrtlou herku svou hnusnou
a podhradím tichounce projel, jí bruče své: da da da - nou.

Přes pole pak klusal, než v chalupách zhasnou a čekáním usnou -
než zhasli a usnuli, k podloubí přiklusal, zjasniv své rysy,
a na liščí ohon pak přivázav herku svou zpocenou, hnusnou,
po předsíních zpíval: já kupuji krysy - já kupuji krysy!

Pak v půlnoc, když skoupil vše, zadrhnul zástěru ohlodanou,
a v krajině bázlivé, v krajině temné a v krajině dusné
jel na herce vychrtlé, na herce zpocené, na herce hnusné,
pod vousy své rusé jí bruče na zkonejšenou
svým tenorem chraplavým: da da - nou - da da da - nou.

XII.

Již mrtvo vše, již mrtvo vše, kraj ani nezavzdychá -
a marno vše a marno vše - ten tam je vzdor a pýcha,
ryk msty již nikdy nezazní zde do mrtvého ticha.

Tlí v polích marné modlitby na tělech hnisajících,
těch, kteří známku geusovství ve vpadlých měli lících
a kteří mstili, mstili ji na Kroesech hodujících.
Po polích sirné plameny nad mrtvolami svítí -
Oh, moje Manon ješitná - hle konec, konec žití,
jen plačte s mojí violou - i její struny cítí:
neb mrtvo Geusů království - oh, muselo tak býti.