Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

HLAVÁČEK, Karel. Mstivá Kantiléna. 2. vyd. Praha: Moderní Revue, 1914. 30 s.

FORMA:

12 básní označených římskými číslicemi; jedenáct básní veršovaných a jedna báseň v próze (VI)

OBSAH:

Třetí sbírka Karla Hlaváčka Mstivá kantiléna vyšla v roce 1898. Už názvem se hlásí k písni. Rovněž odkazuje na francouzský milostný román o Manon Lescaut.

Společné téma všech básní - vzdor a msta. Lyrický subjekt prošel proměnou - vzpírá se nemužnému, pokornému obdivu k milence a uchyluje se k drsnému, mstivému zpěvu.

Použité jsou baladické zkratky, přízračné vize, obrazy lidského utrpení a msty. Hrdinové jsou často bouřící štvanci nebo vyděděnci.

Básně jsou převážně situovány do minulosti: revolta Geuzů (II + XII), vzpoura sedláků proti bohu (III), německé selské války (IX), sekta novokřtěnců (X). Havlíček však nečerpal přímo z historických událostí - inspirace obrazy německého malíře J. Sattlera (zachycení středověkých bojů).

Bojovné výjevy se střídají s náladovými verši a scenériemi z přízračných krajin. V závěru se sbírka opět vrací k intimní tématice.

Hlaváčkův svět je plný stylizace, náznaků a vzdálených odkazů, záměrné odpudivosti (choroby, slabosti...) a stejně poukazuje ke sporům moderní skutečnosti.

Často jednoduchý a logický děj nabývá bizarního a tajemného charakteru, mnohoznačného a otevřeného smyslu.

Symbolistická sbírka - obraznost, hudebnost, monumentální vzdorující postavy. Šalda vychválil Hlaváčka jako lyrický talent moderní generace.

Lyrické prvky - neurčitost, náznaky, rytmická a zvuková stránka veršů, ochuzený slovník - opakování stejných slov, hudební ráz veršů (eufonie).

Atmosféra - převládá beznaděj, marnost, udušený odpor a msta, strach, temnota, smutek, ticho; častý motiv půlnoci a modlitby (nevyslyšené či rouhavé)

VYBRANÉ BÁSNĚ

I
Milenec, který dlouho navštěvoval svou Manon pokorně a plný obdivu k ní, přichází proměněn. Vzmužil se, zatvrdil a jeho oči pozbyly teplo. A Manon, ačkoliv ji dříve nudila jeho měkkost, by se ráda vrátila k tomu, jak to bylo dříve. Nejspíše si najde nového milence, kterého by opět dokázala ovládat.

IV
Zádumčivý popis dne, večera a noci. Vyvolává smutnou náladu a pocit marnosti. Den je ospalý, nebe smutné a bez tepla. Nic nevzroste - nebude žádný nový život. Večer je sychravý a tmavý (světla zhasili), a z toho, o co se lidé nedávno snažili, nevzejde nic užitečného. Noc je zamlklá, mraky smutné a měsíc chladný. Vše je marno.

VI
Ve světě jsou dvě mlčenlivé, nešťastné a přehlížené oči. Básník vyzývá všechny, aby je hledali na modlitbách a nebyli lhostejní k žalujícím pohledům podél cest. Můžeme je potkat na lodích, nebo poznat mezi dětmi na louce - nehrají si, ale zastaví se nad trsem bolehlavu. Není nic smutnějšího než oči zakletého básníka. Až se jednou začnete bát při svých modlitbách, pak ve svých očích spatříte oči cizí - ironické a zrádné. Oči básníka, jehož život byl chválou Moře. Mějte s nimi slitování, nosíme je v sobě všichni.

IX
Lidé z vesnic se srotili, když jim běhoun o půlnoci přinesl smluvené heslo. Vzali doma vyrobené a broušené zbraně, vyšli z domů a shromáždili se v dešti na rozmoklou pláň. Vsi zůstaly prázdné, jen psi štěkali strachem a i vítr za řekou se bál.

XII
Ti, kdo se vzbouřili za svoje království proti tyranům, jsou mrtví. A s nimi umřel i kraj, není slyšet žádný zvuk. Vzdor, pýcha i msta zmizely v mrtvém tichu krajiny. Na polích tlí těla vyhublých bojovníků. Jejich modlitby byly marné. Nedovedli porazit ty, kteří na jejich úkor žili v blahobytu. Na polích je dostihlo peklo. Manon i básníkova viola pláčou nad tímto koncem žití.