Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

I.

Ve jméno Boha Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.
Synáčkové milí a všickni, kterýchž snad dojde hlas tento můj, poslechněte mne!
Což prohlášeno jest v Písmě božím, že věk jeden pomíjí a jiný nastává, ačkoli země na věky trvá (Kaz. 1, 4), to se splnilo na všech, kteříž byli před námi, a plní na všech nás, kteříž jsme nyní, a plniti bude na všech, kteříž budou po nás: že přicházejíce na svět odtud, odkudž nás vyvodí všemohoucí Pán, z místa mlčení věčného, a pobudouce tu, jak komu odměří čas přebývání jeho na zemi, odcházíme zase tam, kamž nás vede (ó by dovedl!), do místa zůstávání svého. A jakýž v tom způsob jest každého člověka v osobě vlastní, takovýž jest i každé společnosti lidské v domích, městech, královstvích a církvích, že všudy jedno pomíjí a druhé nastává; i nyní co se pod nebem děje, vidíte; pomíjejí a proměnu berou království některá a v nich národové, jazykové, práva, náboženství: proto bezpochyby, že nastává jiný věk; pomíjejí i církve jednoty: proto nepochybně, že obnoviti chce Bůh tvář země své (Žalm 104, 30).

II.

Mezi těmi proměnami vidouc já také proměnu svou a scházení i docházení své, že vzata jsouc pro hříchy své v kázeň boží a vypuzena z národu a jazyka svého mezi cizí a již také od sousedů svých (kteříž sobě strojíc pokoj, na mne a vlast mou zapomenuli) opuštěna, takže, potvrdí-li Pán toho, co lidé činí, vidím, že poslouživši já za svého věku vůli boží, usnouti mám (Skutk. 13, 36): učiním tedy, což činiti obyčej mají opatrní podlé světa, že majíc po sobě co pozůstaviti, zříditi hledí dědice a požehnání boží sobě udělené rozděliti mezi ně, aby nebylo v ztrátu aneb roztrhání i aby nenechali po sobě různic. K čemuž i rozkaz boží Ezechiášovi učiněný: "Zřeď dům svůj, nebo umřeš" (Izai. 38, 1) vede, a komukoli od Boha dům svěřen jest, aby bez pořízení ze světa neodcházel, napomíná.

III.

Poďtež tedy, synové moji, postavte se vůkol smrtedlné postele mé a slov mých, kteráž jsem vás zplodila, co mluviti budu, pozorujte: Aj, synové moji, vychovala jsem vás s veselím, tratím vás s kvílením a zámutkem; nebo jste hřešili před pánem Bohem vaším, a co zlého jest, před ním jste činili. Nyní pak co mám učiniti vám? Já vdova jsem a opuštěná; jděte, synové moji, a žádejte ode Pána milosrdenství (2. Ezdr. 2, 3-4)!

IV.

Rozdělím pak sobě vás na čtyři houfy, a promluvě k vám, jednomu každému zástupu, co potřeba, obrátím řeč svou k jednotám jiných církví, jakožto sestrám svým, starším sebe i mladším, s nimiž a mezi nimiž mne choval Pán, a teď pak před jinými mne volá k sobě, abych mezi vás všecky rozdělila to, což mi z milosrdenství svého svěřil byl Pán. Neb ač zevnitřní způsob můj takový byl, že po všecken čas života mého říkati s apoštolem bylo: "Zlata a stříbra nemám" (Skutk. 3, 6), neměvši na zemi, jako i Pán můj, kde téměř hlavu skloniti; a měla-li jsem co z drobnějších vezdejších věcí, domečků, zborečků, roliček, vinniček, i z toho mne svlékli (vyhnavše mne) jako i Pána mého z roucha jeho, když ho na kříž přibili, rozdělivše to mezi sebe; ale však mám se čím chlubiti v Kristu Ježíši v božích věcech, kterýž mne obohatil bohatstvím duchovním, aby ve mně přebývalo slovo jeho. Z těch tedy jeho mně do vůle jeho svěřených pokladů odkazovati budu, jak uznávám, že kdo z vás synů a přátel mých čehož potřebuje.

V.

Vás, synové moji, kteréž jsem já zplodila a vypěstovala, ne v jednostejném vidím způsobu; a protož k vám tak jednostejnými slovy promlouvati nemohu, ale rozdílně. Nebo někteří jste se mně a Otci duchů, kterémuž jsem vás zplodila, zpronevěřili, nevytrvavše se mnou v mých pokušeních, ale mne opustivše. Jiní jste trvali, a snad někteří ještě trváte, odpolu, pochlebujíce nepřátelům mým a u ohně jejich se zhřívajíce, vždy však předce ještě po mně, matce své, se ohlédajíce, žádostiví jsouce, kdyby mne byl z moci nepřátel mých vydobyl Pán, ještě do klína mateřského se navrátiti, Jiní jste udatnějšího ducha a následovali jste mne pod křížem klesající vždy předce, obcovati utrpením mým se neliknujíce, i píti spolu se mnou kalich hořkosti, kterýž skrze trpkosti přítomného věku k sladkostem věku budoucího nás vedoucí Pán nalil mně, sobě neošklivíce. Ale opět vás některé vidím buď věkem neb bídami utrápené umdlévati a docházeti; o jiných pak naději sobě činím, že je Pán k dalším časům chová a dochová.