ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground­

Novela smrt Ivana Iljiče, jak název napovídá, začne právě smrtí tohoto muže, soudního úředníka Ivana Iljčiče Golovina. Jeho přátelé a kolegové místo lítosti jenom přemýšlejí, na jaké vyšší pozice se díky jeho smrti dostanou. A pak samozřejmě pohřeb, musejí jít na tu nepříjemnou událost, dívat se na nebožtíka v rakvi a předstírat smutek. Do domu smutku se musel vydat i Golovinův přítel Petr Ivanovič. Už už chtěl odejít na smluvenou partičku whistu (karetní hra pro čtyři hráče), když ho odchytla vdova a zavedla ho do vedlejšího pokoje. Postěžovala si, jak je na vše sama a jak strašná muka prožívala, když muž tři dny v bolestech umíral a křičel. Ivan Petrovič si najednou uvědomil pokrytectví vlastní i této ženy. Uvědomil si, že smrt může postihnout každého. Důvod ovšem, proč si vdova pozvala Ivana Petroviče do vedlejší místnosti, byl prozaický - vyzvídala, zda lze ze státní pokladny vyždímat více peněz za mužovu smrt.

Životní příběh Ivana Iljiče Golovina byl velmi prostý, obyčejný a čistý. Zemřel v pětačtyřiceti letech jako člen soudního senátu. Ve služebním poměru byl vždy poctivý, oficiální, dokonce přísný, ve společnosti zato otevřený a veselý. Jeho žena nebyla sice nejoslnivější dívka, ale dala se považovat za slušnou partii, pocházela z dobré rodiny a nebyla hloupá. Počátky manželského života byly šťastné až do ženina otěhotnění. Žena z rozmaru, bez sebemenší příčiny, na něho žárlila a ztrpčovala mu poklidný rodinný život. Pochopil, že manželský život je nesmírně složitá záležitost a snažil se jejich vztah udržet alespoň navenek jako spořádaný. Takto plynul jeho život, než se ukázalo, že jeho plat nestačí na nákladný život, který vedli, a požádal o zvýšení. Zvýšení platu sebou přinášelo i přestěhování do jiného města. Ivan Iljič se do města vydal s předstihem, aby zařídil nový příbytek. Do zařizování bytu se tolik vžil, až měl pocit, že o několik let omládl. Jednou, když vylezl na štafle, aby ukázal nechápavému tapetáři, jak si má počínat, šlápl vedle, zakymácel se a o kličku rámu se uhodil do boku. Zhmožděnina nějaký čas bolela, ale brzy bolest přešla. Jak čas plynul, Ivan Iljič si stěžoval na nepříjemnou pachuť v ústech a píchání v levém boku. Často byl také nedůvodně podrážděn. Píchání se změnilo v bolest, až to musel konzultovat s doktorem. Jako chorobu mu diagnostikovali bloudivou ledvinu, která se mu odrazila při nehodě na štaflích. Když zpozoroval, že umírá, přivedlo ho to do trvalého zoufalství. Nedovedl pochopit, proč právě ON je tak těžce nemocen, celý život žil přitom poctivě. Všichni ostatní - včetně jeho manželky - ho pobuřovali, rozčilovali ho svým zdravím. Stal se pro ně přítěží, cítil to. Jedinou útěchu nacházel v Gerasimu, což byl sluha a nerozčilovala ho jeho radost z života, častokrát u něho trávil noc a držel mu nohy nahoře, aby se mu ulevilo. Občas ho navštěvovali přátelé z whistu a kolegové z práce, návštěvy ovšem stále častěji řídnuly. Tolstoj dokonale popisuje očekávání smrti, zoufalost a hledání smyslu. V poslední minuty svého života si uvědomil, že smrti není potřeba se bát. Ostatní ho litují a bude jim lépe, když umře. Pátral po svém dřívějším strachu ze smrti, ale marně. Smrt vystřídalo světlo.

Čtenářský deník	-	Anna Karenina, Anna Karenina (2), Anna Karenina (3), Anna Karenina (4), Anna Karenina (5), Anna Karenina (6), Anna Karenina (7), Anna Karenina (8), Anna Karenina (9), Anna Karenina (10), Anna Karenina (11), Anna Karenina (12), Anna Karenina (13)
	-	Anna Karenina (rozbor)
	-	Kozáci
	-	Kreutzerova sonáta, Kreutzerova sonáta (2), Kreutzerova sonáta (3)
	-	Příběh koně
	-	Smrt Ivana Iljiče
	-	Vojna a mír (1. díl)
	-	Vzkříšení, Vzkříšení (2), Vzkříšení (3)

Čítanka	-	Anna Karenina
	-	Kreutzerova sonáta
	-	Tři starci