Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

První dějství, výstup 9.

ALENA a PEŠEK

Vystoupí z druhé strany Pešek Hlavně, za ním Alena jako panoš v barvách pana z Wartenberka.

PEŠEK
Divně se ti nějak jazyk plete, panici. Kdo že tebe vyslal a komu neseš list?

ALENA
Což neřekl jsem ti to zřetelně, že panu šenkovi Peškovi; jsi-li ty to, vezmi jej bez okolku. (Podává mu list)

PEŠEK (bere list)
A v čí službě jsi, krásný hochu?

ALENA (se směje)
Děkuji za poklonu - ale mohl bys znáti barvy pana purkrabího!

PEŠEK (podrážděn)
Jsi všetečka, hochu - ale roztomilý všetečka. Nu, a co mi chce tvůj pán - divný to bude žert, vždyť jsem s ním před chvílí mluvil, nač teď posílá s listem panoše...

ALENA (dělá posunek, že chce list zpět)
Nechceš tedy ten list? - Dobře, dej mi jej. Nezáleží-li tobě na jeho obsahu, mně teprve ne.

PEŠEK
Tak sečkej, až si to divné poselství aspoň přečtu. (Otevře list a čte) "Všem čtoucím pozdravení a vše dobré od Boha nejmilejšího přejeme a věděti lidem dobré vůle dáváme, při tom za svědky je berouce, že sepsali jsme dnešního dne poctivě a řádně úpis tento, kterým slibujeme dáti dceru svou Alenu za muž šenkovi Jeho Milosti královské panu Peškovi Hlavně, aniž by získal, jak původně naším přáním bylo, ostruh rytířských, pakli jmenovaná již dcera naše Alena toho dokáže, že proti zákazu našeho nejmilostivějšího císaře a krále Karla, toho jména Čtvrtého, jejž Bůh všem věrným Čechům k radosti a slávě dlouhá léta zachovati račiž, jednu noc bez úrazu a úhonu na jeho hradě Karlštejně stráví. Za to vyplatíme, kdyby toho nedokázala, sto kop grošů stříbrných a deset soudků mělnického statečnému a urozenému panu Ctiborovi z Fuchsberka, nejvyššímu lovčímu a purkrabímu v Dobříši, milému příteli našemu, jakož i on, Alena-li toho dokáže, dá tuto částku jí v dar svatební..."

ALENA (se směje)
Nu, co tomu říkáš, statečný pane šenku!

PEŠEK
Jaké to mumraje a žerty? Co s tím, hochu? Kdo to sepsal?

ALENA
Nu, tak si, moudrý pane, rač přece přečísti podpis!

PEŠEK (čte)
Skutečně - pan Ctibor z Fuchsberka i Jan z Wartenberka podepsali a sigillum své přivěsili. (Prohlíží Alenu, která se mu do očí hlasitě směje.) Či blázním já též? Mohu věřit zrakům svým? - Aleno! Tys to?

ALENA
Nu, konečně jsi mne poznal! Zkouška dopadla výborně. Mohls oči na mně nechat a ničeho's nepozoroval. Je vidět, že mi sluší dobře barvy strýčkovy.

PEŠEK
Co zamýšlíš?

ALENA
Což jsi nečetl, či nerozumíš? Tvá láska je velmi krátkozraká, pane Pešku! Co zamýšlím? Jsem, jak vidíš, tady a chci vítězně odtud odejít, neboť jde mi o ruku velmi dvorného, ale trochu nechápavého pána, který před chvílí mne nazval krásným hochem. (Směje se) Hlas srdce nepromluvil, pane Pešku, je to smutné znamení!

PEŠEK
Zde chceš zůstat - kvůli té sázce? Divný to žert, Aleno, který naší lásce nijak neposlouží.

ALENA
Divný to žert, který nás jedině spasí. Řekni sám, co máme jen počít, abychom konečně byli svými! Zde se ti to podává takřka na dlani. - Nu, sáhni po tom bez rozmyšlení a bez rozpaků.

PEŠEK
Vyslov se jasně, Aleno. Mluv rychle, neb každou chvíli může zazníti roh, zvěstující příchod Jeho Milosti.

ALENA
Císař dnes přenocuje na hradě? - Dobrá. Teď bude naše vítězství ještě úplnější (Sedne na lavičku. Pešek vedle ní) Nuže, tedy poslyš, můj bázlivý rytíři. Můj otec, jak k svému smutku víš, vzal si jednou do hlavy, že musíš získati dříve ostruh rytířských, než mne povedeš k oltáři. Ale, milý Bože, to se jen řekne, viď? Získat ostruh - jak? Do Itálie císař již nejezdí, abys mu zachránil život v nějakém spiknutí; války nejsou. Co dělat! Prosila jsem, plakala jsem, že toho ani nezasluhuješ...

PEŠEK
Ty zlaté srdce...

ALENA
Nic naplat... Tu přišel včera večer k nám pan Ctibor z Fuchsberka, starý přítel mého otce, dobrá a veselá kopa. Sedli k stolu s otcem, pili, hráli v kostky, mluvili o Jeho Milosti, o zemi, o říši a pletichách zahraničních, že už jsem z toho zívala a chtěla odejít do své komnaty. Vtom začal pan Ctibor vypravovat o tom novém zákonu, že nesmí žádná žena býti přes noc na Karlštejně. Můj otec se dal do smíchu, tloukl na stůl, vyskočil a tvrdil, že by rád viděl ten žert, kdyby někdo to přece dokázal. Pan Ctibor odmlouval, to že jest nemožné ? otec se durdil, že to lze učiniti, slovo dalo slovo a vešli v sázku, jak jsi právě četl. "Zlíbal bych to děvče, které to podnikne," pravil otec můj a slzy mu tekly smíchem do poháru. "Já sama to chci podniknout," zvolám. "Jak, ty, dítě!" vykřikl divokou radostí otec, "dobrá, zkus to a vyžádej si pak, co ti libo." - "Ruku pana Peška, třeba neměl ostruh rytířských," odvětím, "svoluješ k tomu?" - "Dobrá, i k tomu svoluji," pravil otec rozjařen. Sázka uzavřena - jak vidíš, kula jsem železo, dokud bylo žhavé. - Teď jsem tedy zde. A spoléhám na tvou podporu, pane Pešku. To přestrojení je moje myšlenka. Co - mlčíš? - Líbím se ti přec? (Vstane a přejde vlevo)

PEŠEK
To je šílenství, Aleno! Aleno, to je čirý nerozum, který nás zničí a od cíle našeho jen zbytečně vzdálí. K tomu nijak nemohu přivolit.

ALENA
Tys mi pěkný spojenec!

PEŠEK
Což nepomýšlel tvůj otec na hněv císařův? Tobě se nedivím, tys blázínek, ale on...

ALENA
Děkuji za poklonu! Hněv císařův - což nestojí naše láska ani za tolik? Však mne Jeho Milost ani neuvidí - chceš-li, zůstanu mezi many v strážnici - krátce: budu, kde chceš, udělám vše, co se ti zlíbí, ale zůstanu tady. Či nestojím, nezdvořilý pane, za to? Pak se seberu a dobrou noc!

PEŠEK
Jaký to šílený, ztřeštěný nápad! My se zničíme!

ALENA
Zvlášť budeme-li jen neustále naříkati a bědovati. Já jsem tady a nehodlám odejít.

PEŠEK
Ale co si počneme?

ALENA
Tvoje starost, pane šenku! Uvedeš mne na strážnici. Sám jsi mne nepoznal, tím méně mne poznají druzí. Budu s nimi vrhcáby hrát a pít, a chceš-li i šermovat dle libosti! Vydej mne za svého mladšího bratra nebo sestřence, mám barvy strýčkovy - to teprve nevzbudí podezření. To však je všecko tvojí starostí - nu, namáhej přece také trochu svou hlavu!

PEŠEK
Nešťastný, šílený nápad, Aleno!

ALENA
Pořád vedeš jen svou, jsi věru smutný patron, pane Pešku, bývals veselejším, ale okolí císaře je asi nesmírně smutné, soudím-li dle tebe, jak jsi vážný, rozumný a usedlý. Zato já budu dnes veselá! Je to přece dobrodružství, noc na strážnici, mezi panoši a many při poháru, co tu bude povídek a žertů, noc v takové výšce blíže hvězd a tebe! - Nu, doufám, že se také dáš vidět, ty mramorový ženichu?

PEŠEK
Já - přece víš, že se nemohu hnouti od Jeho Milosti!

ALENA
Což pije celou noc až do rána?

PEŠEK (káravě)
Aleno!

ALENA
Nu, Bože, to je přec otázka zcela přirozená. Jsi jeho šenk, co děláš jiného, než že naléváš? - Jeho Milost přece, doufám, také spí...

PEŠEK
Pak jsem v předsíni na stráži u něho.

ALENA
Můžeš tedy odejít, až usne...

PEŠEK
To právě nemohu!

ALENA
Pak děkuji za takový úřad. Hlídat ho, když spí, a nalévat mu, když bdí. (Vzdorovitě) To jsem měla vědět - to bych se byla tak vydala sem - já blázen; máš pravdu, já se těšila tak dětinsky na to, že budeme spolu, že si všecko povíme - a ty nechceš ani na chvilku přijít.

PEŠEK
Když nemohu...

ALENA
Já ti něco povím, Pešku. Kdo chce, ten může. Mně také někdo mohl říci, že je nemožno podniknout, co já podnikám, a hle, jsem tu, protože jsem chtěla. Znáš mne, že jsem neoblomná. (Určitě) Doufám, že se dnes v noci uvidíme.

PEŠEK
Inu, zkusím to tedy.

ALENA
A kde?

PEŠEK
Zde pod lipou. - Ale považ, Aleno, ještě jednou, v jaké nebezpečenství se vydáváš! Co dnes hostí na Karlštejně!

ALENA
Tím spíše se ztratím já mezi nimi.

PEŠEK
A pak na strýce jsme docela zapomněli, purkrabí tě pozná, víš, jak je přísný!

ALENA
Vím také, jak mne miluje. A dobře tak, strýce máme právě zapotřebí.

PEŠEK
Purkrabího?

ALENA
Přece musí mému otci i panu Ctiboru z Fuchsberka někdo třetí dokázat, že jsem tu byla, mně ani tobě neuvěří, řekli by krátce, že jsme spolu umluveni. Když však dá strýc, sám purkrabí karlštejnský, na to své slovo a pečeť...

PEŠEK
A tím sám sobě krásné vysvědčení, jak bedlivě ostříhal rozkazů královských...

ALENA
Po tom se teď neptáme, pane Pešku. Strýček to musí vědět, že jsem tu, aby to mohl dokázat a dosvědčit. A abych tebe trochu potrestala za tvou nehybnost, chladnost a ne právě velikou dvornost, ukládám a nařizuji tobě, abys mu to se vší šetrností, ale zároveň určitostí pověděl!

PEŠEK
Jaké nemožnosti ode mne žádáš, Aleno! Přijdu sem v noci, ač se vydám tím u veliké nebezpečí - ale purkrabímu neřeknu ničeho, předně by vše prozradil a pak...

ALENA
Nu a pak?

PEŠEK
Pak by myslil, že já vše nastrojil. Ostruhami rytířskými chci tebe dobýti - ale lstí nikoliv.

ALENA
Inu, vidím, že musím jednati sama. Chtěj nebo nechtěj, řekni nebo neřekni, přijď večer nebo ne - já o tobě ničeho nevím a ty o mně rovněž tak. Provedu si své sama, jak jsem započala.

PEŠEK
Ty se hněváš, Alenko?

ALENA
Naopak, miluji tě více než ty mne - toť vše.

PEŠEK
Aleno, ty můžeš pochybovat...

Bere ji za ruku a chce ji políbit. Zvuky trub zdola.

ALENA (se mu vymkne a běží vpravo)
Na to teď, pane šenku, času nemáme. Znáš teď svou úlohu - třeba jednat rozhodně.

PEŠEK
Dole se míhají pochodně - toť jistě Jeho Milost přijíždí, třeba mu jíti vstříc.

ALENA
Čtu v očích tvých, že vykonáš všecko dle vůle mé. Tedy večer zde pod lipou na shledanou.

Odejde do strážnice. Pešek odchází druhou stranou; vtom vyjde arcibiskup Arnošt a zastaví se v přemýšlení, Pešek se zastaví na druhé straně rovněž zamyšlen. V první chvíli jeden druhého nepozoruje.

První dějství, výstup 10.

ARNOŠT a PEŠEK

ARNOŠT (vyjde, pro sebe)
To celkem dobře vymyšleno! - Jak jen nyní odstranit pana Peška! Třeba, aby královna stála na stráži v předsíni ložnice královské. Pešek mi překáží. Co plátno, musí s cesty, musí se rozstonat.

PEŠEK (pro sebe)
Ano, to se řekne pod lipou na shledanou! Ale jak se jen dostat z předsíně ložnice královské - to je jiná a trochu těžší otázka - kdyby mě jen něco napadlo. - Rozstonat se - starý prostředek, ale vždy dobrý, lež rodí lež, musím být nemocným. (Spatří Arnošta) Aj, arcibiskup, dobrá, řeknu mu to hned.

ARNOŠT (spatřil v téže chvíli Peška)
Hledal jsem tě právě, Pešku. Jako na zavolanou vběhl jsi mi do cesty.

PEŠEK
Přeješ si, důstojný otče?

ARNOŠT
Záleží ti, pane šenku, na získání ostruh rytířských?

PEŠEK
Otče - jak by ne? Toť aspoň teď jediný a první cíl mé ctižádosti.

ARNOŠT
Pak poslechni mého rozkazu a ručím ti za ně.

PEŠEK
Hořím touhou...

ARNOŠT
Dnes musíš stonat, pane šenku. Dnes nebudeš nalévati večer Jeho Milosti, ani míti stráž v předsíni jeho ložnice.

PEŠEK (stranou)
Sláva, vyhráno! (Nahlas) Ale můj úřad, otče... (Stranou) Proč bych teď nedělal trochu drahotu?

ARNOŠT
Nenamítej ničeho, chceš-li vůbec přijati můj návrh, aniž se ptej po příčinách a důvodech toho. Předstírej chorobu a nevycházej z bytu purkrabího.

PEŠEK (stranou)
Tato podmínka se mi právě nelíbí. (Nahlas) Věru nevím, otče...

ARNOŠT
Mohl bych raditi něco k tvému neštěstí nebo škodě tvojí?

PEŠEK (po krátkém rozmýšlení)
Rád poslechnu rozkazu tvého, otče!

ARNOŠT
Ty dnes tedy stůněš, ale nezapomeň na to, nezapomeň! (Odcházeje obrátí se) Nezapomeň! (Odejde)

První dějství, výstup 11.

Po jevišti rozprostřena záře zapadajícího slunce.

PEŠEK (sám)
Teď vězím ve dvojí pasti. Od císaře se mohu sice vzdálit, ale k Aleně nemohu. Však vyhráno mám v obém případě. Buď se povede plán Aleny a jest mou následkem sázky otce jejího, nebo se plán nepovede a jest opět mou následkem získaného rytířství pomocí arcibiskupovou. Buď jak buď, Pešku, máš více štěstí, než zasloužíš. Nepřijdu-li pod lípu, bude se ovšem Alena zlobit, ale co na tom, bude aspoň potrestána za lehkomyslnost, jakou zosnovala celou tu hru. - Či lépe snad vyhledati dříve Alenu mezi čeledí - a dát jí zprávu? To nemohu, od této chvíle již jsem nemocen. - Tedy do purkrabství! - (Po chvíli) Snad kdybych se přece jen na chvilku v noci k Aleně podíval. Kdo to bude vidět? - A co jen arcibiskup má za lubem! (Zvuky trub stále bližší) Ovšem, teď je pozdě na všecky rozvahy - císař přichází! Stůňu tedy, nic platno. Dobrou noc, Alenko! (Odejde)

Čtenářský deník	-	Balada blanická (Selské balady)
	-	Bratři
	-	Hilarion
	-	Hippodamie (trilogie), Hippodamie (trilogie) (2)
	-	Hrabě Breda (Selské balady)
	-	Jan Sladký Kozina (Selské balady)
	-	Legenda o svatém Prokopu
	-	Lorecký ze Lkouše (Selské balady)
	-	Matyáš Ulický (Selské balady)
	-	Má vlast
	-	Meč Damoklův
	-	Motýli všech barev
	-	Nervy (Okna v bouři)
	-	Noc na Karlštejně, Noc na Karlštejně (2), Noc na Karlštejně (3), Noc na Karlštejně (4), Noc na Karlštejně (5), Noc na Karlštejně (6), Noc na Karlštejně (7), Noc na Karlštejně (8), Noc na Karlštejně (9), Noc na Karlštejně (10)
	-	Okna v bouři
	-	Píseň o Vinetě
	-	Strom života
	-	Šárka

Čítanka	-	Apostrofa (Okna v bouři)
	-	Balada blanická (Selské balady)
	-	Balada o hovně
	-	Balada o mladosti (Bodláčí z Parnassu)
	-	Balada o smrti Jana Koziny (Selské balady)
	-	Balada vánoční (Selské balady)
	-	Bodláčí z Parnassu (Bodláčí z Parnassu)
	-	Cep a kosa (Selské balady)
	-	Cesta u lesa (Eklogy a písně)
	-	Cigánovy housle (Epické básně - Balady a romance)
	-	Česká duma (Selské balady)
	-	Český sedlák (Selské balady)
	-	Dědicové (Epické básně - Balady a romance)
	-	Dešťové krůpěje (Epické básně - Balady a romance)
	-	Díky (Strom života)
	-	Druhý déšť (Bodláčí z Parnassu)
	-	Dvě komety (Selské balady)
	-	Epilog (Selské balady)
	-	Etruská balada (Selské balady)
	-	Fanfáry a kadence
	-	Fata morgana (Z hlubin)
	-	Harald (Epické básně - Balady a romance)
	-	Hnedle sám (Bodláčí z Parnassu)
	-	Hrabě Breda (Selské balady)
	-	Hudba v duši
	-	Jarní romance (Epické básně - Balady a romance)
	-	Jarní větry (Eklogy a písně)
	-	Jitro (Dědictví Tantalovo)
	-	Kresby a pastely: Mezi řádky Zlomků epopeje (Já nechal svět jít kolem), Kresby a pastely: Mezi řádky Zlomků epopeje (Já nechal svět jít kolem) (2)
	-	Květnice života (Bodláčí z Parnassu)
	-	Květy a láska
	-	Lidské srdce (Bodláčí z Parnassu)
	-	Lorecký ze Lkouše (Selské balady)
	-	Má vlast
	-	Meč Damoklův
	-	Miloval jsem
	-	Moderní básníci francouzští
	-	Modlitba na Řípu (Selské balady)
	-	Na křídlech větrů (Eklogy a písně)
	-	Noc na Karlštejně, Noc na Karlštejně (2), Noc na Karlštejně (3), Noc na Karlštejně (4), Noc na Karlštejně (5), Noc na Karlštejně (6), Noc na Karlštejně (7), Noc na Karlštejně (8)
	-	Odpověď (Bodláčí z Parnassu)
	-	Okna v bouři (Okna v bouři)
	-	Ó milujme!
	-	Ó Praho! (Hudba v duši)
	-	Píseň (Eklogy a písně), Píseň (Eklogy a písně) (2), Píseň (Eklogy a písně) (3)
	-	Píseň - epilog (Okna v bouři)
	-	Píseň emigranta (Selské balady)
	-	Píseň klasů (Selské balady)
	-	Píseň vzbouřených sedláků (Selské balady)
	-	Poetika lásky (Dni a noci)
	-	Pohřeb Alaricha (Epické básně - Balady a romance)
	-	Pohřeb v lese (Epické básně - Balady a romance)
	-	Primavera (Čarovná zahrada)
	-	První láska (Eklogy a písně)
	-	První růže (Epické básně - Balady a romance)
	-	Ptáci
	-	Ptáče svobody (Epické básně - Balady a romance)
	-	Romance (Epické básně - Balady a romance)
	-	Selský Otčenáš (Selské balady)
	-	Shnilé obilí (Selské balady)
	-	Sloky (Eklogy a písně)
	-	Sobě na hrob (Strom života)
	-	Sonet (Skryté zdroje)
	-	Spartakus (Zlomky epopeje)
	-	Struna lásky (Motýli všech barev)
	-	Své dceři (Nové sonety samotáře)
	-	Štědrovečerní motiv (Sonety samotáře)
	-	Tak mám tebe plnou duši (Tiché kroky)
	-	Tři jezdci (Epické básně - Balady a romance)
	-	Ublížilas, lásko (Tiché kroky)
	-	V bezesné noci (Okna v bouři)
	-	V dnech šerých (Okna v bouři)
	-	V podzimních mlhách (Okna v bouři)
	-	V tvém oku jindy zamlklém a snivém (Kvítí Perdity)
	-	Vánoce (Co život dal)
	-	Všední balada (Epické básně - Balady a romance)
	-	Vždy s někým být (Zahrada slov)
	-	Walt Whitman
	-	Z dalekých cest
	-	Za trochu lásky, Za trochu lásky (2), Za trochu lásky (3), Za trochu lásky (4)
	-	Za trochu lásky (Okna v bouři)
	-	Zimní pohádka (Epické básně - Balady a romance)