Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• činohra o pěti dějstvích

Hlavní postavou, vybavenou náznaky autobiografických spojitostí s autorem, je lázeňský lékař Stockmann, jenž kdysi objevil léčivé účinky místního pramenu a založil tak prosperitu lázní. Po čase ale objevuje nebezpečné znečištění léčivé vody a snaží se před ním varovat a zjednat nápravu. Tím by však ohrozil výdělky celé obce, a tak se vážený lékař prakticky přes noc stává "nepřítelem lidu".

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Sfinx v Praze roku 1929. Přeložila Milada Lesná-Krausová. Úvod napsal Gustav Pallas. Počet stran: 154.

OBSAH:

Dr. Stockmann zjistí, že lázně v jeho milovaném rodném městě, jež sám zásadním dílem pomáhal prosadit a vybudovat, leží částečně v morové bažině a v jejich vodě jsou obsaženi nálevníci. Tamní voda tím pádem způsobí pacientům a hostům otravu. Svůj objev hodlá publikovat v lokálním tisku - v Příteli lidu.

K překvapení naivního humanity se však proti němu postaví jak jeho bratr starosta, tak oportunističtí redaktoři (nominálně demokrati věřící ve vox populi, ve skutečnosti manipulátoři, kteří si sami dělají zálusk na postup do vyšší společenské vrstvy) a opatrnický tiskař Aslaksen. Kdyby se totiž otevření lázní odložilo a kdyby mělo vést potrubí jinudy, obyvatelé města by na tom finančně tratili. Toto zjištění vede zastupitele města k tomu, aby prohlásili, že "kompaktní většina" se postaví proti Stockmannovi.

Ten nemá k disposici ani tisk, ani sál, aby svůj objev mohl rozhlásit - nakonec prostory nabídne přítel kapitán. Na schůzi města však Stockmann vůbec nemluví o lázních, neboť zjistil, že pravým morem není bažina, na níž lázně stojí, nýbrž demokratismus a lůzovláda. Lidé podle něj mají různou jakost, jedni jsou hrubí a polodivocí, kdežto jiní, ti vyšší, jsou inteligentní a odkojení kulturou. Většina ale sestává z těch prvních, a tím pádem poutá svobodné a skutečně mužné muže.

Za to mu lid (podněcovaný ale vůdci: starostou a lidmi z tisku) nadá nepřítele lidu. Stockamnn s rodinou a přítelem kapitánem opouští sál.
Druhý den ráno si prohlíží škody způsobené tím, že mu spoluobčané vytloukli okna, a postupně se dozvídá, že lidé z jeho rodiny přišli o práci, že mu byl vypovězen nájem, že občané podepsali slib nežádat ho o lékařské služby atd. (Toto jednání hry se otvírá prvním výstupem, kde Stockmann v županu nadšeně šťourá kámen zpod své skříně. Sbírá je totiž, aby je pak ukázal svým synům a jednou jim je přiřkl v závěti.)

Trousí se za ním lidé z tisku a bratr starosta, aby předvedli svoje nízké dezinterpretace jeho činu. Tchán ho vydírá osudem jeho ženy a dětí. Hrdina vyžene zástupce Přítele lidu oknem s vymláceným sklem a chce emigrovat, nakonec to však neudělá a zůstane ve městě - kapitán mu nabídne svůj dům.
Spolu s dcerou, svobodomyslnou učitelkou, se rozhodne vychovat své dva synky a chudé hochy z ulice, aby se stali vynikajícími muži, odvážnou elitou, již nelze zastrašit.