Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• 1912
• komedie o předehře a dvou dějstvích
• z doby římského pronásledování křesťanů

Komedie, jež má lehký legendárně pohádkový námět s myšlenkami myslitele, avšak je plná komiky a veselosti. Shaw poukazuje na to, že lidská podstata se nemění a povahy lidí z příběhu prvních křesťanů mohou být stejné tehdy i dnes. Patos a vášeň jsou nahrazeny komikou.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo Československé divadelní a literární jednatelství v Praze roku 1954. Z anglického originálu Androcles and the Lion přeložil Frank Tetauer. Počet stran: 53.

O DÍLE:

Historická komedie G. B. Shawa vychází z římské pověsti o otroku Androklovi, jenž vytáhl trn z tlapy divokému lvu. Když byl později Androkles coby křesťan předhozen šelmám v cirku, lev poznal svého dobrodince a odmítl ho sežrat.

Tento příběh jako první zpracoval antický spisovatel Aulus Gellius v díle Attické noci (Noctes atticae).

OBSAH:

Řecký krejčí Androkles je malý, laskavý mužík, dobrotivý ke své ženě i ke zvířatům. Ta představují jeho životní lásku (později se rozpláče, když se musí rozžehnat s levhartem-maskotem římské legie, a utěší ho až slib, že se bude moci spřátelit s kozlem jiné legie.)

V prologu utíká se svou ženou Megerou, aby nebyl jako křesťan zatčen a odeslán do Říma, kdy by se stal obětí her v cirku. Cestou narazí na lva, který se právě probral ze spánku a který k Androklovi sám přikulhá a nastaví mu tlapu s trnem. Chová se značně antropomorfně. Androkles šelmě pomůže (mluví při tom v samých zdrobnělinách).

V následující scéně je spolu s ostatními křesťanskými otroky přiveden do Říma, neboť byl přece jen chycen. Mezi jeho druhy je krásná Lavinie (hluboce oddaná, ale ne pravověrná křesťanka - říká, že není křesťankou "vždy"), silák Ferrovius (jenž s nesmírnou námahou přemáhá svoji vášeň k boji) a bývalý prostopášník Spintho (tomu na křesťanství imponuje, že nabízí spásu všem). Zajatci dávají najevo dobrou náladu a žertují spolu i s vojáky. Lavinii se dvoří velitel, jenž není hloupý ani nepříjemný; Lavinie (která ho neodmítá absolutně) mu vysvětluje, že víra je jedna a že kdyby se doopravdy kořil Dianě tak jako ona Hospodinu, přijala by to: on však nemá žádné náboženství.

Spintho, který před vstupem do arény podlehl strachu a ve zmatku vběhl ke lvu, je vyhladovělou šelmou sežrán. Ferrovius navzdory hrdinskému přemáhání neodolá, a když ho Římané vyprovokují bičem, zabije na místě několik gladiátorů. Císař je jeho silou potěšen a velitel využije jeho příznivé nálady, aby zachránil Lavinii. Císař udělí svobodu všem kromě Androkla, protože alespoň jeden křesťan musí být předhozen nově polapenému lvu. Lev ovšem Androkla pozná a "obtančí" s ním arénu. Řek poté zabrání šelmě, aby císaře sežrala, a poněvadž lev nedovolí Římanům, aby ho zotročili, získává svobodu i on. Ferrovius se rozhoduje sloužit opět Martovi a boji, dokud se neprosadí nový bůh, Lavinie zase hodlá uspíšit jeho nástup.

Hra obsahuje úmyslné anachronismy, které přispívají ke komickému účinku. Křesťanští zajatci například zpívají slavnou anglickou píseň Vpřed křesťané (Onward Christian Soldiers), která pochází od reverenda Sabine Baring-Goulda (1834-1924), rozhodně tedy není antická.