Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Hlavní hrdina Oktavius de T. je velmi citlivý člověk. Láska je smyslem jeho života a nic důležitějšího podle něj neexistuje. Příběh začíná v době, kdy Oktávius na jednom večírku na vlastní očí pozná, že jeho milenka ho podvádí s jiným, dokonce s jedním z jeho nejlepších přátel, Desgenaisem. Oktávius je zničen tou zradou a prožívá nesnesitelná muka. Svou milenku totiž nadále nepřestává milovat. Sice jí sám napíše dopis, ve kterém říká, že už ji nikdy nechce vidět, ale sám po nocích sedává pod jejím oknem, aniž by ho viděla. Časem se Oktavius dozví, že jeho bývalá milenka ho podváděla dokonce se dvěma najednou a nikomu nic neřekla. Desgenais, který je pravým opakem Oktávia, když byl sám podveden, si z toho nic nedělá a dál žije svůj divoký život. Oktávius se rozhodne žít s ním nevázaný život plný hýření a radovánek, lehkých dívek a pití, aby zapomněl na svou zklamanou lásku, ale není šťastný, i když tak působí.
Oktávius se dozvídá, že jeho otec umírá. Ihned se za ním vydá do své rodné vesnice, ale otec už je mrtev. Poslední slova, která chtěl říci svému synovi, si zapsal do deníku - zněla takto: "Sbohem můj synu, miluji tě a umírám." Oktávius žije nějakou dobu ve starém domě po otci pln vzpomínek a smutku jen s otcovým sluhou Larivem. Ve stejné vesnici mladík potká vdovu brigitu Piersonovou, která je asi o osm let starší než on. Tráví spolu spoustu času a Oktávius se do ní zamiluje. Znovu po tak dlouhé době jeho srdce vzplanulo tím velkým citem, kvůli kterému jsme všichni naživu, ale Brigita jeho lásku nejdříve neopětuje. Po nějaké době zoufalé lásky se do něj ale zamiluje také. Prožívají spolu nejkrásnější období jejich životů. Spisovatel zde nádherně líčí jejich společnou lásku, která byla - jak sám spisovatel říká - silnější než síla, která nutí Slunce každé ráno vycházet a večer zase zapadat. Nic dokonalého však netrvá věčně a u spisovatelů doby romantismu teprve ne. Oktávius se začne chovat divně. Jsou chvíle, kdy svou Brigitu zasypává polibky a klečí u jejích nohou, ale příštího dne se jeho chování změní a on si stěžuje na nudný život a s láskou vzpomíná na své hýření s Desgenaisem v Paříži nebo ztropí nesmyslnou žárlivou scénu, při které Brigitu uráží. Takto žijí nějakou dobu střídavě šťastní i nešťastní, v urážkách a slzách nebo v nekonečné lásce a slibech věrnosti až do smrti. Jednoho dne se vše vyhrotí pomluvami ostatních lidí ve vesnici a pár se rozhodne odjet do ciziny a začít znovu žít tak jako v době, kdy se teprve poznávali a jejich láska byla čistá a nevinná. Odjedou do Paříže, kde chtějí podniknout všechny přípravy. V Paříži jsou oba opět šťastni, s radostí plánují cestu a oba se těší na nový život pln lásky. Rozhodnou se odjet do Švýcarska. Když je vše připraveno a stačí jen objednat dostavník, navštíví Brigitu jeden z jejích posledních známých a předá jí dopis. Po jeho přečtení se její chování náhle změní. Onemocní a i po nemoci je bledá a smutná. Oktávius se nejednou ptá po příčině jejího smutku a jestli chce opravdu odjet. Brigita odpovídá, že je v pořádku a odjet chce stále. Oktávius si ale přestává být jistý její láskou a štěstím. Myslí si, že má nějaké tajemství, kvůli kterému je stále smutná, ale nechce ho prozradit. Oktáviovi se vrátí náladovost a žárlivost. Sám se týrá těmito nepodloženými myšlenkami. Vše vyvrcholí večer, kdy už se chystají opustit Paříž na stálo. Oktávius Brigitě nevěří a snaží se z ní mermomocí vymámit její tajemství, ale ne násilím. Raději by sám zemřel, než by stáhl ruku na původ svého štěstí, jímž ona byla. Byla mu životem, štěstím, ale i smutkem a původcem depresí. Brigita po hádce řekne, že jejím jediným tajemstvím je, že ho miluje, ale je šílená, když si myslí, že jí to on uvěří. Vyčerpaná omdlí. Oktávius si uvědomí, jaké zlo a smutek jí působil svým chování, svým nesmyslným podezříváním a žárlením. Probdí u ní noc a stále přemýšlí o tom, proč to takhle dopadlo. Proč způsobil tolik bolesti někomu, koho ze srdce miluje?
Nakonec je mu jasné, že by ji byl sám zabil svým chováním a rozhodne se rozejít. Oba se rozchází s úsměvem jako velmi dobří přátelé.