ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Tesařová Ludmila (*24.12.1857 - †22.04.1936)

­­­­

Sněženka a sedm trpaslíků (Tatíčkovy pohádky)

Za horami žil kdysi král a měl tak krásnou a milou dcerušku, že jí nebylo v světě rovno. Každý ji miloval, jenom macecha ji neměla ráda. Mrzelo ji, že Sněženka je krásnější než ona a že ji má každý rád.
Jednoho dne král odejel do boje, a královna poručila služebníku, aby zavedl Sněženku do hustého lesa a tam ji nechal. Myslila, že Sněženka zabloudí a umře hladem.
Sněženka bloudila celý den po lese, až večer přišla k chaloupce obrostlé mechem. Vešla dovnitř - nespatřila nikde živé dušičky. Byl tam dlouhý stůl a na něm sedm talířků s ovocem, sedm lžiček a sedm sklenic s medovou vodou.
Sněženka měla velký hlad - ujedla z každého talířku po kousku ovoce a upila z každé sklenice trochu šťávy. Pak se položila napříč přes sedm postýlek, co tam stály podél stěny, a usnula.
Jen usnula - přišlo do chaloupky sedm trpaslíčků, vousatých mužíčků. Posadili se za stůl k večeři, a tu první povídá: "Z mého talířku někdo ujedl a z mé sklenice upil!" Druhý zvolal: "Mně také!" Právě tak volali všichni.
První řekl: "Divná to věc! Až se najíme, prohlédneme světničku, není-li tu někdo schován!"
Vstali od stolu a našli Sněženku na svých postýlkách. Po špičkách obcházeli kolem, usmívali se a šeptali: "Hle, jaká to krásná dívenka! Slzičky se jí třpytí pod řasami, plakala ubožáček - snad je nešťastná. Nesmíme ji polekati, nebuďme jí, počkáme, až se sama probudí."
Vtom se Sněženka probudila. Vstala, rozhlédla se a spatřila trpaslíčky. Sepjala ruce a prosila je: "Nehněvejte se na mne, ujedla jsem z vašich talířků, upila jsem z vašich skleniček. Byla jsem hladová! Zbloudila jsem, nevyhánějte mne, budu vám sloužiti, vařiti a uklízeti."
Trpaslíčkové se usmáli na ni a řekli: "Vítáme tě, Sněženko, jsi nám milá jako sestřička, zůstaň u nás, pokud budeš chtíti." Sněženka tedy u nich zůstala. Když jim vypravovala o zlé maceše, pravil nejstarší z nich:
"Buď opatrná, Sněženko! Kdyby se královna dověděla, že jsi na živu, jistě by ti znovu chtěla ublížiti. Dokud jsme doma, ubráníme tě, ale když odejdeme, nikomu neotvírej a nikoho do chaloupky nepouštěj!"
Sněžence se vedlo dobře mezi trpaslíčky. Aby se jí nestýskalo, přivedli jí srnku a holubičku. Všichni měli Sněženku rádi. Královna-macecha na Sněženku již ani nevzpomněla. Jednoho dne vzala do ruky své kouzelné zrcátko a ptala se ho:

"Pověz podle pravdy,
zrcátko mé jasné,
znáš-li v světě širém
ženy nad vše krásné?"

Zrcátko odpovědělo:

"Krásná jsi, má zlatá,
paní znejmilejší,
Sněženka u trpaslíčků
je však spanilejší."

Když vše královna uslyšela, rozhněvala se velice a přemýšlela, jak by Sněženku zahubila. Přestrojila se za prodavačku, vzala na ruku košík a do něho vložila barevné stužky, korálky i všelijaké hřebínky a šla hledati chaloupku trpaslíčků. Hledala, až ji našla.
Trpaslíčkové nebyli doma. Zaklepala na okénko. Sněženka otevřela - královny nepoznala; ta změněným, přívětivým hlasem vybízela ji: "Kup si, panenko, krásnou stužku, budeš ještě krásnější, uvážeš-li si ji na svůj bílý krček!"
Sněženka nechtěla ničeho - že nemá peněz - leč královna pravila: "Nakloň se více ke mně z okénka, ať aspoň zkusím, jak by ti slušela; nemusíš koupiti!" Sněženka se naklonila, a královna otočila jí stužku kolem krku a utáhla tak pevně, že Sněženka ani nemohla dýchati ani vykřiknouti a padla jako mrtvá. Toho si královna přála. Rychle se vrátila opět do zámku.
Trpaslíčkové přišli zanedlouho domů. Tam je ticho, oheň nehoří, večeře není hotova a Sněženka leží na zemi. U jejích nohou plakala srnka, u hlavičky holoubek žalostně houkal.
Ulekli se, co se stalo! Jeden z nich spatřil stužku na krku Sněženky, přeřízl ji - Sněženka si oddychla a otevřela oči. Trpaslíčkové se zaradovali, že žije, a Sněženka jim vyprávěla, co a jak se jí přihodilo. "Po druhé buď opatrnější," napomenuli, "a nikoho sem nepouštěj!"
Po nějaké době se opět královna ptala zrcátka:

"Pověz podle pravdy,
zrcátko mé jasné,
znáš-li v světě širém
ženy nad vše krásné?"

Zrcátko odpovědělo:

"Krásná jsi, má zlatá,
paní znejmilejší,
Sněženka u trpaslíčků
je však spanilejší."

Královna se tuze rozhněvala. Přestrojila se za babičku, vzala na ruku košík s jablky a šla opět k chaloupce trpaslíčků. Sněženka byla sama v chaloupce. Babička klepala na dveře, ale Sněženka jí nechtěla otevříti.
Babička řekla: "Panenko milá, slituj se nade mnou, mám velkou žízeň, prosím, podej mi sklenici vody." Sněžence bylo líto babičky, ihned nalila vody do sklenice a podala ji babičce oknem.
Stařenka praví: "Zaplať ti to Pán Bůh! Za to, žes mi dala vody, dám ti toto krásné jablíčko!" - "Nesmím od nikoho ničeho přijímati," řekla Sněženka. "Bojíš se, že je snad jedovaté? Hleď, sním sama jednu půli!" Překrojila jablko, jednu půli snědla a druhou podala Sněžence. Sněženka dostala chuť na krásné červené jablíčko - i pomyslila si: "Co se mi může stati? Vezmu si je a ukousnu si aspoň kousíček."
Vzala si od babičky půl jablíčka, a jak do něho kousla - padla jako mrtva. Královna se zasmála a pospíchala odtud.
Večer přišli trpaslíčkové domů. Tam je ticho, oheň nehoří, večeře není na stole, a Sněženka leží na zemi. U nohou jí plakala srnka a u hlavičky houkal žalostně holoubek.
Křísili Sněženku, křísili - ale nevzkřísili! Krásná očka se neotevřela, růžová ústa se na ně již neusmála. Žalostně naříkali: "Umřela, umřela Sněženka naše!"
S pláčem odnesli Sněženku na postýlku. Pak udělali pro ni pěknou rakev se skleněným víkem, aby mohli Sněženku stále vídati. Natrhali kvítí, uvili věnečky, Sněženku uložili do rakve a pokryli kvítím. Nedaleko mezi skalami, tam bude Sněženka odpočívati. Kolem roste kvítí, ptáčkové zpívají, svatojanské mušky svítí po celé noci. Tam bude Sněženka pěkně ukryta, a trpaslíčkové přijdou se na ni každého dne podívati - nezasypou hlínou její rakvičku.
Druhého dne odnášeli na nosítkách Sněženku a smutně zpívali.
Vracel se král z boje se svým průvodem do zámku. Jeli na koních a zbloudili v lese, Zaslechli zpěv a zaradovali se, že se setkají s lidmi, kteří jim ukáží dojista cestu z lesa. Šli po hlase - a najednou stanuli udiveni před trpaslíčky. Král sestoupil s koně a přiblížil se až k skleněné rakvičce, aby se podíval, koho trpaslíčkové nesou, pro koho tak žalostně pláčí.
Sotva však zahlédl Sněženku, zvolal: "To je má dceruška, to je má Sněženka!" S pláčem klekl vedle rakvičky a prosil trpaslíčky, aby postavili nosítka na zem, aby se mohl podívati na svou dcerušku.
Jak trpaslíčkové kladli nosítka na zem, tu nejslabší z nich náhle nosítka pustil na jedné straně - a rakvička dopadla prudce na zem. Sněženka se otřásla a z úst jí vypadl kousek jablíčka. Sněženka otevřela oči, spatřila krále a zvolala: "Tatíčku, můj tatíčku!" To bylo radosti! Hned otevřeli rakvičku, a král vzal Sněženku k sobě na koně a líbal ji. Král se dověděl, co se přihodilo Sněžence, a rozhněval se na královnu. Trpaslíčkům pěkně za vše poděkovali a pozvali je do zámku. Pak se vydali na cestu k domovu.
Královna se právě dívala z okna a vidí, že přijíždí král se Sněženkou. Ulekla se tak hrozně, že leknutím umřela! Žádný jí nelitoval, protože měla zlé srdce a nikomu na světě nic neudělala dobrého. Lidé vítali radostně krále a Sněženku, a bylo jim všem dobře.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 13.09.2022

   
­­­­

Diskuse k úryvku
Ludmila Tesařová - Sněženka a sedm trpaslíků (Tatíčkovy pohádky)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­