ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Tesařová Ludmila (*24.12.1857 - †22.04.1936)

­­­­

Kocour v botách (Tatíčkovy pohádky)

Zemřel mlynář a zanechal svým třem synům mlýn, osla a kocoura. Nejstarší syn si vzal mlýn, tomu prostřednímu dal osla, a na toho nejmladšího, Matýska, zbyl kocour.
"Nu což," povídá Matýsek, "lepší něco než nic." Vzal kocoura na klín, dal mu polovici své snídaně a pěkně ho pohladil. Ale jak se podivil, když kocour na něho promluvil lidským hlasem: "Děkuji ti, milý Matýsku, že ses mne ujal. Tvoji bratři mne chtěli již dávno vyhnati, ty ses za mne přimlouval. Máš dobré srdce - nebudeš toho litovati. Za peníze, které máš, kup mi v městě pěkné vysoké boty, klobouk s perem a pak půjdeme spolu do světa!"
Matýsek učinil, jak si kocour přál. Když se Matýsek vrátil z města, ustrojil se kocour a šli. Když přišli za devátou ves na pole, řekl kocour: "Půjč mi svoji torbu, ukryj se v příkopě a čekej, až tě zavolám!" Matýsek si lehl do příkopu. Kocour běžel k zelnému poli, vytrhl tam hlávku zelí, vstrčil ji do torby a torbu pootevřenou položil do trávy; sám ulehl nedaleko ní a tvářil se, jako by spal.
Netrvalo dlouho - přiběhli k místu divocí králíci. Obíhali kolem, až pak jeden z nich vlezl do torby - chtěl ochutnat zelí. Na to kocour čekal. Vyskočil, králíka zavřel do torby, běžel k Matýskovi a řekl: "Teď půjdu s králíkem ke králi; ten churaví již dlouho a nic prý ho neuzdraví, leč sní-li pečeného divokého králíka. Žádný mu ho dosud nepřinesl, protože divoký králík se nedá jen tak lehko chytit."
Kocour šel ke králi do zámku, hluboce se poklonil a řekl: "Milostivý králi, můj pán, hrabě z Nouzova, posílá ti pečínku, po níž se brzy uzdravíš!"
Král se zaradoval, poručil kuchaři, aby hned králíka upekl, a nemohl se již ani pochoutky dočkati. Sotva pečeně okusil, cítil, jak se mu zdraví vrací - nemoc jako by s něho spadla. Hned poručil, aby kocoura vyčastovali a naplnili mu torbu dukáty. Kocour pěkně poděkoval a běžel k Matýskovi. Ještě několikrát přinesl dobrou zvěřinu králi a vždy dostal za to hojnou odměnu. Konečně byl král úplně zdráv. Jednoho dne zpozoroval kocour, že král se chystá vyjeti si v kočáře se svou dcerou. I běžel honem k Matýskovi a řekl mu: "Dej si pozor, kudy král pojede, tou cestou se dej i ty, abys byl nablízku, až tě zavolám."
Pak se rozběhl napřed cestou, kudy král měl jeti, jak doběhl k polím, kde lidé sekali a vázali obilí, zastavil se, vyndal z torby dukáty a povídá: "Lidičky, tyto dukáty vám všecky dám, budete-li volati, až pojede král kolem: Ať žije náš pán, hrabě z Nouzova!"
Sotva to dořekl, přiblížil se kočár, v němž seděl král. Král se díval se zalíbením na pěkné obilí a hned se ptal, komu asi patří? Tu zaznělo s pole volání: "Ať žije náš pán, hrabě z Nouzova!"
"Aj, vida," pravil král, "to je pole téhož hraběte, který mi poslal králičí pečínku, co mne uzdravila. Rád bych ho poznal! Dám ho co nejdříve k sobě povolati."
Zatím kocour uháněl kupředu až doběhl ku krásnému hradu, ve kterém zůstával mocný a bohatý kouzelník. Právě snídal, když kocour před něho předstoupil s hlubokou poklonou.
Kouzelníkovi obrovi se zalíbil švarný kocourek v botách. Přivítal ho přívětivě a tázal se, čeho si přeje? Kocour odpověděl: "Vzácný a mocný kouzelníku, slyšel jsem o tobě tak mnoho podivného vypravovati, že tomu sotva mohu věřiti! Dovedeš prý se proměniti v kterékoli zvíře. Byl jsem žádostiv spatřiti tě sám; nehněvej se proto na mne!"
Obr se zasmál hlasitě. "Chci ti učiniti potěšení, aby ses sám přesvědčil a mohl o tom povídati jiným."
Než se kocour nadál, změnil se obr ve lva. Kocour se hrozně ulekl a vyskočil na skříň a tam se krčil do koutečka.
"Neboj se, maličký," zvolal kouzelník, "nechci ti ublížiti" - a opět se změnil v obra.
Kocour skočil na zem a pravil: "Ach, jak jsi mocný, pane! Leč není divu, že se dovedeš změniti v tak obrovské zvíře, když jsi tak velký! Ale zdali dovedeš se změniti v malé nepatrné zvířátko?"
"Myslíš?" usmál se obr, "tedy hleď!" A změnil se v té chvíli v maličkou myšku. Kocour skočil - hop, a chňap a myšku snědl!
Proběhl pak zámek na vše strany a volal: "Ode dneška panovat zde bude hrabě z Nouzova, toť poslední vůle kouzelníka, pána vašeho!"
Při těch slovech koulel očima, až mu z nich jiskry sršely. Pak seběhl do dvora, kam právě přišel Matýsek, a volal na něho: "Matýsku, rychle pojď do zámku a oblékni se v nejkrásnější oděv, který tu najdeš. Tento zámek se vším všudy patří tobě! Zatím počkám dole, až pojede král kolem, pozvu ho sem." A už byl venku.
Král právě v té chvíli kázal zastaviti a prohlížel si krásný zámek. Tu přistoupil kocour a s mnohými poklonami zval krále jménem hraběte z Nouzova do zámku.
Překvapen zvolal král: "Jakže, i tento nádherný zámek mu patří? Jsem věru rád, že poznám tvého pána."
Kocour uvedl krále a princeznu do nejkrásnějšího sálu, kde je přivítal Matýsek - ustrojený jako nějaký kníže! Králi i princezně se hned zalíbil. Pohostil je, jak náleží, a provedl je po celém zámku, který byl mnohem krásnější než královský zámek. Král si Matýska oblíbil a ještě než umřel, ustanovil ho králem. Princezna stala se pak Matýskovou ženou a kocour jeho prvním ministrem.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 03.10.2022

   
­­­­

Diskuse k úryvku
Ludmila Tesařová - Kocour v botách (Tatíčkovy pohádky)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­