ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Tesařová Ludmila (*24.12.1857 - †22.04.1936)

­­­­

Bratříček a sestřička (Tatíčkovy pohádky)

Helenka a Ivánek byli sirotci. Nikoho neměli na celém božím světě. Neměli ani kde zůstávati, proto šli do světa hledat dobrých lidí, kteří by se jich ujali. Chodili sem a tam, až přišli do lesa. Bylo horko. Ivánek stále se ohlížel, uvidí-li někde potůček, aby se napil. Odpočinuli si na chvilku a Helenka Ivánkovi vypravovala, že se jí dnes v noci zdálo o mamince.
Ivánek odběhl stranou a radostně volal: "Helenko, tu je čistý potůček, v něm plave rybička - napiji se!"
"Nepij, Ivánku," zvolala Helenka, stal by ses rybičkou, maminka mi to dnes ve spánku povídala."
Ivánek poslechl a šli dál. Pak přišli k luční studánce, v níž seděla žabka.
Ivánek zase pravil: "Mám žízeň, Helenko, napiji se!"
"Nepij, Ivánku," bránila mu Helenka, stal by ses žabičkou!" Ivánek poslechl, ale nerad.
Pak přišli k lesnímu praménku a vyplašili tam srnce.
Ivánek se již nezdržel. "Napiji se, Helenko," zvolal a již se shýbl k praménku.
"Nepij, Ivánku," prosila ho Helenka, "byl bys srnečkem." - Natáhla ruku, aby ho zadržela - leč bylo již pozdě! Ivánek se napil a v tu chvíli se proměnil v srnečka.
Helenka plakala, srnečka hladila, líbala a volala: "Ach, co si nyní počnu?" Jak pláče a naříká, zaslechne koňský dupot - a po chvilce spatří krásného jezdce na bílém koni. Zastavil nedaleko ní, skočil s koně a ptal se jí, proč pláče.
Helenka mu povídala: "Jsem sirotek, nemám nikoho než tohoto srnečka na celém božím světě a je mi tuze smutno!"
"Pojď se mnou, dívenko," pravil jezdec, "mám krásný zámek, mnoho služebníků, všichni tě budeme míti rádi, nebude se ti u mne stýskati!"
Helenka se podívala s důvěrou na jezdce. Z jeho očí zářilo tolik dobroty, že s radostí svolila jíti s ním do jeho zámku. "Vezmeš mého srnečka též s sebou?" tázala se.
"Ano, i tvůj smeček bude se u mne míti dobře, nikdo mu neublíží!"
Jezdec vysadil Helenku na koně, sedl za ni a již uháněl k zámku a srneček vesele poskakoval za ním.
Jezdec, který přivezl Helenku na svůj zámek - byl sám král! Helenka zůstávala nyní v pěkném pokoji a srnečka směla míti u sebe, což ji ze všeho nejvíce těšilo. Král dal Helenku všemu učiti a tak se z ní stala po několika letech moudrá a krásná dívka, kterou všichni měli rádi.
Král ji měl ze všech nejraději. Vzal si ji za ženu a Helenka se stala královnou! Nezpyšněla, zůstala dobrou ke všem lidem a proto byla každému tím milejší. Jenom kouzelnice Havranice, která zůstávala v lesní samotě, nepřála Helence, že se stala královnou, byla by se ráda sama stala královnou. Číhala na ni a často nastražila všelicos v cestu, čím by Helence ublížila - leč marně se namáhala. Helenka bez krále a bez Ivánka-srnečka, se nevzdálila z domova, a oba ji chránili jako oko v hlavě. - Nejšťastnější byla Helenka, když jí Pán Bůh dal děťátko, krásného synáčka. Radovala se a děkovala Bohu denně za své štěstí.
Leč radost nebývá stálá - pojednou začala Helenka churavěti, jako když krásná květinka vadne! Král hledal všude pomoci - leč marně, tvářinky Helenčiny bledly víc a více. Král lítostí nad pomyšlením, že by Helenka mu mohla zemříti, sám div se nerozstonal.
Helenka chodívala do lesa k jezeru na procházku, aby se osvěžila na čerstvém vzduchu. Srneček ji vždy provázel. Jednoho dne potkala tam babičku a ta jí radila: "Chceš-li, královno, býti zdráva, jako jsi bývala, vykoupej se v jezeře." Smeček přiskočil k Helence a prosil: "Helenko, nechoď do jezera, nechoď, bojím se o tebe." Ale babička ji opět přemlouvala.
"Jen to zkus, uvidíš, že budeš opět veselá jako ptáček." - Byla to zlá kouzelnice Havranice, která vzala na se podobu babičky, aby se mohla spíše přiblížiti Helence.
Kdož by nechtěl býti zdráv? - Helenka poslechla babičku - o kéž by byla uposlechla Ivánka-srnečka!
Skočila do vody a proměnila se v zlatou kachničku! S nářkem letěla dál nad jezero.
Smuten se vrátil srneček-Ivánek do zámku. Jak teprve se zarmoutil král, když svou drahou Helenku nikde nemohl nalézti. Děťátko plakalo na kolébce, a nikdo je nedovedl upokojiti než srneček, když je kolébal.
K večeru běžel srneček k jezeru a volal:

"Poleť, zlatá kachničko,
má ubohá sestřičko!
Pláče pro tě tvé děťátko,
pojď uhýčkat ubožátko;
poleť, zlatá kachničko,
má ubohá sestřičko!"

Kachnička připlavala ke břehu a volala:

"Ivánku, bratříčku, smutná má dušička,
kolíbej, zulíbej ty mého hošíčka.
Až půlnoc odbije, na okno zaťukám,
otevř pak, bratříčku, - kachnička přijde k vám!"

Srneček se vrátil do zámku a vše vypověděl králi.
Oba se posadili k děťátku a čekali, až odbije půlnoc, aby spatřili Helenku. Král však se nemohl zdržeti spaní, darmo ho srneček budil.
Nevzbudil se ani, když po půlnoci přiletěla zlatá kachnička a proměnila se v Helenku. Helenka převinula děťátko, nakrmila, zulíbala je, pak pohladila srnečka i krále. Zašeptala: "Zítra přijdu zase," proměnila se ve zlatou kachničku a odletěla.
Ráno naříkal král, že Helenku nespatřil, a umínil si, že druhé noci ani oka nezamhouří. Avšak ani druhé noci se neubránil spánku. Srneček zadržel Helenku, když se s ním loučila, a prosil: "Zůstaň u nás, Helenko!"
Helenka pravila: "Nemohu, Ivánku! Zítra přiletím naposledy. Jen král může mne vysvoboditi. Ať čeká král u okna s připraveným lukem. Jakmile vletím do světnice, poletí za mnou havran, toho ať střelí šípem do srdce. Ty, Ivánku, dbej toho, aby krále nepřemohlo spaní. Podaří-li se mu havrana zastřeliti, jsem vysvobozena - nezdaří-li se - neuvidíme se už nikdy!"
Kachnička odletěla, a Ivánek ráno pověděl vše králi. Král připravil si nejostřejší šíp a večer se posadil u kolébky svého děťátka. Čekal, až zlatá kachnička přiletí.
Když se blížila půlnoc, cítil opět, jak mu spánek tíží víčka. Srneček ho upamatoval, a král vstal, otevřel okno a osvěžil se rychle na čerstvém vzduchu, aby neusnul. Brzy potom zahlédl zlatou kachničku. Ustoupil od okna a čekal, až se objeví havran. Král si zamířil - vypustil šíp - a již ležel havran s probodnutým srdcem pod oknem! V té chvíli se změnila zlatá kachnička v Helenku a srneček v krásného mládenečka Ivánka, oba byli vysvobozeni. Všichni šťastně dlouho žili, neboť kouzelnice Havranice nemohla jim více uškodit. Byla tím havranem, kterého král zastřelil!

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 08.09.2022

   
­­­­

Diskuse k úryvku
Ludmila Tesařová - Bratříček a sestřička (Tatíčkovy pohádky)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­