ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Tesařová Ludmila (*24.12.1857 - †22.04.1936)

­­­­

Jak šla zvířátka do světa (Tatíčkovy pohádky)

Byl jeden kohoutek a ten byl nespokojený a mrzutý. Vedlo se mu sice dobře na dvoře, ale myslil si, že by se mu mohlo vésti ještě líp! Nic mu nebylo vhod. Dostal-li zrní - měl chuť na brambory; dostal-li brambory - měl chuť na zrní. Jednoho rána řekl slepičce: "Není to zde již k vydržení, šel bych rád do světa, snad jinde bude líp. Což ty, slepičko, šla bys se mnou?"
Slepička odpověděla: "Ani mně se tu nelíbí, sotva snesu vejce, už mi je vezmou! Půjdu s tebou ráda!" Hned se chystali na cestu. Nežli vyšli ze dvora, řekla slepička: "Snesla jsem ráno vajíčko, to zde nenechám, vezmu je s sebou!" Šli, až přišli k potoku. Kohoutek měl žízeň a šel se napít. Jak vstrčil zobák do vody, chytil ho rak klepety za zobák. Slepička prosila raka: "Raku, pusť kohoutka, vždyť ti ničím neublížil."
Rak ho pustil a řekl: "Dobré jitro! Kam tak časně jdete?"
"Do světa," řekl kohoutek.
"Vezměte mne s sebou," prosil rak, "mrzí mne pořád sedět v potoce!"
"Pojď tedy s námi," řekl kohoutek, "bude nám veseleji."
Slepička nesla vajíčko, kohout raka, protože jim rak nemohl postačiti v chůzi. Přišli do lesa a tam potkali kočičku. Kočička povídá: "Dobré jitro! Kam tak časně?"
"Do světa!" odpověděl kohoutek.
"Vezměte mne s sebou," prosila kočička, "utekla jsem z domova. Smlsala jsem trochu smetánky a dostala jsem za to bití, nerada bych se domů vrátila."
"Pojď s námi," řekl kohoutek, "bude nám veseleji!" Šli dál a potkali psa. Pes povídá: "Dobré jitro! Kam tak časně?"
"Do světa," odpověděl kohoutek.
"Vezměte mne s sebou," prosil pes, "nelíbí se mi doma. Vzal jsem hospodyni jitrnici - ani za řeč nestála, jak byla malá - a za to jsem dostal výprask! Nechci se vrátit domů!"
"Pojď s námi," řekl kohoutek, "bude nám veseleji!" Šli dále a potkali kozu. Koza povídá: "Dobré jitro! Kam tak časně?"
"Do světa," odpověděl kohoutek.
"Vezměte mne s sebou," prosila koza. "Nelíbí se mi doma. Vešla jsem do zahrádky, ukousla jsem několik květinek - a za to jsem dostala prutem na záda - nechci se vrátit domů!"
"Pojď s námi," řekl kohoutek, "bude nám veseleji!"
Tak šli všichni spolu lesem. Po cestě si libovali, jak se mají dobře, když mohou dělati, co se jim líbí. Pokud byl den a svítilo slunéčko, šlo se jim dobře. Ale jak se setmělo, zvedl se vítr a fičel mezi stromy, až se ohýbaly - a ještě k tomu se spustil déšť. Tu přestala zvířátka dováděti a lekala se, jak noc v lese přečkají.
Kohoutek povídá: "Nevěděl jsem, že to v lese takto v noci vypadá! Myslil jsem, že měsíček svítí po celou noc, že se tu pěkně pod stromem usadíme a ráno že opět půjdeme dále!"
Slepička, kočka i koza také vzdychaly a třásly se zimou - promokly až na kůži. Pes byl sice zvyklý na trochu deště a nepohody, ale také by byl mnohem raději někde pod střechou.
Kohoutek zvolal: "Počkejte tu pod stromem, vyletím nahoru a podívám se, není-li tu nablízku nějaká bouda, kde bychom mohli přenocovati."
Skákal s větve na větev, až se dostal na vrchol stromu, a rozhlížel se po okolí.
Pojednou radostně zvolal: "Kykyryký, napravo se svítí!" Sletěl dolů a vedl ostatní v tu stranu, kde viděl světlo. Šli a šli, až přišli k jakési chalupě. Poslali kočku na zvědy, jak to uvnitř vypadá. Kočka vyskočila na římsu okna a podívala se do světnice. Ve světnici nebylo lidí. Zvířátka se zaradovala. - Leč jak se tam dostanou? Dveře byly zavřeny. Koza se rozběhla, trkla do nich vší silou, dveře se rozlétly dokořán, a zvířátka vešla do světnice.
Bylo tam hezky teploučko. Na stole hořela svíčka a z trouby voněla pečená husa. Pes povídal: "Přijdou sem asi lidé - uvidí-li nás tu, zle se nám povede!"
Kohout povídá: "Musíme na ně zchytra, zhasněme svíčku a každý z nás se usadí na své místo. Až přijdou, nesmíme se ozvati, sic bychom se prozradili - ale nějak je postrašíme!"
"Dobrá," povídá kočka, "ale nejdříve se můžeme navečeřeti - pečená husička tak pěkně voní!"
"Kdo má chuť na ni, ať si vezme," prohodila koza, "já si raději lehnu u dveří, bolí mne nohy!" Pes a kočka vytáhli husu z trouby a dali se do ní, i kohout a slepička si kousek uzobli na ochutnání. Když se navečeřeli, povídá pes: "Nyní se uložme k odpočinku, každý podle své chuti!"
Vejce položili na roh stolu. Rak vlezl si do hrnce s vodou. Kohout a slepička si sedli do trouby. Pes se uvelebil pod stůl, koza si lehla ke dveřím. Kočka zhasila svíčku a usadila se na židli u stolu. A spali.
Po chvíli se ozvaly kroky před chalupou, a kdosi povídá: "Co to, že světlo nesvítí?" "Hm - hm - to je divná věc," řekl druhý, "to znamená něco zlého!" "Jdi se tam podívat," řekl třetí. Leč žádnému se nechtělo vejíti do temné chalupy. Tu se ozval první: "Matěji, tys nejmladší z nás, proto musíš poslechnouti a udělati, co ti poručíme. Jdi do chalupy a rozsvěť svíčku." Chtěj - nechtěj Matěj šel. Když už byl ve světnici a nic se nehnulo, přešel ho strach a pomyslil si: "Než rozsvítím, uštípnu si kousek pečené husičky v troubě - však už mám pořádný hlad!"
Hmatal před sebou rukama, až se dostal k troubě. Natáhl ruku - a popadl kohouta za nohu. Ale to si dal! Kohout, probuzen ze spánku, zobal a štípal Matěje do ruky a slepička mu pomáhala. Matěj honem ruce schovával a naříkal: "Ach, kdo by si byl pomyslil, že pečená husa štípe!" a couval od trouby k lavici, kde stál hrnek s vodou. Chtěl to leknutí zapít, nahmatal hrnek s vodou a jak jej nahnul, aby se napil - rak ho popadl klepety za nos a pořádně stiskl. Matěj křičel, jako by ho na nože bral - pustil hrnek a ten se rozbil na kousky.
Teď vzpomínal, kde je asi svíčka? Hmatá, hmatá po stole, najednou to udělá křáp! - vejce spadlo a rozstříklo se až Matějovi do očí. Matěj se ulekl, zapotácel se a dosedl na židli právě kočce na ocas. Kočka poděšená skočila mu na krk a notně ho poškrábala. Jak se Matěj bránil, šlápl psovi na nohu. Pes ho popadl za nohu, Matěj pádil ke dveřím, tam ho nabrala koza na rohy a vyhodila ho z chalupy, že padl zrovna kamarádům k nohám.
"O jé," naříkal, "nechoďte tam, Pán Bůh nás trestá! Víte-li, že husa, kterou jsme dnes sedlákovi vzali ve vsi a upekli v troubě - oživla! Ach, ta mne poštípala, hleďte! Naše světnice je plna strašidel - vše tam štípe, škrábe, kouše! Nevrátím se tam, ani kdybyste mi dukáty dávali." Matěj utíkal od chalupy a ostatní za ním.
Zvířátka byla ráda, že to tak dobře skončilo, a vysmála se hloupému Matěji. Spala všechna spokojeně až do rána.
Ráno kohoutek zakokrhal, vzbudil ostatní a povídá: "Pojďme honem odtud, jakmile se rozední, dojista vrátí se sem lidé a zle by se nám vedlo."
Vydali se všichni na cestu, jen rozbité vajíčko zůstalo v chaloupce.
Poprchávalo, a zvířátkům bylo nějak smutno. Tu se ozval pes: "Víte-li, že se mi stýská po domově! Věru, že bych i raději dostal výprask, však jsem jej zasloužil! Což abychom se vrátili domů?"
Kočka hned, že by také ráda domů a povídá: "Nebudu víckrát mlsati smetánku a bude dobře. Měla jsem se dobře a mléka jsem měla dosti."
"Máte pravdu," povídá kohoutek, "doma je přece nejlépe. Včera jsem ani o zrnko pšenice nezavadil. Doma na dvoře je všeho dost."
Slepička povídala: "Ba, mívaly jsme my, slepičky, doma zlaté časy. Když pršelo, skryly jsme se v kurníčku a nemusily jsme se báti nikoho! Vezme-li mi hospodyně vajíčko, však mi dá za ně zrní!"
"Tedy půjdeme domů, slepičko," povídá kohoutek. "A což ty, kozičko?"
"Nu což," odpověděla koza, sama po světě chodit nebudu - ač o jídlo není tu pro mne nouze. Ale zvyk je zvyk! Mám též ráda svůj chlívek a svou dávku dobré trávy, pěkně připravenou v něm. Půjdu domů - a o květinky na zahrádce už ani nezavadím!"
I rak se zaradoval, že se vrátí do potoka. Očka se mu zaleskla a těšil se již, jak se v potoce zase pěkně vykoupá!

"Všude dobře - doma nejlíp,"
povídala zvířátka,
rozběhla se domů -
a tím končí pohádka.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 09.09.2022

   
­­­­

Diskuse k úryvku
Ludmila Tesařová - Jak šla zvířátka do světa (Tatíčkovy pohádky)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­