Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• veselohra o čtyřech jednáních
• přeložil Jaroslav Vrchlický

OSOBY:

KRÁL
INFANTKA - jeho sestra
Hrabě OTON - jeho maršálek
Hrabě FINARDO - dvořan
Hrabě MARIN - dvořan
JUAN - sedlák
LISARDA - jeho dcera
FELICIANO - jeho syn
BELISA - jeho schovanka
FILETO - jeho čeleď
BRUNO - jeho čeleď
SALVANO - jeho čeleď
Dvořané, lovci, venkované, hudebníci, družina královská

JEDNÁNÍ PRVNÍ

Vesnice dvě míle od Paříže vzdálená. Nalevo zadní strana statku Juanova, napravo v pozadí vesnický kostel se hřbitovem, opatřeným mříží, ve které jsou dvéře na jeviště vedoucí. Kolem statku plot, za ním a dokola venkovský sad.

SCÉNA I.

Juan, Fileto, Bruno, Salvano vystupujíce ze statku.

JUAN: Mnil jsem, že Vás najdu tady s kosami juž v rukou, zatím hrajete si na dvořany.
FILETO: Co zas laješ? - Ale ovšem zdvořilý jsi i v svém láni - dvořany nás nazývaje myslíš, že nás hodně znectíš tímto velmi čestným názvem?
JUAN: Ne, Filete, ty se mýlíš, - proto slujem venkovany, že žijeme na venkově, jako u dvora kdo žije, dvořanem ten nazývá se. Urážkou by dvořanovi bylo, zvát jej venkovanem, ač on často za urážku nazývá nás venkovany, na venkově jenž jsme doma; obráceně dvořany zas já vás nazval k haně vaší.
FILETO: Vysvětlils to velmi dobře.
JUAN: Nyní chutě k dílu, chaso, mohu-li já stará záda v namáhavé křivit práci, proč by každý z vás to nemoh? - Kolik pak jich vyšlo orat?
SALVANO: Dvacet, pane, čeledínů, deset s voly, deset s mezky.
JUAN: Král by moh mi záviděti! Salvane, vem vůz a mezka, a spěš rychle k výpomoci na vinici farářovu.
SALVANO: Zajisté, však jílovatá je tam půda, po těch deštích, dovolte, bych dva vzal mezky.
JUAN: Nuže, dva vem. Bohu díky, že mi tolik dal jich, všecky spočítat, že nedovedu.

Odejde Salvano.

JUAN: A ty, Bruno, též se seber za Costancou na vinici!
BRUNO: Jdu již. (Odejde.)
JUAN: Fileto, ty, poslyš, košík vezmi hezky čistý, natrhej tam pěkných hroznů, lahodících mile oku - nachových a obemžených lehce rosou jako stříbrem; krásných oněch hroznů naber, jež ožehlo slunce zlatem, s nimi pak se vydej chvatem ku doktoru Pelorovi, který je náš milý soused.
FILETO: Nařiď Gile, by mi dala šátek pěkně vyšívaný, s třásní zdobnou s každé strany, bych moh pěkně ukrýt víno.
JUAN: Hlupáku, bys potom šátek zapomněl tam?
FILETO: Slušní lidé mís a šátků užívají.
JUAN: K čemu šátek, vezmi listy, révy listy zoubkované, vlož je pěkně mezi sebe, slzičkami prostrkej je, šátek máš, že z lidské ruky nevyšel tak pestrý, zdobný.
FILETO: Ano, chci tak učiniti, jak bych obsloužit měl krále!
JUAN: Na tebe já počkám tady.
FILETO: V okamžiku jsem tu zase! (Odejde.)