ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

de Vega Carpio Lope Félix (*25.11.1562 - †27.08.1635)

­­­­

Ovčí pramen /Fuente Ovejuna/

OSOBY

Kastilský král FERNANDO řádu calatravského
RODRIGO - velmistr řádu calatravského
FERNAN GOMEZ - komtur řádu calatravského
ESTÉBAN - starosta Fuente Ovejuny
JUAN - zvaný Ryšavec radní tamtéž
ALONSO - radní tamtéž
FRONDOSO - Juanův syn
LAURENCIA - Estébanova dcera
PASCUALA - venkovanka
JACINTA - venkovanka
MENGO - vesničan
BARRILDO - vesničan
LEONELO - vesničan
FLORES - komturův sluha
ORTUŇO - komturův sluha
CIMBRANOS - vojín
SOUDCE
Vojáci, hudebníci, venkované, venkovanky.

PRVNÍ DĚJSTVÍ

1. scéna

Náves ve Fuente Ovejuně. V pozadí komturovo stavení. Na scéně Laurencia a Pascuala.

LAURENCIA: Nikdy už ho nechci vidět; ať si zůstane, kde chce!
PASCUALA: Ale jdi! Já měla za to, že ti krušno u srdce; vždyť nás opustil ten vzor duchovní a světské slávy -
LAURENCIA: Jeho Milost Fernan Gomez velký komtur Calatravy.
PASCUALA: - jemuž neodolá žádná, po němž na sta srdcí stůně -
LAURENCIA: Kéž se nezjeví už nikdy ve Fuente Ovejuně!
PASCUALA: Leckterá mu "Nechci" dí, než se skloní jako třtina.
LAURENCIA: Ale já jsem ze železa!
PASCUALA: Nu, pak ovšem je to jiná.
LAURENCIA: Ať se durdí, ať se vzteká, to mnou ani nepohne, co bych z toho vlastně měla? Což by si mne vzal?
PASCUALA: To ne.
LAURENCIA: A ta hanba! Tyhle holky! Kolik mu jich nalítlo! Kolik panu komturovi nebožátek na lep šlo!
PASCUALA: Však je div, že také tebe jeho čáry nezdolaly...
LAURENCIA: Div? To můžeš pravdu mít. Přes měsíc už za mnou pálí. Jeho Flores i Ortuňo, kuplíři dva zchytralí, vábili mne čapcem, stuhou, na perly mne chytali. Vzácným pánem pověřeni šeptali mi lichocení, že by tomu pokušení každá jiná podlehla. Ale já, já nejsem každá!
PASCUALA: Kde se s tebou scházeli?
LAURENCIA: V údolí, tam u potoka, prvně tuhle v neděli.
PASCUALA: Holka, věř mi, že tě chytnou, troufala sis víc než dost.
LAURENCIA: O to nic. Já tvrdou kůstkou jsem pro jeho vznešenost. Ale nač se povídáním o pánovi nudit mám? Napeku si raděj chleba, špeku k vejci posnídám, vína z nejlepšího měchu tajně vezmu mamince, o polednách kapustičky navařím si k pečínce, pomlsám si na vinici - rač mi Bůh ji zachovat. Po večeři připravím si pepř a olej na salát - a pak s usmířeným srdcem na lůžku se přitulím, "Neuveď mne v pokušení" jen se ještě pomodlím. To je líp, než vzdychat láskou a než milenců mít vkus: na lože jdou v roztoužení a pak probudí je hnus!
PASCUALA: Teď jsem s tebou zajedno, tihle mužští milující horší jsou než vrabčáci, nejhorší jsou nevděčníci. Když jsou pole pod sněhem a když mráz je vůkol bílý, k oknům slétají se vrabci, šveholící: "Ujci milý!" Spokojí se beze všeho s tím, co spadne s chudých stolů, ale jen je po mrazíku, jen si zobli z prvních stvolů, dobrodiní zapomenou a kdo lkali "Ujci milý!" pokřikují místo toho: "Hlupci byli! Hlupci byli!" Takový je mužský svět. Po milé vždy touhu cítí, navzdychá se: Ty mé srdce, ty můj sne, mé živobytí! Sotva mu však splní přání, to už nelká - Milá, milá! zastrouhá jí mrkvičku, zpívaje si: Byla, byla!
LAURENCIA: Nikomu se nesmí věřit.
PASCUALA: To jsou moje slova též.

Přicházejí, hovoříce, Mengo, Barrildo, Frondoso.

FRONDOSO (Mengovi): Nebuď přec tak neústupný, takhle nikam nedojdeš.
BARRILDO: Tady ty dvě panenky spor náš mohou rozhodnout.
MENGO: Nežli půjdem na ten soud, o jednom se dohodnem: na mojí-li budou straně, sázku shrábnu tuplovaně.
BARRILDO: A když přidají se k nám?
MENGO: Tak své housličky vám dám. Umíte-li na ně hráti, tak vám bude blaze.
FRONDOSO: Platí. Pán Bůh s vámi, dámy mé.
LAURENCIA: Což my pro vás dámy jsme?
FRONDOSO: To je tak ta dnešní móda, ten, kdo poklonkuje, prodá. Říkám obraznost, ne lež, strmé čelo a ne pleš, místo hejsek - elegantní, místo hrb - zjev intresantní, dráždivá - ne křivá tvář, doktor - a ne mastičkář; sketa dřív - dnes nedivoký kdo byl slepý - jednooký; kdo byl surovec - je dravý; nekňuba je odříkavý, lenoch je dnes nespěchavý, pokorný - kdo zpitoměl, hrabětem - kdo hrábě měl, samoukem blb se zove, prosťáčkem teď sprosťák slove. Všude honorace samá šlechticem se kdo kde stal, děvče z venkova je dáma - a tak dále a tak dál.
LAURENCIA: Ale ten tvůj hladký slovník možno také obrátit.
FRONDOSO: Na příklad, má krásná dámo?
LAURENCIA: Kdo dřív kárán, dnes je bit. Poctivý? ne, hloupý kupec. Kdo dí pravdu, zve se tupec. Kdo byl mužský, dotěra je. Zručný podvodně prý hraje, zrůda jsi, kdyžs melancholik. Z čipery je alkoholik, zbožný muž je popleta, z děvčete hned koketa, jen když trochu k světu má se; ne-li, tak ji zabte zase. Šereda je na obtíž, s ženskýma je samý kříž, živobytí to jen stálé soužení je neskonalé. Člověčenstvo zvěř je spíš - a tak dále, a tak dále.
BARRILDO: Co by nedokázala s takovouhle vyřídilkou.
MENGO: Je to z pekla čert a mluví pekelnickou haťmatilkou.
LAURENCIA: Nu, a jaký je váš spor?
FRONDOSO: Viď, že za pravdu dáš mně?
BARRILDO: Ne, nám dvěma společně!
LAURENCIA: Posud nevím, oč vám běží.
BARRILDO: My dva svorně dokazujem, co ten třetí popřít chce.
LAURENCIA: Ale co chce Mengo popřít?
FRONDOSO: Co je jasné nad slunce: Tvrdí, že prý není lásky.
LAURENCIA: Tedy, Mengo, jak se zdá, pravdu svou rád přepíná.
MENGO: Nu, já nejsem filosof, neznám ani slabikovat, ale tolik vím, že živly nejsou nic než samý svár: Z nich má naše krev svůj var, z nich má duše hněv i smutek. Odkud, když je vesmír v půtce, odkud můžem lásku mít?
BARRILDO (odříkává jako kniha): Nad vším světem vládne soulad, harmonický je náš cit - Citem touhy, citem lásky, cizí srdce ve svém svírám - -
FRONDOSO (opakuje vzníceně): Citem touhy, citem lásky, cizí srdce ve svém svírám -
MENGO: Vždyť já, páni, nepopírám, že je láska na světě. Ale jaká: sebeláska! Láska ne: jen sobectví! O něm všechno tvorstvo ví, o něm všechna příroda. Ruka má, ta bude ráda svému tělu ochranou, též mé nohy čilé jsou, hrozí-li mu nebezpečí - a to všechno: z citu lásky!
PASCUALA: Tedy přidáváš se k nám?
MENGO (posměšně znovu): A to všecko: z citu lásky!
PASCUALA: Což ti dokazovat mám, žena k muži, muž zas k ženě, zvíře ke zvěři že lne?
MENGO: Ale vše to z lásky k sobě, nikdy z lásky milostné! Čímpak je vám vlastně láska?
FRONDOSO: Láska -
BARRILDO: Láska -
FRONDOSO (dívaje se pořád na Laurencii): Láska - to je -
MENGO: Teď jsem poučen -
LAURENCIA: Ta moje patří tomu... co je krásné.
MENGO: Ale proč? Že chce to mít?!
LAURENCIA: Ovšem.
MENGO: Tedy je to cit loupeživý a ne dobrý, tak je mezi námi shoda.
BARRILDO: Říkal tuhle náš pan páter o jakémsi Platonovi, ten prý učenými slovy kázal, že je na tom dost: duši milovat a ctnost.
PASCUALA: To je pro vzdělané hlavy, do toho se nepouštějme; ať se na fakultách baví takovými učenostmi.
LAURENCIA: My zde Mengovi jen přejme všeho zdaru, všeho štěstí, blaženě zná život vésti, bez lásky však zná jej nést.
MENGO: Což ty potřebuješ lásky?
LAURENCIA: Arci.
FRONDOSO: K čemu chováš lásku? (Dychtivě) Ke komu jsi hnána láskou?
LAURENCIA: Já - já - miluji svou čest.
FRONDOSO (zklamaně): Za to Pánbůh ať tě jednou žárlivostí vytrestá!
BARRILDO: Tedy, kdo z nás vyhrál sázku?
PASCUALA: Poučení o tom dá z kazatelny nám pan páter! Já, já posud neznám lásku, tamhleta má v prsou led - - (Na Laurencii) Kdo nám lepší odpověď může dát - než kazatelna?
FRONDOSO (zuřivě k Laurencii): Počkej, počkej, necitelná!

Vstoupí Flores.

FLORES: Jménem božím vítám všechny, kdož jsou dobří poddaní.
PASCUALA (k Laurencii): Pane bože, to je jeden z jeho sluhů, poznáváš ho?
LAURENCIA: Jeden z jeho krahujců. Odkud se tu bereš?
FLORES: Z vojny. Nevidíš můj stejnokroj?
LAURENCIA: Ale on - on přijde také?
FLORES: Kdo?
LAURENCIA: Tvůj pán, Fernan Gomez?
FLORES: S rudým křížem na prsou navrací se komtur - vítěz!
MENGO: Výprava je u konce?
FLORES: Něco krve, něco přátel stál snad veliký ten triumf, který řádovému vojsku novou získal ozdobu.
FRONDOSO: Ale že tak nečekaně, že tak obratem jste zpátky?
FLORES: Vidím, že jste překvapeni, zdá se vám to zázrakem, nuž, já očitý jsem svědek, zázraků.
MENGO: Tak vypravuj!
FLORES: Padla Ciudad Real - Padla povstalecfcá tvrz. Padla silou společnou našich obou velitelů. S velkým mistrem Rodrigem, který chrabrostí a mládím vyniká jak orel v letu, jal se pevnost obléhat komtur náš, Fernando Gomez, jenž mu starší druh a rádce. Na grošáku přicválal, bílý chochol z přílby vál mu, azurově svítil pancíř, v pravici se oštěp houpal, dravý škůdce rebelů. Odpor buřičů byl zlomen, padly hlavy těch, kdo vedli, mrzkou chátru zmrskali jsme, padla Ciudad Real, k nebi vzlétá rudý kříž. Do Fuente Ovejuny, vítán jásáním a hudbou vjíždí komtur, její pán.

V pozadí se zjevují komtur, Juan Ryšavec, Estéban, Alonso, Ortuňo, hudebníci, sedláci...

Hudba a zpěv.
Do Fuente Ovejuny - zněte zvony, pějte struny - vjíždí její pán; vítěz budiž skvělý, budiž on, jenž velí, uvítán. Zrada vyhynula, padla tvrz, jež slula Ciudad Real. Vítěz vjíždí - zněte struny - do Fuente Ovejuny jako král.

KOMTUR: Vám za oddanost díky, vesničané, i za lásku, již jste mi prokázali.
ALONSO: Jak hluboko tě v srdci máme, pane, my důkaz podat mohli ti jen malý.
ESTÉBAN (obřadně): Jsem starostou Fuente Ovejuny a staroslavnému jsa věren zvyku, já našich darů měl bych celé tuny ti k nohám skládat na znamení díků. Zde aspoň, co ti láska dává, pane, jež spěchem chvíle uskrovnit se musí: tu na vozíku hrnce polívané, tam posadu ti přivážeme husí. Jen pohleď, každá vystrkuje hlavu, jen poslyš, jak to štěbetá skrz mříže! I němá tvář ti prozpěvuje slávu, i tupý tvor chce vítězi být blíže. Zde nasolení vepříci, tu zelí, zde vůně z klobásů - až dech se tají, tu stovka slepic, po nich ovdovělí se kohouti div neukokrhají. Sic nenesem ti čabraky a zlato, je chudá naše vůle pohostinná, však oddanost svých věrných přijmi za to, a deset měchů nejsladšího vína! Z nich slavné vojsko tvé nechť pije žáru, tvou sílu v zimě rozpal mok ten slunný. Nuž za svou obec já ti přeji zdaru, já, starosta Fuente Ovejuny.
KOMTUR (svrchu): Ze srdce jsem potěšen. Propouštím vás, hodnostáři.
ALONSO (s dojímavou vroucností): Ještě jednou, pane, vítej! Buď ti u nás míru přáno - kéž by naše obec mohla, v klenotů a perel šňůru změnit loubí nad tvým prahem!
KOMTUR: Dobrá, jděte, moji věrní.
ESTÉBAN: Hudebníci, ještě jednou!

Hudba a zpěv.
Do Fuente Ovejuny - zněte zvony, pějte struny - vjíždí její pán.

Všichni odcházejí, komtur, provázen svými sluhy, zadrží obě dívky.

KOMTUR (vlídně): Vy dvě chvilku posečkáte -
LAURENCIA: Co nám káže jeho výsost?
KOMTUR (změněným hlasem): Pořád ještě drahoty? Mne že nechceš? Pověz: Mne?
LAURENCIA: To pan komtur, Pascualo, mluví asi s tebou?
PASCUALA: Se mnou? Pán Bůh ať mne netrestá.
KOMTUR (k Laurencii): S tebou mluvím, pyšná krásko, i s tím druhým děvčetem, cožpak nejste mé?
PASCUALA: To jsme.
LAURENCIA: Ale v jiném smyslu, pane.
KOMTUR (u svého stavení): Vstupte! Překročte zde práh. Nebojte se! Jsou tam lidé!
LAURENCIA: Vstoupí-li tam starosta, já, já, starostova dcera, vstoupím rovněž - ale jinak -
KOMTUR: Floresi?
FLORES: Můj pane?
KOMTUR: Pročpak neposlechnou, když jsem kázal?
FLORES: Tedy pojďte!
LAURENCIA: Ruce pryč!
FLORES: Pojďte, hloupé!
PASCUALA: Abys potom dvířka zavřel za námi!
FLORES: Pojďte jen! Vždyť jeho milost nechce vám než ukázat, co si všechno z války přines.
KOMTUR (tiše): Jakmile, Ortuňo, vejdou, Hned za nimi zamkni! (Vstoupí do domu)
LAURENCIA: Pusť nás!
ORTUŇO (k Laurencii): Do darů jste zahrnuty, jež tvůj otec přines' pánu!
PASCUALA: Láryfáry, to jsou žerty!
FLORES: Roztomilé holčičky!
LAURENCIA: Nemá na tom dost, co dostal? Jazýček mu nedá spát?
ORTUŇO: Teď má laskominyc na vás.
LAURENCIA: Tak mu přejem....dobrou chuť! (Uteče s Pascualou)
FLORES: Věru, dostaveníčko nachystali jsme mu pěkné! Pán Bůh s námi, co nám řekne, až nás bez nich uvidí!
ORTUŇO: Mlátit může, kdo je pán. Jsi-li sluha, dočkej ran.

OPONA

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 25.11.2014

   
­­­­

Diskuse k úryvku
Lope Félix de Vega Carpio - Ovčí pramen /Fuente Ovejuna/







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­