Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

To je přece bašta!
Pro desetiletou Becky Reggisoyou byla návštěva v místní jídelně Onion Ringu to nejlepší, co si dovedla představit.
Když jí tam tak hrozne chutnalo, cožpak ji mohlo napadnout, že by to mohlo ohrozit její zdraví? To přece nemohl tušit nikdo.

9. ledna
OBLOHA PŘIPOMÍNALA obrovskou převrácenou mísu plnou šedých mraku, které se klenuly od jednoho plochého obzoru k druhému. Takové nebe visí nad americkým Středozápadem dost často. V létě jako by celý kraj zaplavovalo moře kukuřice a sóji. Avšak teď uprostřed zimy tu bylo jen rozlehlé promrzlé strniště s ostrůvky špinavého sněhu, z něhož tu a tam trčel osamělý holý strom.
Z olověných mračen od rána líně mžilo. Ale kolem druhé déšť ustal, takže jediný fungující stěrač starého otlučeného náklaďáčku, který drkotal po rozbité štěrkové silnici, už nebylo třeba namáhat.
"Cože to říkal starej Oakly?" ptal se Bart Winslow, který sedel za volantem. Stejně jako jeho parťákovi Willymu Brownovi vedle něj mu bylo kolem padesátky. Jejich vrásčité, ošlehané tváře svědčily o tom, že celý dosavadní život strávili tvrdou prací na polích. Oba na sobě měli ušpiněné, značně ošuntělé montérky a pod nimi několik teplých mikin. Oba žvýkali tabák. "Že prej jedna jeho kráva je od rána nějak marodná," odpověděl Willy. "Jak marodná?" ptal se Bart. "Asi dost, když se jí chce Oakly zbavit. Ta chudinka má prej sračku jako bič."
V posledních letech působili Bart a Willy v kraji jako jakási sanitární služba. Místní farmáři jim žertovně říkali Hovniváři. Jejich úkolem bylo jezdit po kraji, nakládat uhynulá, umírající, nemocná a zmrzačená zvířata a odvážet je do kafilérie. U zrezivělé poštovní schránky dodávka zabocila na rozblácenou cestu, vroubenou z každé strany plotem z ostnatého drátu. Za pár minut je přivedla k malé farmě. Bart zajel až ke chlévu a zacouval k jeho otevřeným vratům. "Brý odpoledne," uvítal je Benton Oakly, vysoký hubeňour. Když Bart s Willym vystoupili, držel se od nich co nejdál. Dovedl návštěvníky na samý konec temného chléva. Zastavil se u jednoho stání a ukázal přes pažení. Bart a Willy přistoupili blíž a podívali se tím směrem. Čpělo to odtamtud čerstvým hnojem. Ve svých výkalech tam na boku ležela očividně nemocná kráva. Malátně zvedla hlavu a podívala se na Barta a Willyho. Jednu zornici mela došediva zakalenou.
"Co to má s vokem, Bentone?" zeptal se Willy. "To už měla jako tele. Něčím se do nej šťouchla: či co"
Potřebuju ji vocaď dostat, než to od ní chytnou další krávy. Kolik teď počítáte za vodvoz do kafilérie? Pořád pětadvacet doláču?" dotazoval se Benton. "Jasně," odpověděl Willy. "Ale můžem si ji nejdřív trošku vopláchnout? "Jen si poslužte," souhlasil Benton. Willy šel přitáhnout hadici a Bart zatím otevřel kóji. Dával si dobrý pozor, kam šlape, ale statečně vešel dovnitř a poplácal zvíře po zadku. Potácivě se zvedla na nohy. Willy se vrátil s hadicí a důkladně krávu opláchl, až byla poměrně čistá. Pak ji společně s Bentonem vystrkali ven a naložili ji do náklaďáku. Willy přibouchl zadní dveře. Vy tam už neco máte, co? Čtyři kusy, jestli jsem dobre počítal," vyzvídal Benton. "No jo," přisvědčil Willy. "Všechny čtyři pošly dneska ráno. Na farmě u Silvertonu mají nejakou infekci."
"A do hajzlu," vyděsil se Benton. Vtiskl Bartovi do dlaně pár zmuchlaných zelených bankovek. "Tak to s těma mršinama koukejte hezky rychle vypadnout."

Bill a Willy vyjeli s náklaďáčkem z farmy. Když dokodrcali na silnici, obrátil se Bart na Willyho: "Jestlipak myslíš na to samý jako já?" To si piš," rekl WilIy. "Ta kráva vůbec nevypadala tak zle, když jsme ji pořádně vomyli. Ta, co jsme ji minulej tejden prodali na jatka, na tom přece byla mnohem hůř." Podíval se na hodinky. "A taky je zrovna příhodná doba." Pak už spolu oba Hovniváři nepromluvili ani slovo. Nakonec sjeli z okresky na cestu, která vedla kolem rozlehlé nízké tovární budovy. Na zdi tam visela velká tabule s nápisem HIGGINS and HANCOCK. Za budovou byla rozlehlá prázdná ohrada, plná čvachtavého bláta. "Počkej tady," vyzval Bart Willyho, když zastavili před vpustí, která vedla z ohrady do nitra objektu.
Vystoupili z vozu a Bart zmizel v tom tunelu. Objevil se za pět minut v doprovodu dvou statných mužů v dlouhých zkrvavených bílých pláštích, se žlutými ochrannými přilbami na hlavě a tlustými gumovými holinami na nohou. Vetší z obou mužů mel na jmenovce napsáno JED STREET - kontrolor, ten druhý SALVATORE MORANO - kvalitář. Jed držel v ruce psací desku s klipsem.
Willy otevřel zadní dveře náklaďáku a Salvatore s Jedem si zacpali nos a nakoukli dovnitř. Nemocná kráva zvedla hlavu. Willy se obrátil k Bartovi. "Udrží se na nohou?" "Samozřejmě. Dokáže i kousek jít."
Jed se podíval na Salvatora. "Tak co ty na to, Sale?" "Kde je teď vrchní zdravotní inspektor?" zeptal se ho Salvatore. "Kde asi," odpověděl Jed. "Už v šatně. Jako vždycky, když si myslí, že už jsou všechny kusy zpracovaný." Salvatore zapnul přenosnou vysílačku a přiložil si ji k ústům. Gary, ten poslední kontejner pro Merceruv masokombinát už je docela plnej?" Odpověď značně rušil praskot ve vysílačce. "Skoro."
"Dobrá. Tak vám tam posíláme ještě jeden kus. A pak zavřem krám." Vypnul vysílačku a pohlédl na Jeda. "Tak mužem." Jed přikývl a otočil se k Bartovi. "Takže jsme dohodnutý. Ale můžeme vám dát jenom padesát dolaru."

Bart přikývl. "Padesát dolaru berem." Bart s Willym vylezli na plošinu náklaďáku a Salvatore se vydal zpátky do vpustě. Cestou si zasunul do uší ucpávky, kterými si pracovníci jatek chránili sluch v hlučném prostoru jateční porážky. Došel k Markovi, předákovi pracovní linky. "Přijde vám sem ještě jeden kus," snažil se prekricet okolní rámus. "Ale jenom na vykostěný maso, žádný vetší porce. Jasný?" Mark zvedl palce obou rukou na znamení, že rozuměl. Salvatore pak prošel zvukotěsnými dveřmi do administrativní části budovy. Vstoupil do své kanceláře, pověsil zkrvavený plášť a ochrannou přilbu na věšák, usedl ke stolu a vrátil se ke svým denním záznamům. Zahloubal se do nich tak, že když se najednou ve dveřích objevil Jed, neměl ponětí, kolik času zatím uplynulo. "Máme menší problém," hlásil mu Jed. "Co se děje?" ptal se Salvatore. "Hlava tý nemocný krávy nám spadla z pásu." "Viděl to některej inspektor?" "Ne," řekl Jed. "Všichni jsou už v šatne." "Tak ať tu hlavu pověsí zpátky na pás a pořádně ji hadicí vomejou." "Jasně," potvrdil ten příkaz Jed. "Já jenom myslel, že bys to měl vědět." "To je taky naprosto v pořádku," pochválil ho Salvatore. "Stejně vyplním záznam o provozní poruše, abysme byli krytý. Jaká je to série a pod jakým číslem jede ta hlava?" Jed se podíval na svou psací destičku. "Série šestatřicet, hlava sedmapadesát." Pak se vrátil do prostoru porážky a dal dvěma řezníkům pokyn, aby tu víc než půlmetrákovou hlavu zvedli z podlahy a zavěsili zpátky na jeden z háku pohyblivého pásu. Když se na něm konečně zase rozjela, zamířil na ni Salvatore prudký proud vody z trysky hadice. Byl to otrlý chlap, ale i jeho trochu zamrazilo, když uviděl to slepé, šedavé zakalené oko, které hlavě stažené z kuže dodávalo přímo přízračné vzezření. Avšak s uspokojením mohl konstatovat, že po špíně z podlahy na ní nezbylo ani stopy. Když za chvíli přejížděla do vedlejší vykosťovací haly, připadala mu ta hlava naprosto čistá.

Čtenářský deník	-	Epidemie
	-	Horečka, Horečka (2)
	-	Mozek
	-	Mutace
	-	Muž, který si hrál na Boha
	-	Nákaza
	-	Osudná léčba
	-	Slepota
	-	Smrtelný strach
	-	Šok
	-	Toxin

Čítanka	-	Planeta Interterra
	-	Toxin