Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• básník, prozaik, publicista

SHRNUTÍ:

Jan Skácel se narodil 7. února 1922 ve Vnorovech u Strážnice. Chlapecká léta prožil v Poštorné u Břeclavi. V letech 1935-38 navštěvoval gymnázium v Břeclavi, maturoval v roce 1941 na královopolském gymnáziu v Brně. Po absolvování gymnázia pracoval jako nádeník na stavbách, byl i uvaděčem v kině. Od roku 1942 byl totálně nasazen a pracoval na různých místech v Rakousku jako dělník v továrně, betonář, tunelář aj.

Po válce studoval češtinu a ruštinu na brněnské filozofické fakultě (1945-48), navštěvoval i přednášky z dějin umění. Potom se stal redaktorem kulturní rubriky Rovnosti (1948-52). Dva roky byl zaměstnán jako opravář v továrně na traktory v Brně-Líšni, odtud přešel do literární redakce brněnského rozhlasu (1954-63). Od roku 1963 byl šéfredaktorem literárního měsíčníku Host do domu, po roce 1969 se věnuje jen literární práci.

Skácel byl komunistickou mocí umlčován a zakazován, do roku 1981 nesměl vůbec publikovat. Jeho básně se šířily v opisech, byly vydávány v zahraničí. Skácelův význam ocenila i Bavorská akademie krásných umění v Mnichově, která ho jmenovala svým členem-korespondentem. Za celoživotní básnické dílo obdržel Petrarkovu cenu, kterou převzal 10.6.1989 v Lucce. Krátce nato dostal cenu Svazu slovinských spisovatelů Villenica, udělovanou mezinárodní porotou za významné dílo středoevropské literatury. Téhož roku na podzim Jan Skácel umírá.

DÍLO:

Kolik příležitostí má růže, Praha 1957
Hodina mezi psem a vlkem, Praha 1962
Jedenáctý bílý kůň, Brno 1964
Smuténka, Praha 1965
Naděje s bukovými křídly, Praha 1983
Dávné proso, Brno 1981
Básně, Mnichov 1982
Uspávanky, Praha 1983
Kam odešly laně, Praha 1985
Proč ten ptáček z větve nespadne, Praha 1988
Noc s Věstonickou venuší, Praha 1990