Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Návraty (např. Veliká zahrada pro malého slona; Dřevěná zvoněná zvonění; Řádky o radosti)
Chodníčky (Filozofie povodně)
Malé recenze a jedna nepatrná jako přídavek (Malá recenze na život; Malá recenze na Einsteina; Malá recenze na holuby; Malá recenze na vlastní smrt; Malá recenze na saunu; Malá recenze na brněnské kašny; Malá recenze na zdvořilé stromy; Malá recenze na sníh v novém roce)
Imaginární rozhovory (Drzý interview s panem Homérem; Bláznivý interview s donem Quijotem)
Krajiny beze slov (S městem za zády; Květiny, které neuvadly; Mezi bílou a černou)
Krásná ztroskotání (Kdo a co je Pseudolus; Kniha, která si odpočala; Místo eseje dopis císařovně)

Jednou z próz, která mě nejvíce zaujala, byla Kniha, která si odpočala. Pojednává o Karafiátových broučích, které si Skácel opět přečetl po čtyřiceti letech. Popisuje své dojetí, oslavuje autora.

"...Optáte-li se mne však, v čem si Jana Karafiáta vážím nejvíc, prozradím bez rozpaků. On jediný dokázal dětem říci, že je na světě smrt, a nevylekal je. Říkal a říká jim to v celé své knížce, od první stránky až po tu poslední, ve střídání jara a zimy, léta a podzimu, dne i noci. Říká to i nám dospělým a připomíná, že smrt je jediná věc na tomto světě, které musíme být poslušní. Byl jemný, nedodal, že nám nic jiného nezbývá."