Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ve Smuténce Skácel zřetelně přichází nejen s poetikou stručných veršů, v nichž je hojně používána metaforika, ale i s texty, které symbolicky směřují k pointě, jež v sobě ukrývá náznak morálního apelu. Jan Skácel zachycuje tyto své postřehy s dokonalým smyslem pro detail a zároveň ho "odívá" do obdivuhodného, až virtuózního jazykového vyjádření, jehož dominantní stránkou je celistvost, uzavřenost a úspornost. V hluboce prožitých strofách se autor zamýšlí nad křehkostí a bezbranností člověka, jenž od lásky a krásy může dojít až tragickému naplnění svého osudu. Právě v těchto zjitřených okamžicích má Skácelova poezie svou nezměrnou hloubku, do jejíž interpretace se promítá i intenzivní vnitřní napětí. Ve třech oddílech sbírky se však objevují i další nosné motivy, mezi něž rozhodně patří vztah k venkovskému prostředí, sepětí s přírodou nebo svět vracejících se vzpomínek, který je pro Skácela příležitostí, aby komentoval "smuténkovým" a nostalgickým tónem své všední radosti i bolesti.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Vyšehrad v Praze roku 2010 (1. vydání tamtéž). Ilustrovala Helena Konstantinová. Počet stran: 56. ISBN: 978-80-7429-050-3.

SMUTÉNKA:

• sbírka poprvé vydána roku 1965
• přírodní, intimní a reflexivní lyrika
• citát Antonia Machada, který si Skácel vybral jako úvod ke své sbírce: "Jsi na mé cestě voda nebo žízeň?"
• sbírka je rozdělena na tři oddíly (Obeznávání; Smuténka; Crambe Tataria) s podobnými tématy

Inspirace, motivy:

• Morava, příroda, její proměny - roční období (zejména podzim a zima), slouží jako předmět i jako metafora pro současnou chvíli, cit (který je neměnný a je jako základní princip); město Brno
• protnutí reality a mystiky
• láska, smrt, ticho, obavy

Forma:

• inspirace tradičním čínským básnictvím - stručné a jasné verše (minimalismus), nikterak květnaté, přesto často zvukomalebné
• jednoduchá forma, volný verš je občas obohacen o rým, který je jaksi vedlejším produktem, popřípadě čtyřverší
• básně nepůsobí příliš melodicky, ale spíše volně a svobodně
• interpunkce je spíše intuitivní - dokresluje význam, naznačuje celistvost, rozdělení, různé části básně a pocity
• básně mají téměř vždy pointu, tajemství (básnická filosofie Jana Skácela)
• časté pokládání otázek a nedokončování myšlenek
• neobvyklá slovní spojení

Prostředky:

• metafory (tenká jako plíšek) a personifikace (zejména přírodní - štíhlý vítr; píšťaly bez dechu), neologismy (smuténka), závorky ("zamlčené" pocity autora, jako by se styděl) a výrazné kontrasty (kruté ovečky; chuligáni ubili na nebesích labuť), interpunkce

Hlavní myšlenka:

Autor se snaží nějakým způsobem propojit prostor s časem všední reality s prostorem a časem mytickým, jak ho známe např. z lidové poezie. Skácel rovněž hledá trvalé hodnoty dobra a moudrosti.