Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Autorka známá svou poetickou tvorbou, překladem světové poezie, literární kritikou a psaním libret ke Smetanovým operám. Vlastním jménem Alžběta Pechová. Narodila se v rodině pražského řemeslníka. Otec však záhy zemřel a rodina se ocitla ve svízelné situaci. Přesto se u Pechů žilo bohatým kulturním životem, jehož ráz určovali dva nejstarší bratři, malíř a hudebník. Také Krásnohorská už v mládí projevovala všestranné umělecké nadání, ale nevyléčitelná nemoc kloubů, která ji postihla v šestnácti letech, ji zabránila věnovat se hudbě. Její zájem o literaturu, projevující se rozsáhlou četbou českých i světových autorů, tím ještě zesílil a proměnil se v aktivní tvůrčí účast na českém literárním dění. Neúnavně se věnovala i ženskému hnutí, pro něž ji získala Karolína Světlá. Pracovala zejména v redakci Ženských listů a v Ženském výrobním spolku. K jejím zásluhám patří, že v roce 1890 bylo v Praze založeno první české dívčí gymnázium Minerva a že bylo ženám povoleno studovat na vysoké škole. Zemřela v Praze 26. listopadu 1926.

DÍLO:

Básnické dílo
Z máje žití (1871) - neproblematická popěvková lyrika životního optimismu
Ze Šumavy (1873) - též optimismus
K slovanskému jihu (1880) - k lyrice se připojila i epika, podnícená osvobozeneckým bojem balkánských národů proti Turkům
Bajky velkých (1889) - satira, která s mírným, úsměvným humorem sleduje vady soudobého českého politického a společenského života

Operní libreta
Pro K.Bendla a Z.Fibicha: Blaník (1881)
Pro B.Smetanu: Hubička (1876), Tajemství (premiéra 1878), Čertova stěna (premiéra 1882), Viola - tu skladatel již nedokončil

Překladatelská činnost
Soustředila se nejvíce na klasická díla evropského romantismu. Nejvíce překládala Puškina (např. veršované drama Boris Godunov), z polštiny k nám uvedla klasické dílo A.Mickiewicze Pan Tadeáš a z angličtiny Byronovu Childe-Haroldova pouť. Těmito pracemi se řadí mezi přední překladatele své doby, po bok Vrchlického a Sládka.

Prozaická činnost
Četné prozaické a dramatické pokusy zůstaly od počátku ve stínu její básnické, libretistické a překladatelské tvorby. V jejich vykonstruovaných dějích a mlhavých, nepřirozených postavách a situací se odrážel nedostatek zážitků a životních podnětů způsobených autorčinou nemocí a uzavřením do pražského kulturního světa. Z celého jejího prozaického díla si uchovalo největší hodnotu několik svazků vzpomínek a pamětí: Z mého mládí (1921), Co přinesla léta (1927).