Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Spousta lidí nemá ráda noc. Bojí se tmy a má radši, když je na kůži hřejí sluneční paprsky. Já noc zbožňuji. Sice nemám zrovna v lásce, když nevidím ani vztyčený prst před svým obličejem a zakopávám o všechny věci kolem, ale noční přítmí, zahalené zčásti v temnotě, je nádherné. Vidíte pouze obrysy obličejů vašich blízkých, občas zahlédnete nějaký pohyb. O to víc se pak soustředíte na věci, které ve dne nevnímáte. Na frekvenci a hloubce hlasů lidí kolem přímo cítíte úsměv, jenž se jim při mluvení tvoří na ústech. Vnímáte magické zvuky přírody, něžné šeptání větru. Vsakujete hloubku slov, která pronesla vaše láska. Právě kvůli tomu noc sbližuje lidi.

Řekla bych, že lidé se ve tmě více svěřují. Ta temná mystika jim dovoluje vypustit věci, které by za světla nikdy neřekli. V nočním chladu se k sobě tulí a říkají si tajemství, o nichž by si nikdy nepomysleli, že se dostanou na povrch.
Nevím, čím to je. Jestli vědomí, že druhého člověka pouze cítíte a slyšíte, otevírá lidská srdce, nebo zda bez rozptylování okolních věcí, jež ve tmě nevidíte, se více soustředíte na svoje pocity. Anebo se lidé prostě jenom bojí ticha kolem sebe a chtějí ho zahnat mluvením. Myslím, že je to u každého jiné.
Každopádně, ve tmě se k sobě tisknou těla, která by se k sobě za světla ani nepřiblížila. Ve tmě se vyřknou slova, jež by za světla zůstala pouze uvězněná v srdci.

Ale hlavním důvodem, proč obdivuji a miluji noc, je večerní obloha. Večerní obloha posetá miliony hvězd, planetami a měsícem.
Vybavuji si vzpomínky ze srpnových nocí, jak ležím na zádech, ruce spojené za hlavou a koukám se na pršící nebe. Pozoruji, jak z něj padají hvězdy jako velké nebeské slzy. Jako by obloha plakala a vybuchovala. A pak padající slzy vyhasnou a zmizí v černotě.
Vzpomínám, jak mi při tom přítel schoval polibek do vlasů. Jak zašeptal, ať si něco přeji. A já pevně přitiskla víčka k sobě a pokaždé si něco přála. Protože to je to, na co se v noci nejvíce myslí, o čem každý přemýšlí. O svých přáních a touhách i své budoucnosti a štěstí. Ať už si to uvědomujeme nebo ne, tohle v nás noc probouzí. Tu malou část nás, schovanou uvnitř.

Pokud chcete udělat životní rozhodnutí, udělejte jej v noci. Pozorujte při tom oblohu, počítejte meteory a poslouchejte šumění větru. A nepřestávejte se usmívat. Protože noc je překrásná a magická a přetéká našimi sny.