Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když skončil pohřeb paní baronky Zuzany Šťastné, sešli se v komnatě Dvořanského zámečku pozůstalí. Zeť Egon Krotil a jeho tři děti: dvacetiletá Vítězka, patnáctiletý Hanuš, jedenáctiletá Čeňka a starý sluha Jakub, aby otevřeli křišťálovou skříňku se závětí. Skříňka obsahovala polštářek s erbem, naplněný peřím. Závěť však chyběla. Pokud závěť neexistuje, pak z právního hlediska náleží majetek panu Krotilovi, manželu zemřelé barončiny dcery Boženy, a jeho dětem. Ale má-li závěť někdo jiný, budou z obyvatel Dvořan chudáci. Baronka byla v posledních šestnácti letech zbavena zdravého rozumu a v blouznění často vykřikovala, že všechny vydědila. Závěť se zatím nenašla a rodina se připravovala na vánoční svátky. Mladý student filozofie Otakar Planička, jenž vyučuje Hanuše a Čeňku, odjel na svátky domů. Naopak svou návštěvu ohlásil strýc Karel Pěšina z Prahy se svou ženou a čtyřmi dětmi: Hildou, Charlottou, Robertem a Dolfínkou. Do Dvořan měl přijet i snoubenec Vítězky, doktor Vladivoj Horák, ale těžce mu onemocněla matka, proto zůstal s ní. Pěšinovi přijeli, aby poznali, jak vypadá venkov v zimě. Již dospělé dcery Hilda a Charlotta vším pohrdaly a Vítězce měly za zlé, že nemá komornou a neobléká se podle poslední módy. Vánoce utekly jako voda, Pěšinovi odjeli a život ve Dvořanském sídle se vrátil do starých kolejí. Neúnavná Vítězka se starým Jakubem však prohledávali dům kousek po kousku, hledali závěť. Po čtyřech měsících od pohřbu přišel panu Krotilovi od soudu dopis, v němž stálo, že se závětí se přihlásil syn barončina bratra Romuald Veltýnský. Když Vítězka četla otci přiložený opis závěti, dozvěděli se, že jsou vyděděni. Otec dostal záchvat mrtvice, přivolaný lékař nařídil klid. V této těžké době se zádumčivý Planička projevil jako rodný bratr. Přestože už nedostával plat, učil děti, povzbuzoval nešťastnou Vítězku a staral se o právní záležitosti. Vzhledem k otcově nemoci musí rodina opustit Dvořany za tři měsíce. V té době se nabídl strýc Pěšina, že Hanuše a Čeňku vezme k sobě do Prahy. Otec se jen pomalu zotavoval. Vítězka věděla, že ho bude muset opatrovat a rozhodla se zrušit slovo, které dala dr. Horákovi. Vítězka vlastní v nedaleké vsi Studánky domek a Planička jí nabídne, že by ho mohli do tří měsíců připravit tak, aby se tam dalo bydlet po celý rok. Práce jim šla pěkně od ruky a otec se pomalu zotavoval. Když nastal den, kdy musela rodina opustit Dvořany, řekla Vítězka otci, že si udělají výlet do jejího domu. Už tam ale zůstali. Do vesnice přijel i dr. Horák, který nevěděl, co se děje. Obcházel kolem stavení, schovával se v lese, až si vymkl kotník. Planička ho přinesl do stavení. Tady mu teprve bylo vysvětleno, jak nenašli závěť a objevila se druhá. Hanuš přinesl i polštářek s erbem, aby se zraněný podíval. Ten zjistil, že látka je dvojitá, rozpáral ji a na rubové straně se objevila rukou psaná nová závěť, v níž paní baronka odkazuje celé Dvořany rodině pana Krotila. Zavládla nesmírná radost. Planička sdělil Vítězce, že by se rád oženil s Čeňkou, až vyroste. Dr. Horák s Vítězkou se už do Dvořan nestěhovali, zůstali spolu v novém domku.