Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Zahradní slavnost byla napsána roku 1963 a patří tak k prvním dílům Václava Havla na poli absurdního dramatu. Je to hra o čtyřech dějstvích. Celá hra začíná dialogem Huga s oběma rodiči. Hugo hraje šachy sám se sebou a mezi tím střídavě chválí svůj výkon před matkou a kritizuje svůj výkon před otcem. Je poslán na zahradní slavnost pořádanou likvidačním úřadem. U vchodu na zahradní slavnost se Hugo setkává s tajemníkem a tajemnicí, kteří jsou pořadatelé. Nastává spor týkající se velikosti jednotlivých parketů, do něhož Hugo zasahuje. Po dlouhých rozhovorech přichází zahajovač Plzák, přednese několik dlouhých monologů a spokojeně odchází. V obraze třetím nastává likvidace Zahajovačské služby, kterou provádí tajemnice a ředitel Likvidačního úřadu. Nakonec dochází k likvidaci nejen Zahajovačské služby, ale i Likvidačního úřadu. Samozřejmě po dlouhých sporech, například: kdo by měl zahájit likvidaci Zahajovačské služby - likvidační úředník, či zahajovač? Zahajovač přeci nemůže začít likvidovat a likvidační úředník zase nemůže zahajovat… Hugo Pludek si při své úspěšné výpravě za získáním lepšího společenského postavení osvojuje potřebné znaky myšlení a chování tak dokonale, že ho vlastní rodiče nepoznávají. Příznačný je i konec celé hry. Plzák se obrátí k publiku a prohlásí: "No nic - a teď se tak nějak bez zbytečných diskusí rozejděte."

VLASTNÍ NÁZOR:

Autor vyjádřil velmi otevřeně společenské klima v Československu na počátku šedesátých let a psychologii českého člověka středních vrstev, jehož zásadami je: do ničeho se neplést, nevyjádřit přesně svůj názor, ale pokusit se využít situace a získat nějaké výhody. Strach o své postavení, znemožňují normální myšlení, i snaha přizpůsobit se společenské normě za cenu ztráty vlastní identity a obludná podřízenost fungování byrokratického mechanismu vyúsťují v jeden logický závěr - hlavní hrdina při závěrečném obraze definuje sám sebe dlouhými a zbytečnými frázemi, které nemají žádný význam. Autor volí pro vyjádření absurdity života specifické výrazové prostředky. Jedná se zejména o vršení a opakování nic neříkajících frází, vycházejících z dobového funkcionářského slovníku, používá výroky a slogany z tradičního kulturního povědomí v ironickém vyznění, některé repliky jsou ve slovenštině a ruštině. Hrdinové se nemohou dorozumět, myšlenky, které pronášejí, se stávají bezobsažnými, neboť nikdo je nechce naplnit skutkem. Hra, která kriticky odhalovala prohlubující se morální úpadek československé společnosti v šedesátých letech, má nadčasovou platnost, neboť odkrývá absurditu každého života, který se zříká vlastní identity a přizpůsobuje se vnější moci.

CITÁT Z KNIHY:

Plzák: Je dobře, že vás pálí otázka techniky. Neměli byste však podceňovat umění!
Tajemnice: Umění – tomu říkám slovo do pranice!
Plzák: Je dobře, že vás pálí otázka umění -
Tajemník: Neměli byste však podceňovat techniku!
Tajemnice: Technika – tomu říkám slovo do pranice!
Tajemník: Je dobře, že vás pálí otázka techniky –
Tajemnice: Neměli byste však podceňovat umění!
Tajemník: Umění – tomu říkám slovo do pranice!
Tajemnice: Je dobře, že vás pálí otázka umění –
Plzák: Tak dost! To bychom si tak nějak nerozuměli! Jestli chcete pod pláštíkem otevřené diskuse torpedovat přátelskou atmosféru, kterou se mi tady mezi vámi podařilo vytvořit, a jestli máte dokonce v úmyslu podminovat úspěch naší zahradní slavnosti, pak pro vás není v tomto stmeleném kolektivu místo! Já tady žádné nešvary krýt nebudu – jsem za- ne ob-hajovačem! Když mi tady budete dělat nějaké vylomeniny, těmahle prackama s ním zatočím, že poletí, jak čamrda! Nelezte mi na oči, dokud se lidsky nesblížíte! Chuligáni!

Čtenářský deník	-	Asanace
	-	Audience, Audience (2), Audience (3), Audience (4), Audience (5), Audience (6)
	-	Dopisy Olze
	-	Pižďuchové
	-	Pokoušení
	-	Vernisáž
	-	Zahradní slavnost, Zahradní slavnost (2), Zahradní slavnost (3), Zahradní slavnost (4), Zahradní slavnost (5)

Čítanka	-	Asanace
	-	Audience
	-	Zahradní slavnost