Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Artur v Praze roku 2008. Z italského originálu Così è (se vi pare) přeložil Vladimír Mikeš. Počet stran: 80. ISBN: 978-80-87128-05-3.

DĚJ:

Do města přijíždí nový úředník, pan Ponza, a začínají se šířit zvěsti, že v jeho rodině vládnou abnormální poměry. Pronajímá si totiž dva byty, jeden v centru pro tchyni (se kterou tráví nejvíc času) a druhý na předměstí pro manželku.
Stará paní Frolová chodí svou dceru navštěvovat každý den, zůstává však stát na dvoře a mladá žena jí posílá vzkazy v košíku. Sousedi paní Frolové podezřívají Ponzu, že svou manželku vězní, neboť ta téměř nevychází, a že jí nedovoluje kontakt s vlastní matkou. Hlavní hrdina Laudisi ale vysvětluje ostatním (zejména svým ženským příbuzným), že se pravdy stejně nedopátrají a že se nemají v záležitosti angažovat. Každý člověk je podle Laudisiho takový, jak ho vidí ostatní, byť by to byly pohledy neslučitelné; sama o sobě zůstává každá osoba pro cizí lidi nepoznatelnou.

Zvědaví měšťané ovšem Laudisiho neposlechnou a pozvou paní Frolovou na návštěvu. Stařenka nejprve nechce nic prozradit. Společnost tedy vyslechne Ponzu, jenž tvrdí, že jeho tchyně, o kterou se stará, je duševně chorá. Její dcera a zároveň Ponzova manželka Lina prý před časem zemřela, paní Frolová tomu však nevěří a pokládá Linu za druhou Ponzovu ženu. Aby ji zbytečně nerozrušoval, platí Ponza dva byty a dovoluje oběma dámám omezený kontakt, ale ne blízké fyzické setkání. Tak podporuje svoji tchyni v její milosrdné iluzi.
Nato se paní Frolová vrací a vypráví svoji verzi. Podle ní je pomatený naopak Ponza. Lina před časem onemocněla a musela odjet do léčebny; Linin žárlivý choť se pomátl a během její nepřítomnosti uvěřil, že je mrtvá. Musel si ji tedy vzít podruhé a nyní věří, že měl postupně manželky dvě, ačkoli je stále ženatý s toutéž osobou.

Sousedé se pouštějí do pátrání - navzdory Laudisiho varování, že snaha zjistit objektivní pravdu nemá smysl, protože nic jako objektivní pravda neexistuje. Brzy si ověří, že matrika v původním bydlišti Ponzových byla zničena při zemětřesení, takže neexistuje žádný pramen, který by do věci vnesl jistotu. Většina společnosti věří paní Frolové, kterou zejména ženy litují; nejsou si však úplně jisté. Nakonec přijdou na nápad pozvat samotnou Ponzovu manželku, ať už je to Lina, nebo jeho druhá, cizí žena.
Dáma se závojem však potvrdí Laudisiho slova - pravdu mají paní Frolová i Ponza, protože jí oba věří; Lina je mrtvá i není, záleží na tom pro koho. Svojí bezohlednou zvědavostí se sousedé nedobrali skutečnosti, způsobili jen utrpení třem lidem, kteří se stali předmětem jejich honby za přeludem "jediné pravdy".

INTERPRETACE:

V této hře je nejdůsledněji vyjádřen filozofický názor autora, tedy relativismus: každý má svou pravdu, jak hlásá český název díla [v originále Così è (se vi pare); i do češtiny se někdy překládá pod názvem Je tomu tak (chcete-li)]. Poznání skutečnosti jako takové není v moci člověka, různí lidé o ní mohou mít jedině různé představy. Každá z těchto představ má svoji hodnotu, neměli bychom se tedy snažit necitlivě vyrvat druhým lidem jejich přesvědčení.
Pirandello je svým relativismem blízký Karlu Čapkovi, zejména jeho noetické trilogii (Hordubal; Povětroň; Obyčejný život).