Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• nebo též Nová Élektrá, případně jen Elektra

Hra o dvou aktech a dvou meziaktích pracuje se známým mytologickým motivem Élektry, jež s pomocí bratra Oresta, navrátivšího se z exilu, touží pomstít otce, krále Agamemnóna, zavražděného královnou Klytaimnéstrou a jejím milencem Aigisthem.
Látka, kterou si autor částečně vypůjčuje z Íliady a z her Aischyla, Sofokla a Eurípida, však u Giraudouxe získává nový rozměr a hloubku. Élektra jedná ve jménu spravedlnosti přísněji než bohové a předmětem její pomsty se stávají lidé s uvěřitelnými, ale poněkud povědomými chybami.
Jméno titulní hrdinky je jménem mluvícím, znamenajícím světlo. Tak Élektra osvěcuje zločin své matky a strýce-otčíma. Hra úmyslně pracuje s anachronismy (např. veterinářova ordinace), aby ukázala nadčasovou podstatu tragické látky.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Dilia v Praze roku 1965. Z francouzského originálu Elèctre přeložil Jindřich Hořejší. Počet stran: 196.

O DÍLE:

• variace na mytologické téma zpracované všemi starořeckými zakladateli dramatu: Aischylem (Oběť na hrobě), Sofoklem (Élektrá) i Eurípidem (Élektrá) - a zároveň polemika s nimi
• odkazuje na Freudovu psychoanalýzu, konkrétně na tzv. Élektřin komplex (= ženský protějšek oidipovského komplexu, tj. láska dcery k otci a její žárlivost na matku)
• dodržuje zásadu starořeckého dramatu, že všechny zásadní (násilné) události se mají odehrát mimo scénu a diváci/čtenáři se o nich dozvídají jen z promluvy postav

DĚJ:

Élektrá sužuje svou matku Klytaimnéstru i jejího nového, nezákonného partnera a krále Aigistha tím, že bez ustání vzývá bohy, aby pomstili Agamemnónovu smrt. (Klytaimnéstra a Aigisthos před lety zavraždili Klytaimnéstřina manžela a zároveň Élektřina otce Agamemnóna, veterána trójské války, aby pomstili vraždu svých příbuzných.) Élektrá se se smrtí svého nekriticky zbožňovaného otce odmítá smířit, i když vyrůstá z dívenky v ženu. Aigisthos ji proto hodlá provdat za obyčejného zahradníka, aby zmírnil její pýchu.

Oproti hrám starořeckých dramatiků není u Giraudouxe Aigisthos zpodobněn jako jednoznačný zloduch. Má vlastní filozofii vlády, která spočívá v tom, že se snaží nevyprovokovat bohy. Trestá tedy malé přestupky ve své obci (Argu) stejně jako velké zločiny a místo vyhnanství volí popravy, což prý bohy nezajímá, a tak se do těchto záležitostí nevměšují a lidem neškodí. Vysvětluje, že božstva se vymykají světu našich rozměrů a jednají slepě, postihujíce štěstím vinné i nevinné. Jde o Giraudouxovu kritickou reflexi starořeckého náboženství.

Tehdy však k paláci v Argu, kde královská rodina sídlí, přichází Klytaimnéstřin a Agamemnónův syn Orestés. Přivádějí ho malé dívenky-eumenidy (bohyně pomsty), jež budou v průběhu hry růst v panny a nakonec budou připraveny pronásledovat provinilé.

Orestés se dá Élektře poznat jakožto její bratr, zruší její chystaný sňatek se zahradníkem a Élektra ve spánku intuitivně poznává podstatu matčina zločinu (zavraždila svého manžela, což Élektrá dosud zcela přesně nevěděla). Klytaimnéstra marně vysvětluje své pohnutky, které autor podává tak, že jsou pro diváka/čtenáře pochopitelné - svoji dceru neobměkčí.

Tehdy na Argos útočí nepřátelé. Aigisthos si potřebuje královnu vzít, aby získal legitimitu a vojsko ho poslouchalo, ale Élektra to nedovolí. Aigisthos se za svítání vrátí do Argu vnitřně proměněn pod dojmem nových událostí, a tak si přeje souhlas nevlastní dcery získat. Élektrá dá však pokyn Orestovi a ten oba královrahy zabije. Scéna se odehrává v zákulisí, popisuje nám ji žebrák (ve hře se nedozvíme, je-li tato postava bohem, či nikoli).

Dospělé eumenidy se z pomsty vrhají na Élektru a odnímají jí všechno, co měla (bratra i klid svědomí), kromě pocitu, že jednala spravedlivě. Ujímá se jí vdova po žebrákovu přáteli.

Hra neposkytuje jednoznačnou odpověď na to, jestli je Élektrá kladná, či záporná postava. Touží po spravedlnosti, jež se vymyká běžným lidským měřítkům. Prosazuje ji za každou cenu včetně smrti mnoha nevinných občanů Argu, kteří doplatí na to, že Élektrá odmítla legitimizovat Aigistha jako krále, a tím zabránit válce. To je značný rozdíl oproti Aischylovi, Sofoklovi i Eurípidovi, kteří všichni pojali Élektru jako nesporně kladnou hrdinku, kdežto Aigistha s Klytaimnéstrou jako postavy záporné.