Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• hra o dvou dějstvích

Poslední hra jednoho z nejvýznamnějších francouzských předválečných dramatiků Jeana Giraudouxe byla napsána na konci 2. světové války.
Hlavní postava Aurélie, přezdívaná bláznivá, v ní bojuje proti světu korupce a nemorálnímu podnikání.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Artur v Praze roku 2015. Z francouzského originálu La folle de Chaillot přeložil Karel Kraus. Počet stran: 101. ISBN: 978-80-7483-028-0.

O DÍLE:

• dvouaktová hra slavného francouzského dramatika a prozaika Jeana Giraoudouxe
• byla uvedena rok po jeho smrti, tj. v roce 1945
• nese poselství, že materialistický, zištný a bezohledný přístup ke světu ho ničí a že je třeba proti tomuto zlu bojovat
• pracuje s nonsensem (jak je pro autora typické) a v některých ohledech se blíží absurdnímu dramatu (titulní hrdinka bývá zápornými postavami označována přívlastkem "bláznivá" a její výroky se skutečně z určitého hlediska zdají nesmyslné, ačkoli mají vlastní logiku a půvab - např. "v jednu [hodinu odpoledne] se všichni muži jmenují Valentin")
• nacházejí se tu rovněž jiné prvky typické pro autora, např. motiv labutí, láska k Paříži/ke Francii nebo vitalismus (nadšení životem a víra v něho)
• mnoho herců obsazených v této hře má podle autorových pokynů hrát několik rolí

DĚJ:

Aurélii z pařížské čtvrti Chaillot nazývají její nepřátelé bláznivou, kdežto přátelé hraběnkou. Ti druzí oceňují, že i všední den prožívá jako dobrodružství a že pojímá život jako vzrušující poezii, kdežto ti první se vysmívají jejím výstřednostem.

Aurélie už léta želí svého milého, Adolfa Bertauta, který ji opustil kvůli jiné ženě, nebo boa, jež považuje za ukradené. Kromě toho krmí toulavé kocoury a chrání staré platany před pokácením.

Tato charismatická dáma středního věku se střetá s naprosto jiným světem, světem tvrdě racionálního kapitalismu, když je pod čtvrtí Chaillot objeven pramen petroleje. Cyničtí podnikatelé se chystají Paříž rozkopat a při tom jsou hrubí k Aurélii, s níž se potkávají spíš náhodně, i k jejím přátelům. Hrdinka se totiž ocitne při záchraně mladíka Pierra, kterého podnikatelé najali, aby odstranil inženýra bránícího jejich záměrům. Pierre ale neunesl výčitky svědomí a pokusil se utopit v Seině. Aurélie mu vnuká ztracenou lásku k životu.

Ve druhém jednání získává hrdina od svého přítele stokaře přístup k tajemství, jak otevřít a zase uzavřít vchod do podzemí, který vede ze sklepního bytu, kde bydlí. Tam Aurélie naláká podnikatele, aby už nikdy nevyvázli živí. Ještě předtím však se svými třemi přítelkyněmi, všemi "bláznivými" jako ona sama, koná soud. Archetyp podnikatele v něm hraje jejich přítel hadrář, jenž má zároveň celou podnikatelskou kastu hájit. Všechny čtyři ženy se rozhodují, že rozsudek smrti (uvězněním v podzemí) vykonají, a také to udělají - nalákají sem podnikatele a jejich kolegy (např. zástupce reklamních agentur) pod záminkou, že dotyční pánové uvidí onen pramen petroleje, a zavřou východ.

Hra končí tím, že svět, zbavený zla kapitalismu, se alespoň na chvíli může opět zaradovat. Aurélie konečně přestává oplakávat Adolfa, s nímž se symbolicky rozloučila. Naopak spáruje zachráněného sebevraha Pierra s číšnicí Irmou. V doprovodu přátel se pak vydává na povrch Paříže, aby pečovala o štěstí nejen lidí, ale také zvířat.