Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• dobrodružná kniha vydaná roku 1915
• popisuje život ve věznici v San Quentinu
• autor (vypravěč) tohoto příběhu často oslovuje čtenáře a nutí ho k zamyšlení

Román amerického romanopisce vychází z autentického příběhu a je ostrou obžalobou americké justice i barbarských podmínek v soudobém vězeňství.
London vypráví o člověku, zbaveném svobody, kterého ani kruté mučení nepřipravilo o svobodu myšlení. Tělo sevřené svěrací kazajkou opouští každodenně svobodný duch, aby prožíval dobrodružství mužů z nejrůznějších historických období, a tak sledoval nezničitelnou paměť lidstva.
Kniha byla inspirována autentickým případem nevinně odsouzeného člověka, jenž prožil pět let v samovazbě a byl v roce 1914 propuštěn na svobodu poté, když se Londonovi podařilo prosadit obnovu jeho procesu.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Labyrint v Praze roku 2001 (2. vydání tamtéž). Z anglického originálu The Star Rover přeložil Josef Pospíšil. Počet stran: 333. ISBN: 80-85935-25-2.

HLAVNÍ POSTAVY:

Darrell Standing - takto se pojmenoval autor
Cecil Winwood - vězeň, díky kterému je Standing v samovazbě
Ed Morrell - vězeň ze samovazby
Jake Oppenheimer - vězeň ze samovazby

OBSAH:

Darrell Standing se do kalifornské věznice dostal proto, jelikož na univerzitě údajně zabil svého profesora. Za tento čin byl odsouzen k doživotí. Jenže o rok později udeřil dozorce a za ublížení na zdraví byl odsouzen k trestu smrti.

Ze začátku byl Darrell v normální věznici, ale potom se kvůli incidentu s Winwoodem dostal do samovazby. Winwood totiž dozorcům řekl, že Standing ponese do věznice bednu s dynamitem - on bednu skutečně nesl, ale nikoliv s dynamitem, ale s tabákem, jenž rozdal vězňům. Když po Standingovi chtěli dozorci onu krabici, již ji neměl, a proto jej dali do samovazby. Standing jim tvrdil, že o dynamitu nic neví, ale oni mu nevěřili a v samovazbě ho bili a zavírali do svěrací kazajky, a to i na dlouhých 100 dní.

V samovazbě se bavil tím, že pozoroval mouchy, jak létají a "hrají si", dokonce se snažil rozluštit i ťukání dvou vězňů - když se mu to povedlo, do jejich rozhovoru se přidal a alespoň tímto způsobem si s nimi "povídal".
Darrell se naučil utrpení svěrací kazajky lehce uniknout - nechal své tělo jakoby umřít a jeho duše se vydávala na různá dobrodružství do jeho dřívějších životů (jednou byl stařec bydlící v divočině, jindy malý chlapec putující s rodinou za novým životem; vypráví spoustu dalších příběhů, o které se vždy se čtenářem dopodrobna podělí).

Stále opakuje, co provedl a jak na tom v té době vlastně je a co ho čeká a nemine. Různě provokuje dozorce, kteří jej neustále zavírají do kazajky a mlátí, ale Darrell je mazaný a nikdy by nepřiznal nic, co by ho nějakým způsobem shodilo. Dozorce ponižuje a vysmívá se jim do očí.

Posledních pár okamžiků před smrtí se s čtenářem loučí a píše, co si myslí o smrti. Poslední jeho věta je, že přemýšlí o tom, co ho čeká v dalším životě:

Zde končím. Mohu se jen opakovat. Není smrti. Zivot je duch a duch nemůže zemřít. Jen tělo umírá a pomíjí, neustále se plazí dík chemickému fermentu, který mu dává informace, věčně je tvárné, věčně krystalizuje jen proto, aby zase roztálo v tekutý stav a znovu krystalizovalo v nových a rozmanitých formách, které mají jepičí život a zase roztávají v tekutou hmotu. Jen duch trvá a dál buduje sám sebe postupným a nekonečným převtělováním, jak se propracovává vzhůru ke světlu. Čím budu, až budu zase žít? To bych rád věděl. Rád bych to věděl.