Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tato série se sice skládá celkem z pěti základních knih, ty jsou ovšem tak těsně dějově provázány, že podle mého mínění je zbytečné zabývat se každou zvlášť. Musel bych totiž psát stále to samé.

Nadace se původně měla skládat pouze z prvních třech knih. Ty ale měly takový úspěch, že na naléhání čtenářů a nakladatele se Asimov rozhodl přidat další dvě pokračování.

Celá série je neobyčejně rozsáhlá a kdybych k ní přičetl ještě další dvě knihy (Předehra k Nadaci a A zrodí se Nadace), které autor přidal jakoby navíc, měla by celkem asi 2200 stran. Úctyhodné číslo, že? Důležitý však není počet stran, ale spíše to, že se při jejich pročítání čtenář nenudí. Všechny knihy mají opravdu spád, pořád vyvstávají nové a nové problémy, další zápletky... Nejvíce ze všeho mě však zaujalo to, jak umí Asimov překvapit. Pokud v jedné či dvou knihách popisoval, jak je něco všemocné, takřka nezranitelné a nedotknutelné, v další knize se to stane podřízené něčemu zcela jinému, novému a silnějšímu. Právě tyto šoky a nenadále převraty v ději příběhu jsou to, co mě donutilo celou tuto sérii přečíst do posledního písmenka.

Teď bych rád popsal alespoň stručně děj všech pěti knih.

1. Nadace
Mladý a nadějný matematik Gaal Dornick přiletěl na pozvání Hariho Seldona do centra upadající Galaktické říše - na planetu Trantor. Tady se dozvěděl, co je to psychohistorie, jaký má účel a co to má co dělat s ním. Toto všechno však není až zas tak důležité, protože celá první část je myšlena pouze jako úvod k tomu, co bude následovat dále. Celá Nadace totiž přesídlila na opuštěnou planetu na samém okraji galaxie - Teminus. Tady mohla nerušeně pokračovat ve své práci.
Postupem času se však změnila politická situace, periferie Galaktické říše se osamostatnily a začaly Terminus ohrožovat. To byla první z celé série krizí, které měly Nadaci potkat předtím, než nastolí novou říši. Zbytek knihy je pak popisem řešení tří takových krizí. Rozhodně to ale není nudné čtení. Pokaždé jde totiž o něco jiného a Asimov si umí vymyslet opravdu úžasné politické intriky, takže čtenář opravdu často neví, na čem je a co může od dalšího průběhu očekávat.

2. Nadace a Říše
Celý děj je v podstatě zaměřen jen na dvě "Seldonovy krize" (jak se jim začalo říkat). Ta první spočívá v boji proti zbytku Galaktické říše, která se dozvěděla o "kouzelnících". Lidé z Nadace totiž měli naprostou technologickou převahu nad upadajícími troskami bývalého Impéria. Císař se tedy rozhodl, že by bylo moudré je zničit. To se však nakonec nepovedlo.
Druhá krize bylo ale něco jiného. Všechny předchozí byly totiž psychohistorií předpovězeny a bylo taktéž zjištěno, že Nadace je překoná. Teď se však objevil Mezek - mutant netušených schopností - který mohl měnit lidskou mysl. S tím Seldonův plán nemohl počítat, bylo tedy na lidech z Nadace, jak si s tím poradí. No a ti to nakonec zvládli. Ke konci této knihy se objevila první zmínka o Druhé Nadaci, o které bude celé příští kniha.

3. Druhá Nadace
Stále ještě přetrvával vliv Mezka, ten však byl ukončen díky zásahu Druhé Nadace. Její členové byli pravým opakem technologicky vyspělé Nadace. Byli to psychologové, kteří mohli, stejně jako Mezek, ovlivňovat lidskou mysl, ne však tak silně.
Právě tady Asimov zcela změnil pohled čtenáře na celý příběh. Doteď byla hlavní silou ve vesmíru Nadace a její obchodní impérium, pravda však byla taková, že v pozadí za nitky tahala Druhá Nadace a vše v poklidu řídila.
Po Mezkově smrti se vše mělo vrátit do původních kolejí, jenže tak tomu nebylo. Druhá Nadace, jež měla zůstat skryta a nepoznána, se kvůli Mezkovi prozradila a to se nemělo stát. Nadace po ní začala pátrat, proto Preem Palver (První mluvčí Druhé Nadace) musel uvést vše do pořádku. Díky jeho schopnostem se mu to nakonec podařilo.

4. Nadace na hranicích
Na Terminu převládá názor, že Druhá Nadace byla zničena a že se tedy není čeho bát. Jeden člověk, Golan Trevize, tomu však nevěřil. Protivil se starostce Brannové a ta se ho chtěla nějak zbavit. Dala mu nejmodernější vesmírnou loď a společně s historikem Janovem Peloratem se vydali hledat každý něco jiného. Trevize chtěl najít Druhou Nadaci, Pelorat zase toužil objevit původní planetu lidstva - Zemi.
Procestovali spoustu světů, poznali hromadu lidí, až nakonec dospěli k planetě Gaia. Byl to svět obklopený legendami a závojem strachu. Trevize a Pelorat tady zjistili, že celá planeta - lidé, zvířata, rostliny, dokonce i skály a vlastní skalnatá planeta - je spojena jedním kolektivním vědomím a že tedy všichni rozhodují o všem.
Tady přišel další zlom. Doteď Druhá Nadace byla tím nejdůležitějším. Tuto úlohu ale na základě rozhodnutí Golana Trevizeho převzala Gaia a celá galaxie se za nějaký čas měla stát jednou velkou Gaiou.

5. Nadace a Země
V předešlé knize udělal Golan Trevize rozhodnutí o osudu galaxie, nevěděl však, proč se rozhodl právě takto. Rozhodl se na to přijít a byl přesvědčen, že odpověď se skrývá na Zemi - původní planetě lidstva. Opět začala honička po mnoha planetách. Trevize, Pelorat a Bliss (manželka Pelorata pocházející z Gai) opět zažili nová dobrodružství, poznali mnoho zvláštností a vyhnuli se novým nebezpečím. Nakonec opravdu dorazili k Zemi. Ta byla ale zničena radioaktivitou a nedalo se na ní přistát. Podívali se proto na Měsíc a tam našli tajné sídlo pod jeho povrchem. V něm žili roboti a hlavní z nich - Daneel Olivaw. Vypadal úplně jako člověk, lépe řečeno se nedal najít jakýkoliv rozdíl. Právě on zosobňoval tu sílu, která 20 000 let hýbala galaxií a lidstvem. On byl příčinou všeho - rozvinutí psychohistorie, založení Nadací atd. Tedy žádná Druhá Nadace nebo Gaia, ale nikým nepoznaný robot stojící v pozadí, který byl svázán zákony robotiky, kvůli kterým se musel starat o dobro lidstva.

Z tohoto výčtu jsem záměrně vyloučil Předehru k Nadaci a knihu A zrodí se Nadace. Udělal jsem to z jednoho prostého důvodu. Těchto pět knih bylo napsáno přímo po sobě a tak, že na sebe navazují. Předcházejí dvě byly napsány na závěr a jakoby vyplňují díru před první knihou Nadace. Dohromady na sebe tak trochu navazují, ale už ne na zbývajících pět. Jsou myšleny spíše jako vysvětlení toho, kdo je to Seldon, jak se zrodila psychohistorie a co bylo před tím, než se zhroutila Galaktická říše.

Na těchto knihách mě zaujalo mnoho věcí. Už jsem popisoval to, jak umí Asimov skvěle zkonstruovat politické plány a postupy jak dosáhnout svého. Už v Nadaci se toto jeho nadání projevilo. Při řešení prvních tří krizí se totiž Terminus nemohl spoléhat na svou sílu a vojenskou převahu. Vždyť to byla planeta se skoro nulovými zásobami rud kovů. Proto první dva velcí starostové Terminu sázeli na svou chytrost a do detailu vymyšlený plán, ve kterém nebyla ani ta nejmenší skulina. Právě to je jedna z těch věcí, která mě při čtení bavila skoro nejvíc. Tyto psychologické postupy a slovní přestřelky, které mezi sebou vedli protivníci. Z tohoto pohledu jasně dominuje kniha Nadace na hranicích, protože se v ní jednalo hlavně o Druhou Nadaci, která celá sestávala z psychologů, kteří měli opravdu neobyčejné schopnosti.

Stejně tak zajímavé bylo Peloratovo a Trevizeho pátrání po Zemi. Asimov si totiž nic nevymýšlel a popsal tu naši. Taky proč ne? Když tito dva postupně nacházeli nové a nové indicie o poloze Země a jejích vlastnostech, říkal jsem si: "No jo, to je ono". Z různých legend se tito dva muži dozvídali, že Země je třetí planetou své soustavy (Merkur, Venuše, Země, Mars, ...), že má ohromnou oběžnici (Měsíc), což je velice zvláštní, dále také že šestá planeta soustavy je ozdobena neuvěřitelně velkými a krásnými prstenci (Saturn), což snad ani není možné atd. Další věcí bylo, že blízko Země (čtyři světelné roky) našli trojhvězdný systém s obyvatelnou planetou. Lákavá představa, že by u Alfy Centauri byl nějaký takový svět.

V souvislostí se Zemí bych ještě uvedl jednu věc. Obyvatelé Galaktické říše se vždy divili, kde se vzali některé jejich zvyklosti. Například proč je zaveden tzv. standardní rok čítající 365 dnů, proč má den 24 hodin, hodina 60 minut atd. Vždyť to ani nevyhovuje astronomickým vlastnostem žádné planety v Říši. Další věc je to, že Pelorat jednou ve starých legendách o Zemi objevil zmínku o tom, že na Zemi se mluvilo velkou spoustou nesrozumitelných jazyků. A právě tomu nemohl uvěřit. Říkal si, jak je možné, že se za takových podmínek vyvinula technicky vyspělá civilizace. Vždyť v celé Galaktické říši se mluví jednotným Galaktickým standardem, který se odlišuje pouze různým, ale srozumitelným, nářečím v rámci celých planet.

Nejvíce mě však zarazilo, že v době, kdy má lidstvo antigravitační výtahy, lodě schopné cestovat hyperprostorem a další neuvěřitelné vymoženosti, panuje v celé galaxii monarchistický systém. V čele kvadriliónů lidí stojí jediný císař sídlící na hlavní planetě Trantoru a pod sebou má hromadu méně důležitých zástupců. Jestliže byla někde v knihách zmínka o demokracii, pak to bylo něco nesmyslného, nefunkčního, zkrátka hloupá představa několika snílků.

Nesmím také zapomenou na jedno zajímavé společenství lidí, na které Trevize a Pelorat při svých cestách vesmírem narazili. Byl to svět, na kterém žilo všehovšudy asi 1600 obyvatel. Byli to geneticky vyšlechtění hermafroditi, kteří uměli ovládat a usměrňovat tepelnou energii Země tak, že bez problému pohybovali předměty bez svého dotyku (něco jako telekineze). Další jejich zvláštností byla jejich vzájemná nesnášenlivost. Považovali totiž své soukromí za něco svatého a pokud se měli s někým stýkat, tak jen prostřednictvím holovize (náš trochu vylepšený telefon), a to ještě ne moc často. Jejich jedinými společníky byli roboti.

Tak a to nejlepší na konec. Asimov si zaslouží pochvalu za to, co stvořil na planetě Gaia. Já jsem si pro to vytvořil svůj vlastní název "Absolutní demokracie". Jak už jsem velice stručně naznačil v popisu děje, je to planeta svázaná kolektivním vědomím. Co to však je? Jde o to, že celá planeta je ve skutečnosti jeden obrovský živoucí tvor. Všechno, z čeho se skládá (lidé, zvířata, rostliny, skály, ...), je propojeno dohromady a tak o všem rozhodují všichni. Samozřejmě nemají stejné schopnosti. Člověk jako tvor stojící nejvýše na žebříčku evoluce je nejdůležitější, naopak ale i ta nejmenší část Gai, jako je malý kamínek v potoce, má určitou míru vědomí, i když velice malou. To je však jen obecný popis této "živé" planety. Jaké z toho ale plynou výhody? Pro mě je zajímavé to, že vědomosti Gai jsou uloženy všude. Ve stromech, v rostlinách..., ale hlavně ve skalních masivech. A protože Gaia je jeden celek, má každá její část přístup k čemukoli. Není to tedy tak, že by každý znal všechno. Potřebuje-li ale někdo něco vědět, prostě se jen podívá tam, kde to, co hledá, je, a hned to může mít k dispozici. Přitom se ale nemusí vůbec hnout z místa. Gaia je totiž spojena vědomím, vše tedy funguje na úrovni jakési telepatie.

Co tedy říci na závěr. Nadace je něco, co mě asi na dva měsíce pohltilo a nedalo mi pokoj, dokud jsem všechny knihy o ní nepřečetl. Je to podle mě skvělé dílo Isaaca Asimova, jedné z legend sci-fi literatury. Obsahuje spoustu postřehů o lidské společnosti jako celku, je však i zábavným čtením, které čtenáře upoutá a vtáhne do svého světa. I přes svou rozsáhlost stojí zato těchto pět knih přečíst a prožít spolu s Hari Seldonem, Daneelem Olivawem a mnoha dalšími jejich příběh. Já jsem to udělal a v žádném případě toho nelituji. Už teď se těším na další knihy od Isaaca Asimova. Například na jeho knihy o robotech. Jediná smutná věc je to, že Isaac Asimov, pan Spisovatel, už bohužel zemřel. Svůj život příhodně uzavřel posledním románem o Nadaci - A zrodí se Nadace.

Čtenářský deník	-	A zrodí se Nadace (Nadace)
	-	Ani sami bohové
	-	Azazel, Azazel (2)
	-	Já, robot, Já, robot (2)
	-	Nemesis
	-	Předehra k Nadaci (Nadace), Předehra k Nadaci (Nadace) (2)
	-	Série knih o Nadaci
	-	Vtipálek (Vlak do pekla)

Čítanka	-	A zrodí se Nadace (Nadace)
	-	Ani sami bohové