Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Němci přestali pracovat zřejmě již před chvílí. Postávali na opačném kraji žitného pole, rozestoupili se ještě do šíře a mlčeli. Jeptišky v modrých halenách se opíraly o kosy, staré selky si otíraly šátky pot; ti všichni se dívali k němu. Zdálo se, že na něj čekají, nebo že se modlí.
Za jeho zády kdosi vykřikl.
Viktor se otočil, nechápal, proč by mělo volání patřit právě jemu. Otřel si chvatně rty. Od vesnice přibíhala žena a mávala rukama. Cínovou konev nechala stát u křížku, pak klopýtla.
Teprve teď se Viktor podíval na zem před sebou.
V žitě se leskla nášlapná mina, blízko ní spatřil další, již zaprášenou. Stačil další krok a šlápl na některou z nich. Stál v naprostém tichu.
Němci na druhém konci pole civěli bez napětí k němu a také bez jakéhokoli živoucího zájmu, spíš smutně než se zadostiučiněním, také se nehýbali. Za nimi se bělaly naložené žebřiňáky a ruční vozíky.
- Pane, kudy to chodíte, - vnímal zřetelněji křik.
- Hledám Heidenmannův dům.-
- Co říkáte?- naléhal hlas nad polem.
- Heidenmannův dům.-
- Vraťte se na silnici, tady všude jsou miny.-
Ustupoval po svých předešlých stopách a v mezeře mezi jednotlivými šlápotami spatřil čouhající drátky polozahrabané miny, kterou prve nevědomky překročil.

Čtenářský deník	-	Adelheid, Adelheid (2)
	-	Anděl milosrdenství
	-	Údolí včel (rozbor)
	-	Zánik samoty Berhof