Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• vyšlo na titulní straně Národních listů 15. září 1937 (ročník 77., číslo 253.)

Třpyt zbroje honosné s jich prsou neblýštěl,
zlatem se nestkvěly jich koní čabraky.
Jen tvrdý hrozný hněv pramenil z jejich čel,
z rukou jim proudil žár, jenž tvořil zázraky,
ten sžíhal temna tajg, cest krutých tavil štěrk
a ohněm znamenal pouť, kterou šel jich sled.
Však v srdcí tišině jak nejvzácnější šperk -
jim obraz domova se ve svobodě stkvěl -
hle, věrná armáda, kterou jsi, Chrabrý, ved'!

A věrná domovu a hrozná ohnivým
těm drakům ďábelským, co dusili Tvůj lid,
Tvé jméno vůdcovské vepsala v bitev dým.
S ním mohla bít a hřmít, s ním srdce mohla mřít,
s ním prošla světa kraj, s ním ozářila svět
tím starým rekovstvím, jímž oslavil nás Bůh
dnes jako před věky. A mohl nedospět
ten voj do zlatých bran? Ach, musil vítězit
ten lid, jejž Ty jsi ved - spravedlnosti duch!

Jak svatý byl to boj! Jak čestná byla pře!
Vše živé je jak dnes, kdy naplnil se čas
Tvých hodin pozemských. Jas velký obestře
teď ducha moudrého a tklivý zvonů hlas
Tvou duši provázej v Spravedlnosti stan.
Ale nám vojákům žal plachý dusí hruď...
Není už s námi ten, jenž tolik milován
s otcovským úsměvem v čas nový vedl nás? - - -