ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Frič Josef Václav (*05.09.1829 - †14.10.1890)

­­­­

Bavůrek z Švamberka (Výbor básní)

  • 1861

I.

Živě veselo je dneska na Chřenově,
tučný vepř a malvaz stojí po hotově,
veselí se chrabrý Švamberk Jan;
a s ním veselí se věrná jeho chasa
řve a houká že to hvězdami potřásá:
"Zdráv budiž Bavůrku! štědrý's pán."

"Zdráva buď i kyprá perla, tvá Helenka,
pobožné to dítě, věrná ti milenka,
děva spanilá jak boží svět;
jako luna krásná pryč se od nás brala
za naše i své by hříchy putovala,
jako slunce vrátila se zpět."

"Dobrý pán to prý, ten Jakub z Compostelly,
pro hříchy při cestách a ty na posteli
extraordinárně milostiv."
Takto řve i žvástá Bavůrková chasa
nebojí se čerta, dneska ani ďasa -
pán je ve snách - tedy jaký div!

Mnozí ctitelé tu kalicha jsou páně,
pije se a zpívá divoce při žbáně -
pán dnes jedno oko zamhouří;
zamhouří snad obě; sám si berdo dává,
ač jindy opice na hrdle trestává,
přes noc mu se všecko vykouří! -

Nocí sladkou, dlouhou po blahém shledání
když ho děva líbá, vroucně bez lekání,
neboť smyla poutí vinu svou;
a věru ty oči dost se naplakaly,
návratem k milosti dobře udělaly,
neboť hřejou srdce lahodou. -

Přítulně se Janu kolem krku věsí -
v tom se lekne, pohne - čeho se tak děsí? -
zplašená mu z klína vyskočí.
"Co jest ti Helénko?" - Neslyšíš ty hlasy? -
"Ztiš se milená, to křiky jsou mé chasy.
Ztiš se, rámě mé tě obtočí." -

Přítulně zas k srdci Janovu se vine,
z úst až najednou ji vykřiknutí zplyne,
vyděšená k oknu přiskočí:
Viz ty hrozné ohně, z dálí, z blízka svítí!
"Bláhová, to mozky chasy mé se třpítí."
Vroucně děvu k sobě přitočí. -

Toužebně ji svojí béře do náruče,
jí však dmou se ňadra, teskně srdce tluče:
Nebesa nám hrozí, Jene můj!
Rychle chop se meče - slyš ta rána -
most se kácí - běda, praská brána, -
oh, dovol, ať zdílím osud tvůj!

V tom se strhnou v hradě divé křiky
a do dvéří vrazí a chytá se kliky
vrátný - šelma bystrá, zchytralá.
"Zle jest vůdce, Plzeňští jsou v hradě,
chtěl sem prachovnici zpustit na příhradě,
ale mrcha byla ožralá."

Bavůrek tu stojí tichý, němý -
ale hluk se blíží, vrátný klesá k zemi
probodnutý cizím ocelem. -
"Zpátky" volá vůdce a dobývá meče,
zakryje milenku, jež se za ním vleče;
již se plní síň nepřítelem.

Jako makovice rube Plzeňáky,
dávno měl již svrchu na zrádné měšťáky
a teď zrušili mu sladkou noc. -
"Netrmácej se tak marně, zlý kumpáne,
za chvíli ti Chřenov nad kotrbou zplane, -
Pražané nám přišli na pomoc."

A tu vtrhne hejtman pražských měst do síně:
"Darujeme život tvojí konkubíně,
ty ale Bavůrku rač se vzdej.
Chasu tvou už máme; zpitá, poděšená
v nejbližším lesíku bude pověšená;
protož bratře, rači rozum měj!"

Jene, zhyňme spolu! prosí ho milenka.
"A kdo pomstí Jana? mrtvá snad Helénka?"
Dobře milý! s Bohem - budu žít.
Hrozným ousměškem se šklebí na měšťany,
tak že pojme strach vždy věrné Plzeňany,
žádný netroufá se přistoupit.

Políbí svou dívku - na to meč odpásá,
podá hejtmanovi - hlavou pak potřásá,
opouštěje na vždy Chřenov svůj.
Ale v lůně hradu, jenž mu v patách hoří
rozlehá se hlas, po klenbách co se boří:
Pomstím tebe, pomstím, Jene můj!

II.

Už ho vedou, volá lůza před rádnicí -
Budou mu číst ortel, kříčí uličníci.
Už tě máme, kmotře Bavůrku.
Chytili sme tě, kumpáne Bavoříčku,
mládež plzeňská ti strouhá harmrkvičku,
tátové a starci okurku.

Už vedou Bavůrka, na ryňk, na lešení;
tam u stolu sedí v plenárním sezení
Plzně velemoudrý magistrát.
Sedí v černých pláštích a hladí si brady
a za ními stojí stráže husté řady
a nad ními čouhá kmotr kat.

Na to povstal pisák, při mlčení hluchém
odpliv si, urovnav pero po za uchem
a našeho reka takto oslovil:
Jene z Švamberka, rectius na Chřenově,
Vulgo Bavůrku - náš kumpán po tom slově
taky odpliv, ale nemluvil.

Uváživši slavná velemoudrost naše,
že se jest rytírská urozenost vaše
dopustila těchto neřádů:
První neřád, že ste půlmistra našeho
dostav do svých drápů, jej, trojctihodného
tahal velezrádně za bradu.

Druhý neřád, že ste nám dobytek jímal.
Item: že ste lotry pod ochranou třímal -
Item: naše kupce napadal -
Item: hospodyni našeho pastýře
že ste chtěl obrátit ku pohanské víře
a jí přežalostný pardus dal.

Sumou: že ste kumpán, lotřík a tak dále,
odsouzen ste k smrti od samého krále
a ste tímto katu odevzdán. -
Když ho vedli houfem nazpět do žaláře,
pokynuli naň dvě bledé, známé tváře, -
dobrý konec byl mu zvěstován!

Mnoho lůzy stojí kolem popraviště;
lůza panská, městská, vše to na jeviště
hledí, na němž stojí Švamberk Jan.
Bude sťat! Vrah Plzně! a lid, proč nejásá?
Bavůrek jest vesel, divně hlavou třásá.
"Dolů s hlavou! ať zví, kdo je pán."

Bavůrek si klekne, ještě očma hrozí -
"Zavažme mu oči" volají teď mnozí. -
Bavor vzdychne, hledě do dálí -
Blesk mu v oko svitne! již má kryté oči,
již se mu nad hlavou katův topor točí -
již ho tne, a krev se vyvalí. -

"Hanba kate, znova - tni ho ještě jednou.
Co to? na co váháš, proč ti tváře blednou -
Kam to hledíš? K městu? Co to, kouř?"
Slyš ten křik, ten divý hluk, to bědování
Hoří, město hoří! K šturmu se vyzvání:
vzteklá se teď v lidu strhne bouř.

Vyděšený kat sám skočí tam s lešení -
Na stu místech hoří, spěšte k uhašení!
Lid se tlačí - kdo živ, spěchá dál.
A tu mezi křikem zoufalého davu
Bavůrek si střásl naseknutou hlavu,
dříve se však z hloubi duše smál.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 14.10.2019

   
­­­­

Diskuse k úryvku
Josef Václav Frič - Bavůrek z Švamberka (Výbor básní)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)