ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Frič Josef Václav (*05.09.1829 - †14.10.1890)

­­­­

Poslední bratr na Sázavě (Výbor básní)

Nestýskej sobě, pane můj,
na věrné na Pražany,
žes k cizincům se utíkal
proto jsi v kletbu daný.

Včera ti přišli na pomoc
a dnes již soku tvému
však zejtra jámu vykopou
jak tobě, tak i jemu.

Domácí svár ten hotuje
vždy nepříteli cestu,
zkazí ti svatbu, zatím vrah
si přijde pro nevěstu.

Nechci tě rmoutit, pane můj,
nebť vzácným jsi mi hostem,
však vzácný i ten okamžik:
slyš pravdu v rouše prostém.

Ta pravda hrdá, stydlavá,
jen k nám na nocleh zajde,
a čím je trpčí vám, tím spíš
pak u nás chleba najde.

Jsem hrobník, zvyklý slíkat lež
a pravdu pochovávat
a věřím, nahá pravda jen
že bude z mrtvých vstávat.

Dnes tomu rok, co pochoval
sem tajně, vlastní rukou
nejbolestnější pravdu, co
nám dávno trpkou mukou.

Než zejtra slunce vyjde s hor,
ukáži hrob ti v lese,
vroucně-li se tam pomodlíš,
ten hrob tě k trůnu vznese:

Bylo nás málo; počítám
se k nám, že Sázavskému
sem sboru sloužil, zpívaje
s ním rázem k bohu svému.

A se mnou na sta chudiny
zpívalo nebi slávu,
a každý srdce pokořil,
ne roucho jen a hlavu.

Pobožná píseň, mateřským
když zvukem k nebi letí,
stane se církev matičkou
a bůh k nám volá: Děti.

Však odpusť mi tu vzpomínku,
to přešlo, - vím to bolně -
jen když mi teskno, zalkám si
ten zpěv, tak mimovolně.

A vždy mi lehko, zpívám však
jen kradmo, jen po tichu,
vždyť propadnul bych dostižen
snad kletbě nových mnichů.

Jich opat, ovšem cizinec
a tebou usazený -
je zlý - však víš, i tebe hnal,
proto žes poražený.

Ne, nehněvej se - pravda to
a tvá to vlastní vina.
Co dál - nu vždyť jsi živ a zdráv,
doufejme v hospodina!

Prozatím hov si bezpečně
u hospodáře svého,
snad kolébavkou bude ti
lós bratra Sázavského:

Bylo nás málo, ale svár -
náš bratr nedomřivý -
měl stálou bitku s každým z nás
a přec byl pořád živý.

Při službách božích pokrytec,
vstával i lehal s námi
nešel nám s krku, hodoval
a pil i zpíval s námi.

Ba neměli jsme oddechu,
až jednou z čista z rána
ne sváru jen, i bratrům všem
se otevřela brána.

Za branou čerstvých mnichů sbor
nám dával milou zprávu,
že knížeti se zráčilo
dokončit naší slávu.

Opata s bratry, hrobaře -
vše rázem vyhozeno,
a v teplé naše hnízdo těch
ledňáků nasazeno.

Kdo z nás chtěl mnichům otročit
a zpívat po latině,
směl jednou za den přisedat
tam k stolu do kuchyně.

K té hanbě nikdo nesvolil,
každý z nás cosi hlavou
jen pokynul, než rozžehnal
se s rájem nad Sázavou.

A pak se pustil žebrotou
a za každý kus chleba
dal výstrahu s tím příkladem,
že svorné lásky třeba.

To símě vzešlo v národě,
již dozrálo i v klasy -
kdybys byl žencem obratným,
vzbudil bys nové časy.

U kláštera tam zaklepal
jen jeden mezi všemi,
však to již bylo po letech
a k tomu kmet byl němý.

Na bedrách vlekl truhlu svou,
do níž se kladl v noci:
nahlídli tedy, služný zpěv
že není v jeho moci.

Nahlídli, že jim nebude
obtížným dlouho hostem,
a že jen přišel ulevit
svým vetchým, starým kostem.

Či kletbou, či snad modlitbou
ten ret se pohyboval -
co na tom? že je šíleným,
nikdo nepochyboval.

V zákoutí církve, v truhle své
tam klečel neustále,
až jednou mnichů celý sbor
vyděsil nenadále.

Uprostřed hóry - v půlnoci
když postní byly časy
tu v celém sboru najednou
jak divem ztichly hlasy.

A z krypty v středu kostela
vyřítil houf se stínů,
jako za dávna zpívaje
čest, slávu hospodinu.

K oltáři spěli - klenbou teď
jak hromem roztrženou
vylítli. - Kdož tam ještě stál
s tou rukou rozpřaženou?

Kdo vzýval jasná nebesa
nejhlasněj mezi všemi?
kdo teď tu kletbu provolal?
aj, to ten žebrák němý! -

Po kletbě zapad v truhlu svou
ten pokrytec podvůjný;
zkřiknul však ještě mroucím rtem:
"Hospodi, pomiluj ny."

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 05.09.2014

   
­­­­

Diskuse k úryvku
Josef Václav Frič - Poslední bratr na Sázavě (Výbor básní)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­