Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Strejček seděl vedle mě v rozpacích a já se ho zeptala na tetičku Bernardu.
"Proč umřela, strejčku?"
Věčná otázka. Když tehdy na autostrádě Chicago - New York havarovalo šestnáct automobilů, viselo Proč spíš jako vykřičník nad celým Chicagem. Strejček si mnul čelo, já dorážela:
"Proč, strejčku? Proč?" "Nevím," řekl strejček.
"Tetička byla hodná," řekla jsem. Strejček si mě posadil na klín a mručel, skoro jsem mu nerozuměla. Opakoval to, a porad jsem nerozuměla. Ne proto, ze tak mručel. Nerozuměla jsem tomu, co říkal:
"Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář..."
"Co to znamená?" zeptala jsem se.
Strejček mi to vysvětlil.

***

Roky, roky, strejček už mi nemusel nic vykládat. Věděla jsem, že to tak je. Ve škole to nechápal nikdo. Tam věděli všichni všechno. Nic.
"Váš - příbuzný?" letem let zazněl hlas pana Duncana.
"Strejček," odpověděla jsem, utřela jsem slzu.
I tady Proč? Jak to, ze už dávno nepřiletěli na Zem? Takhle jako tady na Zemi nevidíme ani super refraktorem na Jehlové hoře na Garygrantově ostrově!
"Měla jste ho moc ráda." Nebyla to otázka.
"Promiňte," stiskla jsem zpětné tlačítko zoomu, takže Země se vzdálila, až byla jako hlavička špendlíku v modré noci prostoru. "Víte, co nechápu, pane Duncane?"
"Bille," pravil. Proč je jindy tak staromódní a najednou se chová jako každý Američan? "Bille," řekla jsem. "Jak to, že jste už dávno nepřiletěli na Zem? Když umíte zkratku aplikovat na optiku? Na Zemi to neumíme!"
Pan Duncan, tedy Bill, řekl:
"Byla to otázka nákladů. Za cenu jedné intergalaktické lodi jsme vyrobili asi půl miliónu takovýchhle teleskopů. Na Pulchře je má každá škola. A každý, koho baví koukat vám do kuchyně."
"Jenom nám?"
"Komu jinému?"
"Br!" řekla jsem. "Voajeři vesmíru! A vůbec: jak to, ze mluvíte americky? Nemáte nějakou mateřštinu?"
"Na celé Pulchře se mluvilo vždycky stejným jazykem. Kdysi třeba latinsky. Teď už je více než tisíc let naše mateřština stejná jako vaše."