Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• stručný obsah: intimní lyrická báseň zachycuje bolestné rozloučení s představou ideální ženy či múzy, která nenaplnila své poslání; mluvčí k ní tiše promlouvá jako k zosobněné písni či duši, jež měla být něčím zásadním a očistným, ale zůstala jen nepatrnou kapkou; zklamání, smutek a touha po něčem vyšším se mísí s obrazy mlčení, mrazu, ticha a osamění
• hlavní myšlenka a téma: ztráta naděje, vyhasnutí vnitřního světla a nedosažený ideál; básník se loučí s možností spásy skrze poezii nebo lásku, která měla "pramenit", ale místo toho zmizela v nicotě; verše tematizují touhu po vykoupení a neschopnost jej dosáhnout, čímž podtrhují Ortenův typický existenciální smutek a deziluzi
• jazyk a styl: volný verš s bohatými metaforami a symbolikou (delta smrti, loďka, močál, bludičky); text působí jako tiché, osobní elegické rozjímání; jazyk je intimní, jemný a velmi obrazotvorný, evokující snové asociace a neuchopitelné emoce; Orten mistrně spojuje konkrétní s abstraktním a emocionálním, výsledkem je křehká, ale hluboce zneklidňující báseň

Řine se z úst a ústí, rozlévá se
v jakousi bezbřehost,
je velmi zklamána, je velmi štíhlá v pase,
kdybych ji objal, snad by rozbila se,
to by byl most...

Jdu zcela potichu, abych ji neprobudil
z dvojité smrti té,
z té delty smrti v hrudi,
z té náhle procitlé, již ranní mrazík studí,
z té nežité.

Ty měla jsi být víc, než všechno tu je,
ty mělas za sen jít
do sadů dušiček (čisté je rozsvěcuje),
ty mělas zaplatit to, čím se vykupuje,
ty mělas stále pramenit.

Co všechno měla jsi! A jsi jen kapkou šťávy
jež křísí ospalé.
Nasedám do loďky, která se neunaví,
nasedám do loďky, jež bolestně se plaví
za bludičkami v močále.

4. I. 1940