Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• báseň zapsaná 4. května 1941 v soukromém deníkovém sešitu Červená kniha
• stručný obsah: existenciálně laděná báseň zachycuje stav rozpadu, nenávratnosti a marného hledání smyslu či úniku; obraz hladin, které zalily svět, symbolizuje pád řádu, ztrátu pevné půdy pod nohama; autor reflektuje nenávrat, osamění i vlastní smrtelnost; závěrečná scéna s lampářem zdůrazňuje nejistotu mezi světlem a tmou, životem a smrtí
• hlavní myšlenka a téma: meditace nad nevyhnutelným zánikem, samota člověka a jeho konfrontace s nenávratnou změnou; Orten zkoumá pocity bezmoci, prázdnoty a touhy po opětovném zakotvení; silný motiv vnitřního boje a vědomí vlastní konečnosti
• jazyk a styl: expresivní a obrazný jazyk plný symbolů a metafor; nerýmovaný, rytmicky rozvolněný verš; složité větné stavby a překvapivé obrazy vytvářejí melancholickou, napjatou atmosféru; Ortenova typická introspektivnost a existenciální úzkost jsou zde zachyceny s mimořádnou poetickou silou

Hladiny rozptýlil
a položil je na dna,
což značí záplavu,
povodně, břehy sňaté.
Podoby zvířat lil
a ústa, z kterých žádná
nesmočí u splavu
svou žízeň. - Nenávrate,

takto tě nazývám,
přicházíš, plavíš koně,
nadobro popouštíš
zakleslé otěže,
jsi u ústí, jsi sám,
jsi z klínů, žebráš pro ně
nůž, ostří, dýku, skrýš,
o niž se pořeže

návrat. A jsi to ty,
tvá mrtvá druhá strana,
z krvavých pyramid
tvůj vybělený hnát.
Světnice samoty
ke spánku rozestlaná.
Lampáře vidím jít.
Rozsvěcet? Zhasínat!