Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka
• podtitulek: Úsporná pohádka pomocí jednoslabičných slov aneb chvála češtiny

Žil kdys kdes chlap.
Dá se říct též muž či kmán, jak kdo chce. Já ho zvu chlap.
Nu a on krad, ten chlap. Krad, co moh a kde moh. Zvlášť když měl hlad.
Byl den jak květ, pták pěl, klas zrál, a nad vším jas.
Jen hvozd se tměl, tam, kde spal chlap.
Spal den a noc, neb pil jak Dán. Když jim třás chlad, vstal a chtěl jít dál, leč měl hlad. Jed by. A pil! Spíš pil, jen mít zač! Měl ret jak troud.
Vždyť se dá jít na lup, i když je den. Tak šel.
Jde, až zří plot, a na něm čte: Je tu zlý pes!
"Zlý pes; - a to se mám bát? To snad ne!" a just tam šel krást.
Leč pes tam byl. A zlý! A jak! Jak ďas!
Jen se chlap vkrad, už tu byl pes a vyl. Pán sic spal, leč pes vyl a řval čím dál tím víc, až pán vstal a vzal si zbraň.
"Vem si ho! Drž ho! Jen mu dej!"
Křik, sběh a ryk, chlap chce pryč, je tu však pes i pán, je to už kmet, a řve: "Já ti dám u nás krást!" A kmet se rve jak kdys, když byl mlád.

***

Chlap si sed pod strom. Kůň mu zdech, pes si vzal prst a ten kolt, co po něm šleh jak blesk, mu z plic vzal dech i krev. Chtěl by jít dál. Leč čím dál tím míň má sil, je bled, je sláb, je sám, má strach.
Klek, chtěl vstát, leč spad zpět na strom a po pni se svez na zem. Lez jak plaz, rval mech i vřes, jak táh trup o píď dál. Už ví, že je zle. Zrak se mu tmí i sluch mu ztich. Chce však pryč, tam, kde je svět, a kde je jas, ne tma. Přec kde je tma, je smrt!
...Ne, teď ne! Chce se mi spát, jen noc a den a noc. Pak jsem zas fit! Jen mít čas, chléb a sůl a džbán! Moh bych být živ... živ líp...
Pes štěk.
A po něm hned hlas: "Rek čul krev! Běž za ním!"
"Kam štve?" křik hoch.
"Tam za ten dub!"
A tam ten chlap byl. Pes nad ním stál, pak hoch, pak kmet.
"To je on," řek kmet a vzdech: "Tys mu dal..."
"Proč u nás krad?"
"Co když měl hlad, co když chtěl jíst?"
"Ten znal jen pít, ten vrah."
"On ví už svý, tak nač ten hněv? Pojď."
"Co s ním?"
"Už nic."

Ko Nec