Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil Otokar Fischer
• název originálu: Vermächtnis

S životem louče se svým,
pořízení pořídím;
na své škůdce pamatuji,
křesťansky je obdaruji.

Ctní ti, pevní protivníci
vše, co mého mohou vzít si:
vše co loupá, vše co svědí,
celý neduh můj ať zdědí!

Poděďtež mé průjmy hrubé,
jimiž břich se v kleštích škube,
perfidní hemeroidy
a ty druhé pruské bídy.

Kalnou moč a v míše křeče,
z huby ať vám slina teče,
každým údem dna nechť hýbe -
samé dárky bohulibé!

Ještě doušku do závěti:
Hoď je v propast nepaměti -
památka nechť jejich zhyne -
znič ji, smaž ji, Hospodine!

Poslední vůle v německém originálu (Vermächtnis, 1851)

Nun mein Leben geht zu End',
Mach' ich auch mein Testament;
Christlich will ich drin bedenken
Meine Feinde mit Geschenken.

Diese würd'gen, tugendfesten
Widersacher sollen erben
All mein Siechthum und Verderben,
Meine sämmtlichen Gebresten.

Ich vermach' Euch die Koliken,
Die den Bauch wie Zangen zwicken,
Harnbeschwerden, die perfiden
Preußischen Hämorrhoiden.

Meine Krämpfe sollt Ihr haben,
Speichelfluß und Gliederzucken,
Knochendarre in dem Rucken,
Lauter schöne Gottesgaben.

Codizill zu dem Vermächtniß:
In Vergessenheit versenken
Soll der Herr Eu'r Angedenken,
Er vertilge Eu'r Gedächtniß.