Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Václav Jaromír Picek se narodil 13. listopadu 1812 ve Svijanském Újezdě (Oujezd, okres Liberec). Zemřel 26. listopadu 1869 v Nových Benátkách.

Pocházel ze selské rodiny, matka byla výborná (zejména kostelní) zpěvačka známá v celém okolí. Po škole ve svém rodišti studoval piaristické gymnázium v Mladé Boleslavi (1827-32) a v Praze filosofii (od 1832) a práva (1834-38); jeho spolužáky tu byli mj. V.Filípek, K.H.Mácha, F.Nečásek, J.B.Pichl a F.J.Rubeš. Po absolvování působil v advokátní kanceláři J.N.Kaňky a roku 1841 se stal vrchním na liblínském panství hraběte Wurmbranda. Za pobytu v Liblíně se zasloužil o obnovení knihovny a čtenářské společnosti v Radnicích (založena 1818 A.J.Puchmajerem). V letech 1848-49 úspěšně kandidoval do říšského sněmu. Po patrimoriálním úřadu 1849 přešel jako právník do státních služeb. V období 1850-52 vedl jako prozatímní redaktor vládní Pražské noviny (jeho články - otázky státní správy a hospodářství). Své tehdejší názory vyjádřil v brožuře Politické zlomky o Čechách (Picek v ní odsuzoval politiku radikálních demokratů a polemizoval s představiteli liberálního národního směru K.H.Borovským a F.L.Riegrem - oceňoval jejich zásluhy o národ, vytýkal jim však přílišný nacionalismus a vyzýval k umírněnosti). Od roku 1852 byl Picek postupně podkrajským komisařem na Smíchově (do 1854) a v Příbrami (do 1856), okresním soudcem ve Zbirohu, od r.1857 na Zbraslavi, od r.1867 na Smíchově a od r.1868 přednostou okresního soudu v Nových Benátkách, kde svou vlasteneckou prací připravil půdu pro založení kulturního střediska Občanská beseda.

Začátky Pickovy básnické činnosti spadají do let jeho studií (1830); ve Večerním vyražení, kde debutoval už od gymnázia a později zejména v Květech a České včele otiskoval anakreontské idyly, deklamovánky, balady i pokusy o náročnější klasicistní žánry (znělky, duchovní epika). Jeho vlastním oborem se však staly lyrické písně, od 2. poloviny 30. let reaguje na rostoucí oblibu čes. společenského zpěvu. Přidržoval se v nich osvědčených témat a obrazů (zasvěcení života vlasti, slovanská vzájemnost, ideální obraz českých dívek, rozdělení srdce mezi vlast a milenku apod.), známých již od Kollára, F.L.Čelakovského, J.K.Chmelenského aj. Několikrát parafrázoval text k písni Kde domov můj. Picek psal mnoho písní milostných. Pickovy písně se objevovaly v dobových časopisech a almanaších a tvořily i významnou součást prvních Pickových básnických sbírek; byly nenáročné po stránce myšlenkové i formální, využívaly jednoduché symboliky, opakovaných sentencí, rýmovaných dvojic i trojic (děvy-zpěvy; vlast-slast-strast apod.) a výrazného refrénu. Svou melodičností, prostou dikcí a snadnou zapamatovatelností dobře vyhovovaly dobovému měšťanskému vkusu, a byly proto velmi vyhledávány hudebními skladateli. Zhudebnění dodala Pickovým textům značnou popularitu (Bývali Čechové; Čechy krásné, Čechy mé; Tážeme se, proč jsem Slovan; Písně dcery ducha mého; Dříve než jsem Minku poznal aj.). Písně vycházely jednotlivě i ve zpěvnících, staly se nedílnou součástí českého národního zpěvu 19. století, některé z nich zlidověly (Picek s oblibou používal struktury lidové písně). Na rozdíl od jeho písní prošly soubory veršů téměř bez ohlasu. Jako převážně lyrický básník se projevil i v obou svých pokusech o veršovaná dramata, uvedená roku 1840 Stavovským divadlem. Přes poměrně velký dobový ohlas však nebyly nikdy znovu inscenovány. Jsou to Vilém Rožmberk a Král Vratislav na Moravě.