Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Zbyněk Fišer alias Egon Bondy se narodil 20. ledna roku 1930 v Praze. V roce 1947 přerušil studium na gymnáziu a deset let žil bohémským životem na hraně zákona. V roce 1949 přispěl do surrealistického sborníku Židovská jména a na protest proti antisemitismu si vymyslel pseudonym židevského rázu - Egon Bondy. Počátkem 50. let založil spolu s Janou Černou (neboli Honzou Krejcarovou) a Ivem Vodseďálkem skupinu autorů, jež vydávala své texty v samizdatové edici Půlnoc. V roce 1957 odmaturoval na gymnáziu a vydal se studovat filozofii a psychologii na FF UK, kterou absolvoval v roce 1961. Během studia na univerzitě pracoval jako noční hlídač v Národním muzeu, poté od roku 1962 v bibliografickém oddělení Státní knihovny ČSSR a pět let nato získal titul doktora-kandidáta věd a odešel do invalidního důchodu. Jeho básnické texty byly v hojné míře zhudebňovány skupinou The Plastic People of the Universe. Přátelil se například s Ivanem Jirousem (tzv. Magorem), nebo s J.H.Krchovským a Jáchymem Topolem, na něž měl v začátcích jejich literárního působení bezezporu znatelný vliv. Po politickém převratu v roce 1989 se z Prahy přestěhoval do Telče a následně do Bratislavy, kde v letech 1993-1995 přednášel na univerzitě. Zemřel 9. dubna 2007 na následky popálenin třetího stupně.

Egon Bondy byl básníkem, filozofem, prozaikem, pamfletistou, publicistou, překladatelem a hlavně jedním ze zakladatelů a dlouholetých, neúnavných inspirátorů a živitelů českého undergroundu. Až do roku 1989 zůstávalo jeho dílo v rukopisech, publikováno bylo pouze v exilu, nebo v samizdatu.

Egon Bondy se jako básník zjevil ke konci 40. let minulého století v oparu surrealismu. Od tohoto směru se však nedlouho poté odklonil. V roce 1950 vydal sbírku s názvem Totální ralismus. Takto byl pojmenován i jeho nový tvůrčí styl. Totální realismus znamenal totálně přesně reflektovanou skutečnost. Bondy hojně užíval lidový, nespisovný jazyk a jeho básně byly okořeněny značnými dávkami ironie. Počátkem 70. let přesedlal na poetiku tzv. "trapné poezie". Spočívala v tvoření prvoplánových rýmů, klišé, jazykové komiky a byla plná přímočarých a provokativních výpovědí, vsazených do formy triviálních říkanek. Stupidnost Bondyho básní z tohoto období měla za cíl převyšovat (a také převyšovala) stupidnost oficiální, budovatelské poezie a tím se jí vysmívat a parodovat ji. "Když jsem to dělala u plotu / ztratila jsem v rozrušení botu / Jen kopřivy co tam rostly mne líbaly / chlapi mě jenom mrdali / Dlouho jsem pak hledala tu botu / u toho plotu" (Deník dívky, která hledá Egona Bondyho - 1971). Mnoho takových textů bylo v 70. letech zhudebněno skupinou The Plastic People of the Universe. V 70. a 80. letech se Bondy stává kultovní postavou českého undergroundu.

Další významné básnické sbírky:
Nesmrtelná dívka
Ožralá Praha
To jsou zbytečné verše

Bondy byl bezezporu jedním z našich nejoriginálnějších a zároveň nejkontroverznějších filozofů. Vždy byl zastáncem marxistických teorií. Bouřil se ale proti rozvíjejícímu se stalinovskému režimu, tzv. socialistickému realismu. Vyznával maoismus a trockismus. Nebyl spokojen ani s polistopadovým kapitalismem, vystupoval proti konzumní společnosti. Jeho nejslavnější filozofickou prací je zřejmě Útěcha z ontologie z roku 1968. Sepsal teké Dějiny filosofie (1977-1989), z nichž kritiky nejoceňovanějšími jsou statě o východní filozofii.

Další filosofické práce:
Otázky bytí a existence
Buddha Orbis

Prozaickou činností se Bondy začal zabývat teprve počátkem 70. let minulého století. Texty jsou pak z největší části kombinací jeho filozofických úvah a autobiografie. Jeho próza nese i prvky sci-fi a uvažuje o možném vývoji ve společnosti. Asi nejslavnějším dílem jsou Invalidní sourozenci z roku 1974.

Další významná prozaická díla:
Sklepní práce
Leden na vsi
Severin
Příšerné příběhy
Týden v tichém městě

Čtenářský deník	-	Invalidní sourozenci
	-	Mníšek
	-	Příšerné příběhy

Čítanka	-	Anglická Jezerní panna (Příšerné příběhy)
	-	Četl jsem právě