Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je to reflexivní próza, utopická vize konce lidské civilizace, v níž autor kombinuje žánr antiutopie a mystifikační sebeprojekce. Je členěn na menší celky jen grafickými prostředky, je jich 30 a jsou nestejného rozsahu. Dokončen byl v únoru 1974. Děj prózy je situován do roku 2600, do období páté vědecko-technické revoluce, a odehrává se na novodobé Ultima Thule, ostrově, který je obklopený mořem, které se skládá z páchnoucí vody, která pokrývá celý zbytek planety. Nikde v knize to není řečeno, ale cítím, že vody vznikly jako reakce na viny lidstva. Společnost na ostrově se skládá z důstojníků, kteří předstírají, že řídí technicky vyspělou civilizaci. Dále z "postiženců", což jsou poskoci, policisté. Dalšími obyvateli ostrova jsou tzv. normální lidé, kteří pracují, jsou konzumní, nesmyslně mezi sebou válčí a přemýšlejí, jak se zachránit před stoupajícími vodami. Nejvíc je zde řešena skupina lidí, kteří se nazývají invalidé. Jsou to lidé odmítající oficiální život, konzumní zábavy a problémy. Žijí na okraji společnosti, většinou pronásledováni, občas tolerováni. Mají svůj způsob života, odívání a životní filosofii. Všímáme si také sociálních vztahů mezi invalidy, které jsou pevné, přátelské, chovají se k sobě uctivě a tolerantně. Ke společnosti tzv. normálních lidí se chovají lhostejně, téměř až opovržlivě. Invalidita zde představuje neschopnost konverze s oficiálním stavem. Za invalidní společenství můžeme považovat underground a za jednotlivé postavy můžeme dosazovat konkrétní osoby z Bondyho okolí (např. sám Bondy se svou družkou Juliánou, Milan Koch a Jan Lopatka). Hlavními postavami jsou nevlastní sourozenci a milenci A. a B. K jejich individuálnímu příběhu se váže děj románu, jimi se vyjevují rysy této komunity i její možnosti. Kniha začíná tím, že A. vystoupil na kopec a rozhlížel se po rozbouřené krajině. Po cestě do hospody zakopl o starou mrtvolu, kterou nazval mrtvolou světa. Při oslavě státního svátku na počest národního klasika Egona Bondyho je nezávazné veselí invalidů přerušeno výbuchy bomb, které zničí Federální město. Hodně invalidů se zachrání, protože jsou právě na venkově. B. zjistí, že je těhotná, své těhotenství chápe jako komunikaci se světem, proto nepůjde na interrupci. Narodí se jí malá Tereza, ze které mají všichni v komunitě opravdovou radost. Román končí dovětkem, zachycujícím situaci asi deset let po vylíčených událostech. Vody nakonec zaplaví i poslední kousek pevniny a potopu přežijí pouze invalidé na voru z pivních soudků Urquell. Voda potom opadne a pevnina se objevuje v původní podobě.
Role autora (ten se projevuje nejen do postavy protagonisty A., ale částečně i do některých dalších postav, a také cituje v díle své jméno) se omezuje na pozici nekomentujícího, pouze zaznamenávacího vypravěče. Prvky antiutopie jsou kombinovány s motivy pohádkovými, snovými, které naznačují možnost úniku (př. cesta na rajské ostrovy). Dále jsou zde vidět mytické motivy (př. Očištění světa potopou) a subkulturní motivy. Dále jsou zde patrné reálie života české společnosti (normalizační éry).
Kniha nastiňuje složité filosofické a společenské problémy. Nemohu také pominout, že mi Invalidní sourozenci připadají býti dílkem tendenčním a že jsou - mimo jiné - pamfletem proti určitému typu společenskopolitického uspořádání nebo proti kultuře služebné a sloužící...¹
Dílo není ani tak neseno autorovou snahou předvídat možnosti (či hrůzy) věků budoucích, jako spíše najít prostor, v němž fantazie může volně vytvářet podobenství o době současné.²
V díle jsou prvky humorně laděné, parodie, pohádkově laděné idyly a v neposlední řadě filosofické úvahy.
Je ilustrací autorových snah vytvořit jakousi novou antiteologii, náboženství bez Boha, jež je v jiných jeho dílech označováno jako takzvaný nesubstenční ontologický model, který v budoucnu může a má skýtat naději na smysluplný život.
Invalidní sourozenci zpětně inspirovali českou podzemní komunitu a stali se načas jakýmsi programovým prohlášením. Odezvou byl např. sborník Egonu Bondymu k 45. narozeninám z roku 1975 a první nahrávka skupiny The Plastic People of the Universe - Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned z roku 1978, na níž jsou Bondyho básnické texty zhudebněny. Za toto dílo byla Bondymu roku 1981 udělena cena Egona Hostovského.³
Díla undergroundových autorů jsou čtena pouze relativně úzkou skupinou vlastních čtenářů, a to zejména díky své jednoduché estetice, založené dosti banálně na šoku a negaci.

POZNÁMKY:

¹ HARÁK, Ivo. Invalidní sourozenci. Host, 1995, č. 6, s. 190.
² MACHOVEC, Martin. Egon Bondy: Invalidní sourozenci. Český parnas. Praha, 1993, s. 88.
³ Tamtéž, s. 90.

Čtenářský deník	-	Invalidní sourozenci
	-	Mníšek
	-	Příšerné příběhy

Čítanka	-	Anglická Jezerní panna (Příšerné příběhy)
	-	Četl jsem právě