Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Preromantismus

Umělecký proud 2. poloviny 18. století, jenž vznikl zejména jako reakce na klasicismus a osvícenství. Ve své době jej vytváří především měšťanstvo jako výraz svého nového životního postoje a uměleckého stylu. Klade důraz na citové hodnoty prostého, „nezkaženého“ člověka.

V literatuře se vedle názvu preromantismus můžeme setkat i s názvem sentimentalismus, neboť preromantismus se orientuje hlavně na posílení emocionální působivosti uměleckých děl.

Preromantismus chápe umění jako prostředek k přeměně světa. Zdůrazňuje cit i vášeň, za silný inspirační zdroj je považována lidová poezie, rozvíjí se vztah k přírodě, fantazii, dávnověku… Častými motivy jsou hřbitovy, jezera, trosky hradů, měsíční svit, symbol mnicha, poustevníka, vězně nebo poutníka.

Znaky preromantismu

• přechod mezi klasicismem a romantismem
• důraz na cit (morálku, ctnosti)
• odmítnutí konvencí, příkazů, řádu ⇒ i v umělecké tvorbě (požadavek úplné tvůrčí svobody)
• nerozdělování na vrstvy (společnost)
• návrat k přírodě, k lidové slovesnosti (folkloru)
• vzor: venkovský, prostý, nezkažený člověk; prostý způsob života
• obdiv ke schopnému, podnikavému jedinci

Český preromantismus

• důraz na cit ⇒ spojení veřejného a soukromého citu (Jan Kollár)
• kult přírody, folkloru, dávnověku i šťastné budoucnosti (Rukopis královédvorský, Rukopis zelenohorský, F.L.Čelakovský, J.Kollár)
• rozpětí citu: láska k ženě, národu, lidstvu; bratrství (slovanská vzájemnost, všeobecná humanita – J.Kollár)
• v důsledku slabosti české buržoazie nemožnost sny realizovat, proto buď nadměrný entuziasmus nebo naopak elegismus (J.Kollár)
• úsilí o rozvoj národního jazyka (zvláště básnického a odborného – J.Jungmann)

Pozn.: Období preromantismu se u některých evropských národů časově shoduje s obdobím osvícenství a národním obrozením.

Preromantismus ve Francii

Jean-Jacques Rousseau (1712–1778)

• zastánce názoru, že jen příroda zachovává člověka v jeho svobodném, přirozeném stavu, civilizace ho kazí (člověk je od přírody dobrý)
• Nová Heloisa – román lásky v dopisech, líčení citů a přírody
• Emil – o přirozeném rozvoji člověka, pedagogické románové pojednání

Antoine-François Prévost (1697–1763)

• kněz, autor románu Manon Lescaut (kritika touhy po majetku a penězích X láska)

Preromantismus v Německu

Preromantismus v Německu reprezentovalo literární hnutí Sturm und Drang (bouře a vzdor) – jednalo se o skupinu mladých umělců vedených J.W.Goethem, kteří pojali uměleckou tvorbu jako výraz umělcovy osobnosti, jeho citů a temperamentu a neuznávali žádná závazná pravidla, jimiž by se měl tento výraz řídit ⇒ proti společenské nespravedlivosti, útlaku, nesvobodě, pokrytectví…

Johann Gottfried Herder (1744–1803)

• tvůrce nové preromantické estetiky; úvahy o národní individualitě, národní kultuře (kult lidového génia); podpořil národně osvobozenecké hnutí slovanských národů

Johann Wolfgang Goethe (1749–1832)

• básník, dramatik, prozaik, vědec
• studium práv, přírodních věd, nešťastná láska ⇒ román v dopisech Utrpení mladého Werthera (citové problémy řešeny sebevraždou)
• obdiv k lidové slovesnosti
• vrchol tvorby – dvojdílná filozofická báseň v dramatické podobě Faust

Friedrich von Schiller (1759–1805)

• dramatik a lyrik (Óda na radost), překladatel
• v popředí problematika svobody člověka, odpor k pokrytectví
• drama Loupežníci (Karel Moor – hraběcí syn, připraven intrikami bratra o otcovu důvěru, snoubenku, dědická práva ⇒ touží pomstít se, odčinit křivdy – jako vůdce loupežníků; ušlechtile motivované buřičství; jeho činy hraničí se zločinem, bojuje za svobodu, proti pokrytectví, útlaku, konzervativismu, zištnosti, despotismu)

Preromantismus v Rusku

Ivan Andrejevič Krylov (1768–1844)

• Bajky

Michail Vasiljevič Lomonosov (1711–1765)

• přírodovědec, filolog, básník (ódy)

Aleksandr Nikolaevič Radiščev (1749–1802)

• filozof, spisovatel (ostrá kritika nevolnického zřízení, samoděržaví)