ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground­

Lidová slovesnost je souhrnný název pro tradiční druhy lidového slovesného umění; není zapisována ⇒ předává se ústně.

Slovesná umělecká díla vznikala i před vznikem písma, to znamená ještě dříve než literatura psaná. Rovněž se vyvíjela i později nezávisle na písemnictví. Lidová kultura je nazývána folklorem a lidová slovesnost je pak jeho nedílnou součástí.

Lidová slovesnost v nelehkých dobách držela kulturní svébytnost národa, uchovávala národní jazyk i demokratický charakter slovesné tvorby.
Největšího rozmachu dosáhla v 17. a 18. století. Tvorba se vyvíjí dodnes (např. anekdoty, veškeré ústní vtipy apod.)

Folklor

Slovesná kultura před vynalezením písma; tvorba lidu (dodnes)

• venkovský
• městský

Vyjadřuje lidový názor na život, optimismus, touhu po svobodě, odpor k útisku.

Znaky

• ústní tradování
• anonymita autora
• kolektivnost (jedinec a myšlení všech, vyhovuje všem)
• variabilita (neustálený text, obměny)
• častým rysem vstupní a závěrečná formule (např. „Za devatero horami…“ nebo „Jestli neumřeli, …“)

Funkce

• zábavná
• mravní, poučná (ponaučení)
• soudržná (hlavním cílem udržet lid pohromadě)

Druhy

• lyrika (písně milostné, svatební, žertovné, pracovní, verbovní, národní, vojenské, zbojnické, ukolébavky…)
• epika (eposy; byliny; báje; pověsti – místní, historické, heraldické; pohádky – fantastické, kouzelné, novelistické, o zvířatech; anekdoty)
• drama (obchůzkové, zpěvohra…), loutkové divadlo (Matěj Kopecký)

Význam

Zvláště v období pobělohorském a obrozenském, kdy je o lidovou slovesnost největší zájem a kdy spousta autorů nalézá právě v ústní lidové slovesnosti inspiraci.

Sběratelé lidové slovesnosti

• F.L.Čelakovský (slovanské národní písně, přísloví)
• K.J.Erben (české písně a říkadla, pohádky)
• B.Němcová (pohádky)
• J.Š.Kubín (vyprávění z Podkrkonoší, pohádky)
• J.Jindřich (písně z jižních Čech)
• F.Sušil, F.Bartoš, L.Janáček (moravské písně)
• J.Kollár, P.J.Šafařík (slovenské písně)