Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Přemýšleli jste někdy nad tím, zda může existovat člověk bez víry? Člověk, který nevěří v Boha a ohrnuje nos nad lidmi, kteří chodí do kostela? Takoví lidé mezi námi jistě jsou. Stejně tak existují i lidé, kteří nevěří vědě a zpochybňují téměř každý objev, k němuž lidstvo dospělo. Může však žít někdo bez víry v sebe sama?

Vždy, když jsem nemocná, musím věřit v to, že se jednou uzdravím. Kdybych si nevěřila před písemkou, nemusela bych ji ani psát. Kdybych nevěřila, že dokončím školu, co tady pak dělám? Samozřejmě jsou chvíle, kdy si nevěřím stoprocentně, a tak to má asi každý. Existují však situace, kdy mne ve víře v sebe sama nedokáže utvrdit ani podložený fakt.

Když vím, že jsem skladbu trénovala každý den poslední měsíce, proč je mi před hudebním vystoupením těžko? Když jsem tvrdě pracovala, abych si mohla koupit něco hezkého, proč se mi zdá, že si to nezasloužím? A tkví tato ztráta sebevědomí v nás, nebo ji musel vyvolat někdo jiný?

Mám pocit, že ona víra je nám dána od přírody stejně přirozeně jako naše tělo. Že abychom udělali své první krůčky, museli jsme si věřit. Každý z nás měl přece jednou v sobě tu čistou dětskou víru. Víru v to, že dárky nosí Ježíšek, kterou nám pravděpodobně vzal starší sourozenec nebo vychovatelka v družině. Víru v cizí lidi, kterou oslabovalo varování dospělých, abychom se v okamžiku, kdy na nás začne mluvit někdo podezřelý, otočili na patě. Čistou víru v lásku, kterou v nás narušily hádky rodičů. Víru v lidstvo, kterou v nás podlamují každodenní zprávy o násilí a zlu ve světě. A víru v sebe sama, kterou běžně lámeme my sami.

Když nás někdo odmítne, je to určitě proto, že si myslí, že nejsme dostatečně dobří. Když se nedokážeme ihned zapojit do konverzace, je to proto, že o nás ostatní nestojí. Už víte, kam směřuji? Tím, že se porovnáváme s idealizovanou představou o životech ostatních, sami podkopáváme víru, jejíž vratké základy se tak usilovně snažíme udržet pohromadě. A proto až ve chvíli, kdy si přiznáme, že stejně jako neexistuje člověk bez víry, neexistuje ani člověk s naprosto neotřesitelnou vírou, bude nám na tomhle světě lépe. A možná se jednoho dne ta zchátralá bouda víry v nás promění v nádhernou cihlovou vilu.