Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Předmětem naší četby do hodin občanské nauky byly Všeobecná deklarace lidských práv a svobod, kniha Bhagavadgíta a první evangelium z Bible.

Osobně se mi nejlépe četlo evangelium. I když nejsem přímo věřící, do kostela chodím jen o Vánocích a slova boží beru nadarmo, tak bych s jistotou rozhodně nemohla říct, že Bůh neexistuje.
Bhagavadgítu jsem pochopila až po zhlédnutí několika rozhovorů s Květou Fialovou, která je známá tím, že vyznává buddhismus a této víře připisuje i svou nevyčerpatelnou energii, která z ní stále vyzařuje. Říká, že tělo v podstatě neexistuje a hlavní složkou člověka je duše. Lidé, kteří žijí bez zášti a nenávisti, milují všechno živé a nehoní se za hmotným bohatstvím, mají můj obdiv. V této době je to opravdu uměním.

Když dám dohromady všechny své poznatky a pocity z četby, napadne mě tato věta: Bez víry člověk nepřežije. To, že člověk k životu mimo základních potřeb, jako jsou voda a jídlo, potřebuje také víru, není žádnou novinkou. Potřebujeme vědět, že jsme jako lidé nenahraditelní, že si nás někdo váží, že nad námi někdo drží ochrannou ruku, ať už je to rodič, přítel, Bůh nebo třeba náš stát, ve kterém žijeme.

Zjednodušeně si nás představuji jako popínavou rostlinku. Vzorem většiny dětí je jejich rodič. Potřebují vědomí, že je tu pro ně. Chtějí se mu podobat, přejí si, aby na ně byl rodič pyšný a věří, že na ně také pyšný bude. Jak člověk dospívá a později stárne, hledá si nové vzory a cíle, ale stále věří. Člověk bez víry, že to, co dělá, má nějaký smysl, nedokáže nikdy věc dotáhnout do konce.