Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Mnozí lidé tvrdí, že pes je nejlepší přítel člověka. Toto tvrzení se může zdát jako klišé, ale kdo někdy měl po boku čtyřnohého kamaráda, ví, že na něm něco hluboce pravdivého je. Mít psa totiž není jen o pravidelném venčení a plné misce granulí. Je to vztah plný věrnosti, bezpodmínečné lásky a tichého porozumění, které v mezilidských vztazích často chybí.

Pes člověka nesoudí. Nezáleží mu na tom, jestli jsme měli špatný den, jestli jsme neúspěšní, smutní nebo podráždění. Jeho ocásek se rozvrtí pokaždé, když nás spatří, jako by právě v tu chvíli začal ten nejlepší okamžik dne. A právě tato čistá radost z naší přítomnosti může být silnější než jakákoliv psychoterapie. V dnešním uspěchaném světě, kde se vše měří výkony a výsledky, je pes připomínkou toho, že nejdůležitější je prosté "být".

Zkušenost s vlastním psem mě naučila mnohé - odpovědnosti, trpělivosti i schopnosti radovat se z maličkostí. Když mě ráno tahal z postele, i když venku pršelo a mě čekal náročný den, nelitovala jsem. Protože na oplátku jsem dostala jeho tiché přítomné "jsem tu pro tebe" - bez slov, ale silnější než tisíc vět.

Je pravda, že pes nežije tak dlouho jako člověk. Ale právě proto je každá společná chvíle tak cenná. Učí nás prožívat přítomnost, vnímat drobnosti a vážit si toho, co máme. A když jeho život skončí, zůstane po něm prázdné místo. Ale i v té bolesti je krása - protože znamená, že jsme milovali a byli milováni.

Mít psa neznamená mít jen zvíře. Znamená to mít parťáka, jenž s námi projde životem, a to s čistou oddaností, kterou bychom si často přáli i od lidí. Možná právě proto si tolik lidí bez psa svůj život už nedokáže představit.