Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Knihu napsal známý francouzský autor Goscinny. Je doplněna pěknými ilustracemi od Sempého. Vydalo ji nakladatelství Albatros v Praze roku 1973. Kniha má 248 stran.

ZAŘAZENÍ DÍLA:

Děj se odehrává ve dvacátém století ve Francii. Dílo je psáno prózou.

DĚJ:

Hlavním hrdinou je Mikuláš, který prožívá různá dobrodružství se svými spolužáky, nebo se svými rodiči a kamarády třeba na táboře, kam ho rodiče poslali. Kniha má mnoho různých příběhů z různých prostředí. Pěknou povídkou je kapitola s názvem Kolo. V ní dostane Mikuláš kolo, po kterém už dlouho toužil. Po prvním prohlédnutí kola jej však ihned zabavil tatínek pod záminkou, že Mikulášovi ukáže, jak se na takovém kole jezdí. Svědkem této podívané je i jejich soused, se kterým se posléze tatínek pustí do závodu kolem bloku na již zmiňovaném kole. Jako první vyjel a do cíle se spěšně vrátil soused pan Durda. Jako druhý byl na řadě Mikulášův tatínek, který sice na kole vyjel, ale vrátil se již "po svých". V půli cesty totiž najel přímo do popelnice. Kolo bylo rozbité a Mikuláš své kolo nakonec nedostal. Takto vtipné jsou i všechny ostatní příběhy.

HLAVNÍ POSTAVY:

Mikuláš - malý kluk, který stejně jako všichni malí kluci zlobí, ale často to není jeho vlastní vinou
tatínek - často tvůrce radikálních řešení ve výchově svého syna
maminka - správná opora a vůdce rodiny, jako správná matka má o Mikuláše někdy až přehnaný strach
Mikulášovi spolužáci - jako v každé třídě i v této jsou různí kluci, mají svého šprta Celestýna, a podnikají méně či více nebezpečná dobrodružství a jako kluci samozřejmě zlobí

FORMA:

Kniha je rozdělena na 38 příběhů. Spisovatel psal knihu spisovně, jen přidal pár výrazů typických pro mladé lidi.

CITÁT Z KNIHY - str. 19, příběh Kouřím:

"Co mi chceš ukázat, Vendelíne?" zeptal jsem se ho. "Teď ještě ne," odbyl mě. Teprve, když jsme zahnuli za roh, vytáhl z kapsy tlustý doutník. "Zírej," řekl mi, "je opravdický, žádný čokoládový." Že není čokoládový, mi nemusel ani říkat, poněvadž kdyby byl čokoládový neukázal by mi ho, nýbrž by ho snědl. Byl jsem trochu zklamaný, jelikož Vendelín mi přece sliboval, že se pobavíme. "Co s tím budeme dělat?" zeptal jsem se. "To je otázka!" zvolal Vendelín. "Budeme kouřit, hrome!" Nebyl jsem si docela jistý, jestli to je dobrý nápad, kouřit doutník, a navíc jsem měl pocit, že by se to tatínkovi ani mamince nelíbilo, ale Vendelín se mě otázal, jestli mi tatínek s maminkou zakázali kouřit doutníky. Chvíli jsem o tom přemýšlel a musel jsem uznat, že mi tatínek s maminkou sice zakázali kreslit po zdech v pokoji, mluvit u stolu, když máme návštěvu a nejsem tázán, napouštět vodu do vany, abych si mohl pouštět parníčky, jíst sladkosti před obědem nebo před večeří, bouchat dveřmi, strkat si prsty do nosu, mluvit sprostá slova, ale kouřit doutníky, to ne, to mi tatínek s maminkou nezakázali.

VLASTNÍ HODNOCENÍ:

Tato kniha patří k mým oblíbeným zvláště ve chvílích, kdy se potřebuji rozptýlit. Kniha je sice určena spíše mladším čtenářům, ale myslím, že by si ji mohl přečíst kdokoliv bez rozdílu věku, alespoň jednou za život. Určitě se v ní každý najde, ať už jako dítě, které provádělo podobná alotria jako děti z této knihy, nebo jako starostlivý a také někdy chybující rodič, nebo jako přísný a dětmi někdy zesměšňovaný profesor.