ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Sartre Jean-Paul (*21.06.1905 - †15.04.1980)

­­­­

Zeď (3)


KRÁTCE O AUTOROVI:

Dramatik, filozof, spisovatel, významný francouzský intelektuál. Odmítl Nobelovu cenu za literaturu. Svou tvorbou se řadí do existencialismu.

Další díla:
Bytí a nicota; Hnus (Nevolnost)
S vyloučením veřejnosti (Za zavřenými dveřmi)
Kean

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Nakladatelství: Gallimard
Místo a rok vydání: Paris, 1939
Překlad: Eva Musilová, Josef Čermák
Doslov: Zdeněk Hrbata

O DÍLE:

Forma: soubor povídek
Žánr: epické příběhy
Kompozice: Na začátku je poznámka autora o existencialismu, na konci knihy je doslov napsaný Zdeňkem Hrbatou.
Jazyk: Některé povídky jsou napsané v ich, některé v er-formě. Jazyk dobře vystihuje prostředí, kde se děj odehrává, bez problémů můžeme poznat vězení, nebo prostředí bohaté rodiny.

Lyrika - popis pocitů, prostředí, symboly
Existencialismus - uvědomování si života v mezních situacích, ve svém nebytí přemýšlí člověk o svém bytí

V knize je pět povídek, které na sebe navzájem nenavazují, všechny spojuje pouze jeden symbol - zeď - podle čehož je také pojmenovaný celý soubor.
Všechny povídky jsou členěné na očíslované kapitoly, ale to v knize nehraje žádný význam.

POSTAVY, SYMBOLY:

Zeď - symbol, objevuje se v každé povídce, ale v každé v jiné podobě; zeď na popravišti, komunikační bariéra, pokoj, který nás dělí od světa, překážka, mezník, nepochopení...

Postavy z povídky Zeď
Pablo - vypravěč příběhu; cítí se být něco víc, ostatními spoluvězni je znechucený
Tom - dobrák, snaží se utěšovat ostatní; je tlustý, hodně se potí, neovládá svoje tělo
Juan - mladý, hysterický, vystrašený, působí jako slaboch

OBSAH:

Zeď
Příběh tří vězňů, kteří jsou neprávem odsouzeni k trestu smrti a čekají teď na popravu. Všichni byli nařčeni z vlastizrady, nebo ze spoluúčasti, když údajně schovávali hledané osoby a tím jim napomáhali.
Spolu s dalšími vězni a ještě belgickým doktorem sedí v nemocničním sklepě předělaném na provizorní vězení. Nikdo z nich nemá dostatek oblečení, protože jim bylo zabaveno pro vojáky, všichni mají pouze nějaké nemocniční svršky. Je jim strašná zima, že ani necítí prsty u nohou, přesto se potí strachy.
Poslední noc před popravou nikdo z nich nemůže spát. I když jsou všichni úplně rozdílné postavy, myslí na to samé, přemýšlí o smrti. O tom, jak budou postaveni před zeď, kde budou čekat na kulky do týla, a oni se budou chtít někam ukrýt, aby nebyli vidět a nemohli být popraveni. Snad by se chtěli vmáčknout do zdi, než aby se jim zavrtaly kulky do těla.
Druhý den časně ráno začíná popravování snad ještě před svítáním. Juan s Tomem jsou odvedeni a popraveni mezi prvními. Pablo je po několikahodinovém čekání předveden znovu k výslechu. Vyšetřovatelé chtějí vědět, kde se nyní nachází Ramon, kterého Pablo ukrýval ve svém domě. Pablo byl plný beznaděje a chtěl si z nich vystřelit, proto jim řekl tu největší hloupost, jež ho zrovna napadla - že Ramona najdou na hřbitově.
Vyšetřovatelé se tam okamžitě vydali a Ramona tam opravdu našli. Pablovi tato náhoda zachránila život těsně před popravou.

Místnost
Pan a paní Darbédatovi mají dceru Evu. Paní Darbédatová je těžce nemocná a nevychází z domu. Pan Darbédat chodí každý čtvrtek navštěvovat svojí dceru a zetě. Eva je velmi milá a oddaná žena, stará se o svého duševně nemocného manžela, který už dlouho blouzní a říká jí Agáto. Pierre nikdy nevychází ze svého pokoje ani vyvětrat v něm nenechá. Chová se jako blázen a rozum má jako čtyřleté dítě, přesto Eva chce, aby se sním zacházelo jako s dospělým člověkem a podporuje ho v jeho rozmarech.
Otec se pokouší Evu přesvědčit, aby dala Sierra do ústavu a sama se přestěhovala do menšího a světlejšího bytu, protože by jim to oběma prospělo.
Eva nenávidí svého otce za to, že odsuzuje jejího muže a za to, jak s ním jedná. Ona si uvědomuje, že sama patří mezi normální lidi, ale radši žije se svým mužem zavřená v jednom pokoji - za zdí, kde o ni nikdo nestojí. Moc dobře ví, že Pierrovi na ní nezáleží, že ji ani nepotřebuje.
Největší strach měl Pierre z létajících soch, které viděl při halucinacích. Říkal, že sochy na něj útočí a bzučí, ovšem někdy si jenom vymýšlel. Vyprávěl své ženě příběhy, kde se svou Agátou byl a co všechno prožili. Ona si snažila představovat to co on, a občas jí připadalo, že už taky začíná bláznit.
Eva moc dobře ví, že se z jejího manžela jednou stane nezvladatelné zvíře, a stejně tak dobře ví, že ho zabije dřív, než se to stane.

Hérostratos
Hlavní postava této povídky je muž, který žije v šestém patře v ulici Delambre. Jeho jméno nám během celého příběhu není prozrazeno. Celé dny se baví pozorováním lidí z okna. Uvědomuje si jejich bezbrannost, vidí je zkresleně a přemýšlí, jestli lidé znají pohled na sebe z ptačí perspektivy. Má strach z lidí, bojí se jít mezi ně na ulici a kvůli tomu si koupil revolver, který nosí s sebou v kapse u kalhot, kdykoliv opustí svůj byt.
Tento muž má zvláštní zálibu - velmi ho vzrušuje pozorovat nahé ženy, ale nic víc. Jedna prostitutka před ním nechtěla chodit nahá, zdálo se jí to divné. Pohrozil jí revolverem a když viděl její vystrašený výraz, velice se mu to zalíbilo. Od té doby ze svého bytu pozoroval záda lidí a přemýšlel, kdo by jak upadl podle rychlosti jejich chůze, kdyby je střelil.
Díky tomu se rozhodl, že někoho zastřelí. Má šest nábojů, může tedy zastřelit pět lidí a potom ještě sebe. Začal proto chodit trénovat na jednu střelnici.
Kolegové v práci mu vyprávěli příběh o Hérostratovi, který zapálil chrám v Efesu, jeden ze sedmi divů světa. On byl potěšen, protože lidé i po dvou tisíci letech mluví o činu, kterým se chtěl Hérostratos zviditelnit. Připadalo mu, že je dva spojuje stejný cíl, což ho utvrdilo v jeho činu.
Přestal chodit do práce a napsal 102 exemplářů dopisu, kde píše, jak nenávidí lidi, a že by jich několik rád zastřelil. Dopisy jsou určeny spisovatelům, aby mohl světu sdělit, jakou bude mít radost, až někomu vpálí kulku do hlavy.
Předem si pečlivě naplánoval svůj čin a sledoval, jak se s jeho dovršením mění nejenom jeho obličej... 27. října v šest večer si vzal svůj revolver a balíček dopisů a byl přesvědčen, že naplní svůj plán. Nakonec se k tomu činu neodhodlal. Tři dny nevyšel z domu, neotvíral dveře, ani k oknu se nepřiblížil.
Až po několika dalších dnech vyšel ven. Dlouho se rozmýšlel, než hodil všechny dopisy do schránky. Potom si vybral tlustého muže a vpálil mu tři rány do břicha. Jeho plán byl narušen, začal utíkat ulicí plnou lidí a ještě dvakrát se pokusil vystřelit. Nakonec se zaběhl schovat do kavárny, kde se zavřel na toaletě. Zbyla mu ještě jedna kulka a on přemýšlel, jestli se má zastřelit. Personál kavárny ho přemlouval, aby vylezl ven.
Od dostal strach, na jejich přání zahodil revolver a vylezl ven.

Intimita
Tuto povídku vypráví mladá Lulu, která žije v Paříži se svým impotentním mužem, který není nijak zvlášť přitažlivý ani čistotný, navíc je tlustý. Ona je sním nešťastná, přesto od něj nedokáže odejít a začít žít nový život.
Nejlepší kamarádka Lulu - Riretta - pro ni chce jen to nejlepší. Neustále jí radí, ať od něj odejde a najde si někoho, kdo o ni bude mít zájem a kdo se o ni bude starat tak, jak si zaslouží.
Jednoho dne ráno přijde Lulu na schůzku s Rirettou se sbaleným kufrem. Riretta nevěří tomu, že Lulu dokázala od Henriho odejít. Obě mají z toho činu radost a baví se tím celé dopoledne v kavárně. V poledne se Lulu setkává se svým milencem Pierrem, který ji ubytuje v jednom neznámém hotelu ve městě. Nemůže ji vzít k sobě a druhý den navíc odjíždějí do Nizzy.
Pierre je naprostý opak jejího manžela. Vysoký, tmavovlasý, svalnatý a navíc milý a pozorný. Přesto se s ním necítí dobře a stále musí myslet na Henriho.
Předvečer odjezdu, když od ní odchází Pirre z hotelu, nemůže Lulu stále usnout. Neustále musí myslet na manžela. Nakonec se uprostřed noci oblékne a vypraví se za ním. Zůstane u něj přes noc, během které si uvědomí, že ho má ráda a nedokáže ho opustit.
Druhý den najde Pierre v hotelovém pokoji dopis, že se Lulu vrací ke svému manželovi, protože on bez ní nedokáže žít a určitě se kvůli ní změní.

VLASTNÍ NÁZOR:

Pokud bych měla porovnat existencialistické knihy, které jsem četla - Malý princ a Zeď, řekla bych, že to jsou naprosté protiklady. Zeď je oproti pohádkovému příběhu o Malém princi drsná, někdy až nechutná a zvrhlá. Je to přesný protiklad lepší strany bytí. Ukazuje odvrácenou tvář mezní hranice života - tu horší, drsnější.
Tento soubor povídek mě nijak zvlášť neoslovil. Povídky nespojuje pouze symbol zdi, ale také zvrácenost a násilnické sklony. Tato kniha mě šokovala a určitě bych ji nezařadila mezi díla, která mě kladně obohatila. Ovšem jako ukázka existencialistické tvorby je to výborný kousek - mezní situace, velké rozhodnutí, drsné scény, brutalita násilí, uvědomování si života...
Jak už jsem zmínila - ve všech povídkách se objevuje zeď jako symbol. V jedné povídce je to zeď na popravišti - to poslední, co vidíte těsně před smrtí. Váš poslední pohled na život před smrtí je do zdi. Ve druhé povídce symbolizuje bariéru mezi normálním životem a bláznovstvím a to, jak snadno se přes ni můžeme přehoupnout. Touto bariérou může být partner, který si nás k sobě pevně připoutal. V dalším příběhu je bariérou strach z lidí, strach z kontaktu s lidmi. Před touto bariérou se můžete bránit třeba revolverem, který budete nosit neustále v kapse. Nebo může být bariérou impotence vašeho manžela, která může vytvořit neporozumění mezi partnery.
Všichni máme kolem sebe určité zdi, které si ani plně neuvědomujeme. Pro každého z nás může být bariérou něco jiného, záleží na naší psychice. Možná kdybychom se na své životy podívali z ptačí perspektivy, viděli bychom všechno jinak vykreslené.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Janie, 02.04.2007

   
­­­­

Diskuse k výpisku
Jean-Paul Sartre - Zeď (3)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­