ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground

Interpunkce a věta jednoduchá

Ve větě jednoduché ODDĚLUJEME čárkami:

• několikanásobné větné členy – nejsou-li spojeny spojkami a, i, nebo, ani, či ve významu slučovacím (př. Mluvil pomalu, klidně, s rozvahou.)
• samostatné větné členy (př. Hory, ty mám rád.)
• oslovení (př. Teď to, Evo, záleží na tobě.; Děti, pomozte babičce!)
• citoslovce (př. Ach, to je krásně.; Haló, počkejte!)
• vsuvku – samostatná věta, jež byla do věty vložena; odděluje se čárkami z obou stran proto, aby šlo odlišit, kde začíná a kde končí (př. První, to se rozumí, doběhl Pavel.; Je to, celkem vzato, zbytečné.)
• volně připojené větné členy:
  • volný přívlastek – nese s sebou informaci víceméně samostatnou, bylo by možné ji tedy beze změny smyslu přesunout do výpovědi jiné (př. Zahrada, obehnaná vysokou zdí, byla velmi rozlehlá.; Cesta, vinoucí se údolím, byla blátivá.)
  • přístavek – volně připojený přívlastek, jenž je ve shodě s podstatným jménem, které rozvíjí; ve skutečnosti jinými slovy říká to samé, co ono dané podstatné jméno (Jan Neruda, významný básník 19. století, napsal šest básnických sbírek.; Kongres se konal v Paříži, hlavním městě Francie.)

Ve větě jednoduché čárku NEODDĚLUJEME čárkami:

• několikanásobné větné členy – jsou-li spojeny spojkami a, i, nebo, ani, či s významem slučovacím (př. Ta práce byla pro něho koníčkem a rozptýlením i zdrojem nového poznání.)
• přívlastky postupně rozvíjející (př. omšelý starý borový kmen)
• frazeologismy aneb členy ustálených spojení (př. křížem krážem; rukama nohama, ve dne v noci apod.)
• údaje o místě a času v datech (př. V Hradci Králové 12. prosince 2008)

Více podrobných informací o této problematice naleznete v Internetové jazykové příručce v sekci Psaní čárky ve větě jednoduché, kterou zpracoval Ústav pro jazyk český.