Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

TÉMA DÍLA:

Těžištěm této knihy je manželská nevěra postavená na Emině neschopnosti promluvit si s Karlem. Sama je znechucena venkovským životem, ale manželovi není schopna to říct, takže hledá útěchu jinde. To se ji nedaří a když k tomu přijdou i finanční problémy, volí nejrychlejší řešení pod psychickou tíhou – smrt.

OBSAH DÍLA:

Celý děj začíná ve škole, kde se mladý Karel Bovary, vesnický chlapec, stává budoucím doktorem. Vše se mu daří díky píli své a své matky, protože jeho otec - alkoholik nepovažuje vzdělání za důležité. Po napodruhé úspěšném vykonání zkoušky se mladý Bovary vydává do Tostes, kde mu matka našla místo. A poté mu našla i ženu: vdovu po soudním vykonavateli v Dieppe s věkem kolem 45 let, 1200 librami důchodu a "přestože byla ošklivá, suchá jako šindel a samý pupenec jako jaro", zůstal s ní, protože viděl v manželství nástup lepších časů. Jenže štěstí rychle pominulo a možná právě kvůli jejímu vhledu ji každý večer tvrdil, že ji nemiluje a má jinou.
Karel musel začít jezdit do Bertrovky, protože pan Rounault (nejzámožnější sedlák) si zlomil nohu. Jenže když se noha uzdravila, jezdil tam stále - teď však za dcerou pana Rounaulta. Jeho manželka - paní Dubucová - na to přišla a ježdění do Bertrovky Bovarymu zatrhla. Krátce na to dostala chrlení krve a zemřela.
Když se o této ráně starý Rounault dozvěděl, jel Karla utěšit. Jméno mladého doktora se neslo a klientela rostla. Do Bertrovky už jezdil tak často, jak chtěl a tam si povídal se sedlákovou dcerou – Emou, až mu došlo, že si ji chce vzít. Vzali se následujícího jara.
Ema, vychovávaná v klášteře Voršilek, tudíž se jí dostalo dobrého vychování, ráda hrála na klavír, vyšívala a dělala další ruční práce. Po svatbě hned začala vymýšlet, co nového by dala do domu a jak by ho změnila. "On si vyčítal, že jí nemiluje, ona se těšila na štěstí, které prý nastává po svatbě a snažila se vypátrat, co se vlastně v životě myslí slovy: blaho, vášeň a opojení." Už brzy po svatbě si kladla otázku: Proč se vlastně vdávala?
Brzy na to byli manželé Bovaryovi pozváni do Vaubyessardu k markýzi d'Andervillies. Ema byla uchvácena zámkem, přepychem a plesem. Příští ráno při odjezdu se jí stýskalo po životu v přepychu a zbyla jí jen vzpomínka na Vikomta, s kterým včera tančila valčík a který ji dal zdobenou truhličku. Od té chvíle byla jako vyměněná. Kupovala si všechny časopisy a sledovala kde jaké vystoupení, premiéru či koncert. Koupila si i mapu Paříže a prstem se procházela po jejích ulicích. Domov si zdobila drobnůstkami přepychu a pořád si stěžovala na Tostes. Karel se jí zdál tak ubohý. Celý její život jako by nestál za nic. Přestala taky vyšívat a hrát na klavír. A proč taky to dělat, když vás nikdo neposlouchá? Ztratila veškerý zájem a jen ve snech se toulala Paříží. Došlo to tak daleko, že jí Karel dovlekl k doktorovi a ten diagnostikoval nervovou chorobu a usoudil, že nejlepší by bylo se přestěhovat. Když odjížděli do městyse Yonville l'Abbaye byla Ema těhotná.
V novém prostředí doufala, že ji stihne lepší osud. Ve městě hned první den poznali pár lidí a mezi nimi byl i Leon Dupuissus. Častý návštěvník místního hostince. Hned si s Emou padli do oka. I on byl znuděn maloměstem a ona ho tím přitahovala. Karel neměl dost pacientů a jediné, co ho dokázalo povzbudit byla myšlenka na dítě. Ema si přála syna, ale když porodila holčičku Bertu, nebyla nadšena. Hned po šestinedělí sháněla kojnou, aby měla víc času na schůzky s Leonem. Štvalo ji, že Karel nevidí její utrpení. Budily se v ní přepychové rozmary a i cizoložnické choutky. Leon se však rozhodl, že odjede do Paříže dostudovat práva. Období smutku překonala až jiným mužem – Rudolfem Boulangerem. Poznal ji u Karla v ordinaci. Zanedlouho se konala výstava, na kterou se sjelo spousta lidí. Ema s Rudolfem se před tím vším schovali a začali se scházet. Ema ho milovala, kupovala mu různé dárky a na svém manželovi už viděla jen to, jak je ubohý. Natolik se zadlužila, že okradla i Karla a naplánovala si s Rudolfem útěk. Jenže on ji bral jen jako milenku, takže zůstala doma s manželem a dcerkou.
Nastalo zase dlouhé trápení a těžké vzpamatování. Pro Emino povzbuzení ji Karel vzal do Rouenu, kde si koupila rukavičky a klobouk a společně šli na představení Waltera Scotta. Do lóže k nim přistoupil Leon.
Její vztah s ním byl velmi zvláštní. On ji zbožňoval a obdivoval. Vyprávěl ji o tom, jak pro ni psal sáhodlouhé dopisy a pak je trhal. Přiznal se jí, že ji tenkrát měl rád. Byla spokojená, že to tušila správně. I přes tenčící se úspory nadále Emma nakupuje nové koberce, potahy na sedadla a další "nezbytné věci". Vypisuje nekryté směnky a posílá účty pacientům, což se ukázalo jako dobrý zdroj financí. Leon si všiml, že s Emmou není vše v pořádku a že rady, aby se s ní rozešel jsou oprávněné.
Když se vrátila domů dostala dopis od soudu. Soud uznal výši dluhu. Příští den se dostavil soudní vykonavatel, aby sepsal protokol o exekuci. Manželé se čím dál víc dostávají do finanční krize. Ema jde poprosit Leona, ale ten se jí skoro vysmál, když ho požádala o 8000 franků. Zkouší to všude možně, ale bez úspěchu. Dokonce jde i za Rudolfem. Ten ji nepomůže a ona ho nařkne, že ji nikdy nemiloval. Naprosto zoufalá běží do lékárny, kde si koupí za účelem otrávit se jed pro krysy. Doma spolyká plnou hrst a v noci umírá. Karel je zdrcen Emminou smrtí, Bertinou veselostí, lékárníkovým utěšováním a zanedlouho také umírá.

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH POSTAV:

Ema Bovaryová - dcera bohatého sedláka, vychovávaná v klášteře, krásná, pyšná, hledá smysl života mimo všední situacemi touží po přepychu, vášnivé lásce, ale nedokáže si o tom promluvit se svým muže Karlem a tak trpí v šedivém maloměstě.
Karel Bovary - venkovský lékař, sice dobrý člověk, ale nesmírně omezený, jednoduchý, prostý, obětavý, po celodenních cestách za svými pacienty bývá velice často nesmírně unavený a nečinný, tudíž se nevěnuje své ženě Emě dostatečně, jak by měl.

KOMPOZICE DÍLA:

Román o třech částech, střídají se vypravěčské styly, postavy jsou důkladně popsány, kladen důraz na detail, osudy postav jsou jakoby jejich povahy, je zde poukázáno na lidské vášně a city. V celém díle převládá spisovná řeč.

VLASTNÍ NÁZOR:

Dílo mě velmi upoutalo, četlo se velmi dobře. Některé kapitoly byly legrační díky přirovnáním - např: "Emin život je studený jako podkrovní světnička s vikýřem na sever" či "Karlovy řeči jsou ploché jako chodník na ulici". Román byl spíše psychologického rázu, takže z něho plynou i určitá pounaučení. Např: svěřovat se partnerovi. Některé kapitoly byly obzvláště komické.