Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• nebo též Ilja Volžanin

Ilja Volžanín, Čelakovským uměle vytvořený bohatýr přesně podle vzoru z ruských bylin, je nejrozsáhlejší a nejvýraznější básní ruského ohlasu.

Bohatá vdova Marfa Andrejevna marně čekala na syna Iljušku a marně ho i hledala. Na břehu Volhy našla jeho šaty. Volha vábila k sobě lidské syny, protože měla jen nesčetné dcery-bystré vlnky. Uloupila Ilju a zahrnula ho ve vodním paláci vším pohodlím i velkou nádherou. A její dcery-vlnky si s ním hrály.

Když mládenec dorostl, zatoužil po rodné matce a bohatýrských činech. Hrozbami si vynutil propuštění. Na rozloučenou dostal koně hrušáka, skvostné brnění, ostrý meč i toul na šípy. Za odjíždějícím Iljou se pak už ozval jen jízlivý chechtot...

Chvátal do rodného města, ale to našel v troskách, protože Tataři vyplenili a vyvraždili celý kraj. Ilja proto pospíchal k ruskému vojsku.

Pobije dva tisíce Tatarů a zabije Bajadura, zetě tatarského cara Ugadaje. Když padne jeho hrušák Bajadurovým mečem, proměnily se Volžiny dary v písek, úhoře a rybky. Ilja byl zajat a vržen do žaláře, kde byl mučen a přemlouván, aby přestoupil na tatarskou víru. Na jeho modlitbu seslal Bůh blesk do žaláře. Ilja se díky němu vyprostí, na Ugadajově koni rychle ujede do širého pole a děkuje Bohu za záchranu svého života...